Vojnové hry

Brrr, v kontextu diskusí o umělé inteligenci jsou letos čtyřicetileté VÁLEČNÉ HRY ještě mrazivější dílo než kdy dřív - a zároveň pořád stejně skvěle vyprávěný film. ___ Na rozdíl od trochu učelově negativistického TERMINÁTORA totiž do popředí nestaví (čapkovskou) otazku, zda si umělá inteligence uvědomí sama sebe - a v důsledku toho logicky zničí lidstvo, ale zda umělá inteligence vůbec kdy pochopí rozdíl mezi důsledky svých rozhodnutí v rámci simulace a v reálném světě. ___  Je to zatraceně nepříjemné sledovat, což je samozřejmě dáno hlavně hrozně chytrým vyprávěním na třech doplňujících se osách: podmínky (příběh o ztrátě víry systému v lidská rozhodnutí), příčiny (příběh nadšené technofilie bez vědomí rámců), rámce (příběh o technofilovi, který si ty rámce již uvědomil, ale ztratil víru v systém). ___  První příběh o konfliktu vojáků a ajťáků vytváří podmínky pro příběh druhý (který začíná až v patnácté minutě). Druhý příběh mladičkého hackera pak ústí v příběh třetí (začíná v sedmdesáté páté minutě). Všechny tři příběhy se pak potkávají v extrémně chytře vystavěném finále, které začíná přesně v devadesáté minutě a má navzdory smrtícímu deadlinu podobu překvapivě seriózní intelektuální, psychologické a etické disputace. ___  Filmaři přišli s nečekane komplexní soustavou pozoruhodně načrtnutých postav, ze které jako omezení fach/idioti vycházejí jen agenti FBI, kteří nicméně plní čistě funkční roli dostat hrdinu k důležité postavě a pak ji od ní zase oddělit. Na tom všem je skvělé, že jakkoli šílená se zápletka o počítači, který (bezmála) rozpoutá třetí světovou válku, může zdát, všichni jeho protagonisté jsou nebanální, a přitom lidsky uvěřitelné postavy.  ___ Díky tomu VÁLEČNÉ HRY podle mě dodnes fungují pro běžné dospělé publikum, pro mladé publikum i jako mrazivý myšlenkový experiment. Parádní film. Ba ještě paradnější, než se zdá! (26.12.2023)

Přes slušnou sbírku klišoidních prvků se jedná o velmi akční napínavou podívanou. Matthew ještě jako smrkáč se nabourá do počítačového programu armády spokojených států a s bývalým vědcem toho času na odpočinku musí celému světu zachránit prdel. Zaujme pár triků (odkódování dveří nůžkami a kazetovým magneťákem), vždyť se píše rok 1983.Ally Sheedy byla pěkná kost, za tři roky se proslavila s Číslem 5. (11.12.2017)

"Po důkladné úvaze jsem dospěl k názoru, že Váš obranný systém se podělal." War Games byly varováním, že svěřit bezpečí země křemíkový diodě není úplně dobrej nápad. Ovšem o moc lepší mi nepřipadá nápad svěřit bezpečí matičky Země do rukou lidí, kteří věří, že můžou vyhrát jadernou válku. Jadernou válku totiž může vyhrát jenom Pakistán, ale to je tajná informace. Já se u Válečnejch her bavím, kdykoli si je zahraju. Připadají mi napínavý i varující a existenciální moudra profesora Falkena mě nutí k rozpohybování obou mých šedých buněk mozkových. (20.01.2022)

Tento film jsem viděl ještě na VHS, ale úplně jsem na něj zapomněl. Až po přečtení nádherné knihy "Ready Player One" jsem se k tomuto filmu vrátil a s nostalgií si rozpomněl na vlastní začátky s počítači, vytáčenými modemy atd. Navíc na to jak je film starý hezky naznačuje co by nás jednou mohlo potkat... (07.02.2018)

Znáte to ... vždycky se najde nějaký ten pěkný diamant, který vám uniká mezi prsty, aniž byste tušili, že existuje. WarGames jsou teenagerovským zábavným kouskem, který dokazuje, že i osmdesátá léta měla svého Shiu -- Matthew Brodericka!! Děj je napínavý od začátku do konce, nikdy to není myšleno úplně vážně a na samotný závěr si Badham přichystá vzkaz mladým pro staré: "the only winning move is not to play" (Podívejte se a pochopíte.) Vpravdě geniální poselství, které dokazuje, že některé filmy svým vyzněním nestárnou ... (14.02.2008)