Schmitke

„Lidé jen tak sami nemizí. Nakonec to vždycky má jednoduché vysvětlení.“ K filmu jsem přistupoval trochu s despektem, ta kombinace komedie, mysteriózna a specifického prostředí ve mně nebudila moc důvěry…ale ono to překvapivě fungovalo! Tedy, bohužel jen po určitou dobu. Cca 70 minut mě to bavilo naplno a já předl jak kocour…dalších 10 minut už podstatně míň, ale pořád jsem doufal, že ta houstnoucí absurdnost přece jen dostane nějaký smysluplný závěr…no a poslední desetiminutovka mě vyvedla z omylu. Škoda, 5*-ový potenciál, který tento film určitě měl, tak nakonec zůstal nenaplněn. Ať už to bylo kvůli tvůrcově bezradnosti ohledně ukončení či snad touze hrát si na Lynche. Nicméně solidní 4* snímku ani těch posledních 20 minut nesebere. Originalita, humor, absurdně-tajemná atmosféra, svérázné postavy (vyšinutý geolog!) a překvapivě kvalitní technická stránka stojí za zhlédnutí (i když vše třeba tak úplně nepoberete). „Ty cesty mi tu připadají všechny stejné.“ - „To bude tím, že všechny stejné jsou, pane Schmitke.“ (13.07.2016)

Hra na nedořečené je jenom zdánlivá, co je třeba ukázat, máme přímo před očima. Odkazy k jiným filmům, jakož i odkazy k čemukoli dalšímu, jsou přísliby, o nichž od první chvíle víme, že nebudou naplněny, a proto nic nepředstírají, nelžou, ani nemluví pravdu, prostě jen jsou. Zrovna tak vedlejší postavy způsobují něco, co přichází s nimi, ale zůstává dlouho poté, co odešly, protože to na nich nezáleží, i ony se k tomu, co s sebou přinášejí, jenom připletly. A konečně, na Schmitkem není ani trochu více záhadného, když „se” potká v lese, než když „se” poprvé pokouší vstát z postele, proto se není čeho leknout; odtud lze také rozumět recenzentům, když sborově opakují, jak závěr postrádá pointu (kterou si prý zaslouží) — jenže, kde by se asi vzala, vy chytří, když ono probuzení, o němž by to celé mělo být, se odehrává „pouze" v těle, hlavě, srdci Schmitkeho, kdežto očima diváka je tu už od úvodního záběru? (26.08.2019)

Oh, Mensch! Was sollte das heissen? Das war wirklich unglaublich! Am Anfang hab' ich gedacht, dass... Pardon, zapomněla jsem se přehodit... Takže - co to mělo znamenat? Fakt neuvěřitelný! Na začátku jsem myslela, že to bude komedie, jak tam Schmitkeho dcera u stolu hučela nad šutrem, to bylo gut, ale co dál? Co to also bylo? Komedie ne, thriller ne, psycho drama ne. Závěr slovy místního starosty: Bitte, danke, těšilo mě. P.S. Jedna hvězda za kameru a němčinu zusammen. Víc nemůžu. Das geht nicht. :-( P.P.S. Znovu jsem si pustila konec a mám dojem, že ani scénárista úplně nevěděl, co tím myslel. Všichni jsou to Unterwassermanni... (28.01.2016)

50% - Z filmu jsem trochu rozpačitý. Je pravda, že má výbornou atmosféru a ještě lepší zvuk. Ten je opravdu libový a „hraje s sebou“. To klepání, šumění a ostatní zvuky lesa, to vrzání špatného schodu, chrastění ventilátorů a pak samozřejmě nádherně odporný zvuk vrzající vrtule staré větrné elektrárny. To vše se mi líbilo, dalo by se říci, že mě to uchvátilo. Podobně jako záběry na lesy, ve kterých se válí mlha. Stejně tak se mi líbila určitá bizarnost místní společnosti. Ačkoliv tady už se dostávám k té druhé stránce mince a tou je vlastní příběh. Celou dobu jsem čekal, co se z toho nakonec vyklube a jak autor příběh „rozetne“, takže skutečná „pointa“ ve stylu otevřeného konce mě poněkud zklamala. Nejde o to, že by ve filmu mělo být všechno nakonec polopaticky vysvětleno (jako třeba v Líbánkách), ale podle mě by mělo být v základních kategoriích příběhu jasno. A to nebylo. Já sám jsem identifikoval tři různé možnosti, jak příběh vlastně skončil. A myslím, že těch nedotažeností tam bylo dost. Třeba ta linie se Schmitkeho dcerou, která byla sice vtipná, ale tak nějak zbytečná, s výjimkou čepice, která ale hrála roli míň významnou, než jsem původně očekával. A i ta zmiňovaná místní bizarní společnost byla spíše panoptikální, než že by nějak hlouběji zasáhla do příběhu. Takže na prvotinu slibné, ale víc jak na tři hvězdičky to nevidím. (14.08.2015)

Originální a skvěle zvládnuté všechny stránky filmu. Příběh o tom, že člověk se musí někdy ztratit, aby se našel a není důležité, jestli je to v indickém ašrámu nebo v Krušných horách. Nevadí mi ani příliš, že jsem konec filmu nepochopila, možná byl záměr tvůrců nechat ho zastřený a tajemně rezonující. ____ Hodně zajímavé bylo dívat se na Čechy optikou spořádaného Němce. Když vejde Schmitke do pohraniční zaplivané hospody, jeví se mu místní štamgasti jako horda nepochopitelných divochů. A já to v tu chvíli viděla s ním! I když jsem v podobné hospodě byla mnohokrát, tohle byl odlišný pohled a já se dívala Schmitkeho očima. (16.04.2016)