Vojnové hry

Pokial Vás zaujímaju počítače v ích základnej forme a nie v dnešnom uponáhľanom štýle, tak tu si to užijete. Je to súboj chlapca s počítačom a ako je ľahké pre nás uznať remízu tak počítač nebol naprogramovaní to znamená že nevie... a hraje aby vyhrál. No a ked hraje počítač naozaj tak aj naozaj odistiľ zbrane a snaží sa ich na koniec hry odpáliť... nie je ľahké ho zastavit, ale je tu možnost... (24.01.2010)

Vím, že jako malý jsem tento film strašně miloval, takže mu dávám nostalgické 3* a třeba se mi poštěstí ho ještě někdy vidět a utvořit si dospělejší názor :) Update: Právě jsem se na WarGames podíval cca po 10 letech a stále mě uchvacuje základní myšlenka filmu. Ale co mi vadí, je to zpracování. První polovina filmu je skvělá, člověk od toho čeká velmi mnoho. Opak je ale pravdou. Film začíná ztrácet dech a konec je už jenom trapným "rozuzlením" plným klišé, které se snaží dosti neohrabaně v divákovi navodit emoce. Nejhorší je scéna v NORADu, kdy všichni po americkém vzoru na znamení "všechno jsme zmákli" začnou tleskat, smát se a objímat se. To je opravdu vrchol trapnosti... (30.12.2007)

Je to trošku směšné, všechny ty hrátky s vytáčením, počítače bez GUI, hackování, blikající světýlka bez zjevného významu atd. Film byl natočený vpodstatě těsně před obrovským skokem v počítačové technologii a těch dvacet let je na něm opravdu znát, vypadá starší než je. Scénář je zajímavý, některé myšlenky aktuální a hercké výkony úměrné věku a zkušenostem herců. (24.05.2006)

Válečné hry jsem prvně viděl mnoho a mnoho let zpátky. Již pouze to, že jsem si na ně pamatoval do dnešních dnů jsem bral jako dostatečný důvod k osvěžení paměti. Zápletka je poměrně zajímavá, ačkoliv lze mít pochyby o existenci mladistvého hackerova natolik nadaného, aby se dokázal, navíc nechtěně, nabourat do Pentagonu nebo kam vlastně (dejme tomu, že tehdy s podobným druhem "zločinu" ještě nikdo nepočítal). Je to spíš taková pohádka, co by se stalo, kdyby... a dnes svou naivitou nechtěně připomíná spíš Dr. Divnolásku než seriózní thriller (pochybuji, že by tvůrci cíleně točili sci-fi). Scény typu "papír s životně důležitou informací pomalu vylézá z tiskárny za zvuků nervydrásající hudby" bych se zdráhal označit za napínavé. Do toho zmateně pobíhá vyplašený, hrající-nehrající Matthew Broderick a ačkoliv má film "jenom" čtyřiadvacet let, působí vinou zvoleného tématu velice archaicky a téměř vůbec nefunguje tak, jak by měl. Nicméně jsem si rád oživil vzpomínky na časy, kdy jsem filmy sledoval víceméně náhodně, netuše mnohdy ani jak se jmenují, natož kdo je režíroval. Nezbývá mi, než udělit Hrám nostalgické tři hvězdičky a ocitovat Balzaca: Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jen zapomínání ho činí snesitelným. 55% (05.04.2007)

What you see on these screens up here is a fantasy; a computer enhanced hallucination! Filmový návrat pod vlivem opojné četby Ready Player One. Následováno pařením Zorka a poslechem Oingo Boingo, těsně před cancelováním hanbatého Dannyho Elfmana. Sugestivní varování před z řetězu utrženou umělou inteligencí devalvují v listopadu dvacet tři každodenní hrozby jaderným holocaustem z úst ryze lidských činitelů. Krásná Ally Sheedy a soundtrack záhadně podobný tomu z Nekonečného příběhu. (05.11.2023)