Šigacu wa kimi no uso

Pro fanoušky vážné hudby a pro všechny kdo rádi hráli, nebo hrají na hudební nástroje to může být asi něco hodně zajímavého a pro ty ostatní by to mohlo být svěží a velmi zajímavé anime o lásce k životu a hudbě o radostech a starostech mládí o přátelství a podpoře... Prostě a jednoduše má to dost zajímavý příběh, velmi pěknou animaci i hudbu a zajímavé charaktery. První větší nedostatek se objevuje zhruba od 7. episody, kdy se děj zbytečně natahuje a tak jsem místy ztrácel pozornost, dalším prohloubení tohoto problému se projevuje o něco později a nejlépe to vystihuje Starletka, tedy, že to neustále opakování toho, že Kousei má trauma začne být časem opravdu hodně nudné a pomalu už i otravné... Ke konci už to není ani tak o hudbě, ale spíš o vztazích hlavních hrdinů a hře na city diváka, ale buď to nepodávají dvakrát povedeně, nebo jsem citlivý jak pařez, protože na mě ta dramata posledních dílů příliš nezabrala a tak jediné co mě prakticky zajímalo bylo, jak to tedy skončí a nakolik přesně někteří zdejší kolegové odhadli vývoj děje. Poslední episoda byla poměrně povedená, už jen z toho důvodu, že si autoři asi na poslední chvíli uvědomili, že to je anime o hudbě a tak jsme se konečně dočkali i krátké nerušené hudební sekvence, která dokázala říct mnohem víc, než všechny ty kecy okolo, kterými se to hemžilo v předchozích dílech. Rozuzlení, které mi bylo podáno nakonec také nebylo vůbec špatné a člověk se konečně dozví, proč se to jmenuje, jak se to jmenuje, i když někteří vnímavější tohle asi tušili, stejně jako věděli jak to s blondýnkou dopadne. Já to netušil, nebo spíš nevěřil a tak jsem byl v podstatě docela překvapen ale i tak jsem s koncem spokojený a tato poslední episoda je podle mě asi nejpovedenější díl z celého anime. Zkrátka začalo to hodně slibně, ale mé nadšení postupně opadalo a i když to má uspokojivý konec, tu nudu, kterou jsem místy pociťoval a jistou otrávenost z promarněného potenciálu to tak úplně nevyváží a tak celkový zážitek je někde na trošku lepších 3*. 6,3/10 (22.11.2014)

Šigacu je takový pozoruhodný koktejl o dospívání, hledání cílů v životě, přátelství, hudbě a loučení. Jedná se však o koktejl, do nějž byly spolu se skvělými ingrediencemi namíchány i ingredience hrozné, a to bohužel takřka ve stejném poměru. Co v první řadě zaujme, je nápadité ztvárnění niterních pocitů hlavního hrdiny, s čímž souvisí i jeho velmi zdařilý, pozvolný a uvěřitelný vývoj. Spolu s hlavním hrdinou lze ocenit i zdařilou chemii mezi postavami a výbornou první znělku, kterou jsem snad ani jednou nepřeskočil, stejně jako povedený závěr. Cesta k němu je však dlážděna přemírou zcela hloupých, rádoby komediálních pasáží se spoustou řvaní a karikovaných obličejů, které svou nevhodností dovedou v okamžiku zkazit jinak dobře stavěnou scénu, dále pak zbytečnou antiklimatickou částí s malou klavíristkou, a především pak nevyrovnaným prostorem pro jednotlivé postavy. Je velká škoda, že se veškerá pozornost soustředí na hlavního hrdinu, protože kdyby Cubaki nebo Watari získali pro sebe více prostoru, nemuseli by vypadat jen jako jednorozměrní přicmrndávači hlavní dvojice, ale jako plnohodnotné postavy. Ve výsledku tedy za 3* s mrzením, že k lepšímu zážitku by stačilo v podstatě jen pár kosmetických změn. (31.01.2021)

Líbezně smutný příběh podpořený malebnou animací, poetickými dialogy a žalněkrásnou hudbou. Nahrbený chlapeček nese na svých ramenou tíhu, kterou mu naložila jeho vpravdě démonická matka, která ho nepřestává pronásledovat ani ze záhrobí v podobě záštiplné kočky. Naděje na záchranu přijde v podobě zlatovlasé dívky, která se nebojí ho dotlačit, kam se on zdráhá jít a pomoc mu překonat překážky, které se mu jeví jako neschůdné. Přestože dívenka také používá brutální metody, přece jen jsou v jejím podání sladší, než byly ty matčiny. Dozvěděla jsem se hodně o vášni pro hudbu i o rivalitě, která ti pomůže dostat se dál. Ano, bylo to zejména ke konci evidentně silně vypočítané na dojetí, ale pointa vůbec nebyla hloupá. Přes jisté natahování a některé vedlejší postavy, co byly jen do počtu, patří tohle anime k těm, které dokáží zaujmout. SHRNUTÍ: Když je hudba břímě i vysvobození. (23.04.2019)

Začátek je celkem fajn. Animace je pěkná a na prvních pár dílů se dobře dívá. Pak se ale bohužel dostaví repetitivnost. V každém díle se pořád a pořád a pořád dokola omílá, že Kousei má trauma z dětství, a po čase už to prostě ztrácí na efektu a začne to být natahovaná nuda. A nezachrání to ani romantika nebo hudba. Ze čtyř hlavních postav jsou zajímavé prakticky jenom dvě. První z nich je osudem těžce postihnutá, ale při tom neustále optimistická Kaori, druhou bojovná kamarádka z dětství Tsubaki. Samotný nejhlavnější hrdina je nudný suchar, no a nejhorší je na tom jeho nejlepší kamarád Watari, který nemá charakter vlastně žádný a je tam jen do počtu. Drop po 15. epizodě. Sice mě zajímá, jak to s Kaori dopadne, ale do pokračování už se nutit nebudu. Možná se k tomu někdy v budoucnosti vrátím. EDIT: Po více něž dvou letech konečně dodíváno a můžu dodat jen, že to bylo ještě nudnější než jsem si pamatovala. Nepopírám, že konec je smutný, ale s nulovým propojením s postavami mě prostě nedostal tak jak by měl. 4,5/10 (06.02.2015)

Seriál obsahuje niekoľko slabších momentov, ktoré veľmi neladia s tými silnejšími. Postavy nie sú psychologicky a charakterovo prepracované tak, akoby si to skutočne zaslúžili. Humor mi vôbec nesadol a taktiež som očakával, že animácia bude lepšia a intenzívnejšia. Všetko to, čo seriálu chýba, prípadne by malo byť obmedzené, v určitých častiach nahrádza istý moment, kedy sa hlavný hrdina dostáva za klavír a... nastáva absolútne geniálny okamžik, kedy sa hudba spolčí s obrazom, aby na divákovi zanechali jeden veľký intenzívny zážitok, kedy sa divákovi každá jedna nota dostane do uší a každá ďalšia ešte hlbšie pod kožu. Vtedy to všetko maximálne prežívam, nemôžem sa nadýchnuť a len spotený čakám na ďalšiu skladbu. Nastáva tak jedna veľká záležitosť plná emócií, šokujúcich výrazov v očiach a... snáď ani nemusím opisovať, ako geniálny tento inak jednoduchý seriál môže byť (a to hovorím ako človek, ktorý sa do klasickej hudby veľmi nerozumie). Aj napriek chybičkám vypísaným vyššie je pre mňa Your lie in April veľkým prekvapením a nechávam mu plný počet hviezd - s tým, že časom ešte porozmýšľam nad udelením menšieho počtu bodov. (18.04.2018)