Khid thueng withaya

Samozřejmě, že došlo i na to pro mě nepříjemné asiatsko-expresivní herectví, hlavně ze strany pana Songa (u dětí to působilo docela roztomile), ale věděla jsem do čeho jdu, takže tentokrát nad tím přimhouřím obě oči. Vlastně ani nevím, jak mé pocity ze snímku popsat, nejpříhodnější mi asi připadá slovo miloučký. Což na první pohled vypadá hrozně cukrkandlově a možná by i bylo, kdyby tahle thajská podívaná zároveň nepůsobila i vtipně, uvolněně, vzdušně...a opravdu nádherně romanticky. Slečna Anna byla tou pravou dívkou do nepohody, Song naopak místama děsné jelito ( ale zase měl chlapec zlaté srdce, to jo ), a o zbytek se postarala nádherná příroda, malí caparti a příjemná hudba. Takže celkově spokojenost. (08.10.2014)

Když jsem se v jezdeckém oddíle, kde jsem se učil řádně jezdit na koni, chtěl sedlat svého oblíbeného koně, dostalo se mi odpovědi: "Tady se učíme jezdit na koni jako takovém, a ne na jednom oblíbeném." Na to si občas vzpomenu, když se rozhoduji, zda si mám pustit film, který právě nespadá do okruhu možných oblíbených. Samozřejmě tak, jako tento, i když nápad se mi zalíbil hned. "Deník slečny učitelky" je schématická zábava, romance o číslovce dvě (song - též jméno učitele) a velice milých dětech, bez kterých by nejspíš ztratil smysl. (10.10.2016)

Thajčanom sa veru zadarilo! Naozaj veľké prekvapenie, pretože takúto príjemnú romantickú dramédiu som určite nečakal. Krásne vystihnuté posolstvo učiteľského remesla, ktorému ľudsky záleží na každom jednom dieťati a cíti akúsi vnútornú zodpovednosť ich viesť na ceste za vzdelaním. To nevšedné prostredie školy na hausbóte, ktorá bola niekde v jazere na "konci sveta" bolo fakt pôsobivé. A ešte k tomu celý ten koncept príbehu s dvomi učiteľmi, ktorí sa síce stále obchádzali, no napriek tomu ich zblížilo akési puto vytvorené prostredníctvom ich poslania a samozrejme nemalú rolu v tom celom hral aj Annin denníček, v ktorom obaja neraz hľadali svoju oporu v časoch samoty. Ešte dokonca aj ten štýl akým to bolo podané na mňa zapôsobil. Film ako celok si ma teda dosť získal. Nie je to síce čistých 5*, ale aj tak si nemôžem pomôcť. (02.10.2014)

Veľmi podarený príbeh dvoch učiteľov z tej istej triedy rozdelených "len" časom.Obaja prežívajú smutné obdobie svojho života ale aj tak vedia šíriť dobrú náladu a lásku medzi deti ktoré chcú aj dačo naučiť. Ten nápad z denníkom a následnou retrospektívou som síce už par krát videl ale ak je to dobre spravené tak to vôbec neomrzí ... malo to síce pár hluchých miest no tie sú doplnené krásnou hudbou a tak to nakoniec ako celo pôsobí úplne skvelo ... (02.10.2014)

V thajských filmových vodách se moc nebrouzdám, ale věřte, že tady v těch vodách vám bude příjemně a teď nemyslím jen ty filmové, protože exteriéry, kde bylo umístěno to rádoby vzdělávací středisko pro děti (dřevěná bouda na jezeře), byly nádherné. Ty kouzelné scenérie utlumí i ten jejich zvláštní způsob hereckého projevu, který mně dělá trochu problémy. Nešlo nemilovat Ann, obzvlášť, když se usmívala nebo měla ten zasněný a smutný pohled. A Song byl tak trochu truhlík, ale který mně postupně přirostl k srdci, zrovna jako všechna ta drobotina kolem nich. Moc se mně líbilo, že to bylo celé pojaté trochu jinak a ne tak úplně klasicky, jak je zvykem. Lehké, příjemné a miloučké jak už tady píše kareen s moc hezkou hudbou k tomu, no, nedejte tomu čtyřku:-) "Některé věci člověk cítí srdcem a v tom se nelišíme. Nemůžeme je spatřit na vlastní oči, ale cítíme je uvnitř našich srdcí. V tom se nelišíme." A o tom to celé je...... (08.10.2014)