Khid thueng withaya

Když jsem se v jezdeckém oddíle, kde jsem se učil řádně jezdit na koni, chtěl sedlat svého oblíbeného koně, dostalo se mi odpovědi: "Tady se učíme jezdit na koni jako takovém, a ne na jednom oblíbeném." Na to si občas vzpomenu, když se rozhoduji, zda si mám pustit film, který právě nespadá do okruhu možných oblíbených. Samozřejmě tak, jako tento, i když nápad se mi zalíbil hned. "Deník slečny učitelky" je schématická zábava, romance o číslovce dvě (song - též jméno učitele) a velice milých dětech, bez kterých by nejspíš ztratil smysl. (10.10.2016)

Celkom pekný romantický zapletenec. Ideálny, ak máte chuť na niečo kľudné (s prvkami Thajskej hravosti), romantické s príjemnou atmosférou. Veľmi sa mi páčilo prostredie. Kontrast polo-rozpadnutého hausbótu v nehostinnom prostredí a nežnej atmosféry pôsobil veľmi dobre. Hlavné postavy nehrali zle a detskí neherci ich svojou prirodzenosťou pekne dopĺňali. Až na pár naivných momentov taká príjemná romantická jednohubka. 82% - 5* (20.07.2015)

Veľmi podarený príbeh dvoch učiteľov z tej istej triedy rozdelených "len" časom.Obaja prežívajú smutné obdobie svojho života ale aj tak vedia šíriť dobrú náladu a lásku medzi deti ktoré chcú aj dačo naučiť. Ten nápad z denníkom a následnou retrospektívou som síce už par krát videl ale ak je to dobre spravené tak to vôbec neomrzí ... malo to síce pár hluchých miest no tie sú doplnené krásnou hudbou a tak to nakoniec ako celo pôsobí úplne skvelo ... (02.10.2014)

Do cizích deníčků by se nahlížet nemělo, ale bylo by chybou se o slova, vepsaná do něj od krásné učitelky Ann, připravit. Na spoustě stránek popsala své pocity a nálady, které osamoceně, respektive jen se svými neposednými žáčky, prožila během roku ve škole ukotvené na moři. V tomhle místě bez signálu, daleko od civilizace, ji posléze vystřídá ňoumovitý Song, tajemný deník objeví a na romanci, kterým se běžně ve světě celuloidu vyhýbám, je zaděláno. Naštěstí lehce, úsměvně, s nádechem exotiky a hlavně tak nějak jinak, než je běžný filmový konzument zvyklý, protože asijská kinematografie dokáže vždy překvapit .. (12.10.2014)

Záleží mi na dialozích. Mám ráda, když mají punc autenticity a současně originality, jako tomu bývá v nezávislých filmech, mám ráda, když jsou ve velkofilmech vybroušené do podoby zářivého diamantu, či lehké a hravé jako v těch skutečně povedených romantických komediích. Dnes jsou filmové dialogy v krizi. Bývají prázdné, nepřirozené, afektované, tupé. Tenhle film sice není ten případ, přesto už od první chvíle bylo znát, že smyslem dialogů je zasvětit diváka do děje, že takhle spolu lidé, co se znají, nemluví, že si známá fakta prostě neoznamují, protože svoji profesi znají. A podbízivost nefunguje ani ve filmu ani v životě. Další hvězda dolů za to, že by příběhu více slušela romantická komedie, kterou jsem mylně očekávala, když mé oko od popisu děje již nezabloudilo k filmovému žánru. Proto mě naturalismus některých scén nepříjemně zaskočil. Kdybych toužila zrovna vidět něco takového, dám si Ostrov Kim Ki-Duka, který by syrové scény divákovi vynahradil obrovskou dávkou poetismu, jehož uměleckému ztvárnění se tento film nemohl ani přiblížit. Místy romantická komedie bez hloubky a jiskření, místy model amerického filmu s povrchním zobrazením vedlejších milostných vztahů, místy scény, o které v romantických komediích moc nestojím (Pán prstenů, kde si Legolas odskočí na wc, je prostě poněkud jiný rozměr než od pohádkového fantasy očekáváme), ale také zklamané očekávání mě vede až k přehnaně nízkému hodnocení... (10.03.2018)