Bohovia

Na Febiu 2015 zatím pro mne nejlepší film. Námětem i zpracováním. Polská kinematografie poslední roky opravdu jede. Vážné téma s častým odlehčením, kardiochirurgové mi zde připadali jako kovbojové polského zdravotnictví 80. let. Hlavní postava prof. Religy skvostně zahrána, opět jeden génius, který to neměl v životě lehké, zřejmě ani ostatní s ním, a díky němuž se transplantace srdce posunuly dále. Film měl drive a velmi trefnou hudbu. Doufám, že se dostane do českých kin. (26.03.2015)

Tito "Bohové" v názvu, jsou tři polští kardiochirurgové, kteří pod vedením individualistického docenta Zbigniewa Religy (v geniálním podání charismatického Tomasze Kota), provedli první transplantaci srdce v Polsku v polovině 80. let. Religa je zde vylíčen někdy jako nezastavitelný stroj, jindy jako vzpurná rocková hvězda. Tempo filmu je vážně nepolevující a odpovídá zápalu s jakým Religa šel za svým snem, stejně tak moc pěkně vybraná hudba dělala tento životopisný film s nezbytnými okamžiky radosti i frustrace, ještě více vzrušujícím. Přemýšlel jsem o pěti hvězdičkách, pak bych se zřejmě cítil líp jako člověk, chápajíc, že každá země má své uznávané symboly. Ale hodnotím-li film, o jednu se u mě připravil tím, že kromě Religy vůbec nevyprofiloval žádnou vedlejší postavu a působily tak jako šedé stádo. (01.05.2015)

Poláci jsou zarputilými bojovníky nejen na poli válečném, ale i lékařském. Film o začátcích první transplantační kliniky srdce v Polsku a překonávání problémů finančních, politických, lékařských i lidských nepostrádá švih, napětí i cit pro jemné nuance doby či srdce. Herecky vévodí výkon představitele hlavního hrdiny Tomasze Kota. (25.03.2016)

Poľská kinematografia ma v poslednom čase veľmi prekvapuje. „Bohovia“ sú ďalším príkladom toho ako je tamojšia tvorba ďaleko pred tou slovenskou alebo českou. Námetom a spracovaním vynikajúca látka o presadení transplantácie sŕdc v tak konzervatívnej, kresťanskej krajine akým je Poľsko, resp. bolo v minulom storočí. Film by ľahko mohol skĺznuť k okatej vykrádačke oscarových historických biografií, ale našťastie sa tak nedeje a Poliaci aj tu dokazujú, že dokážu prísť s originálnym prístupom k látke. Zásluhu na to mám rozhodne vynikajúca réžia Lukasza Palkowskeho, ktorý dokáže byť v jednej chvíli hravo odľahčený, aby v tej ďalšej vedel byť bravúrne napínavý a keď je potreba tak aj správne dojemný. Nikdy však neskĺzne do citovej vykrádačky (od tej ma skutočne ďaleko), ale ani do prvoplánovej komédie alebo nudného prednášania faktov o jednej lekárovi. S ľahkosťou kombinuje rôzne žánre a nálady do jednotného, ale hlavne pôsobivého celku, ktorý má po celý čas neskutočne našlápnuté tempo. Zároveň vie byť dostatočne formálne/vizuálne štýlový, ale perfektne si zachovať dobovú vernosť. Hlavne mu však nechýba zmysel prečo vypovedá o tom o čom vypovedá. Vo výsledku tak vtipné, napínavé, dramatické, dojemné, drzé a pritom súdržné. Pôsobí výkon pre mňa absolútne neznámeho Tomasza Kota už ani nespomínam. Najväčšie európske prekvapenie, tobôž z Poľska, za minulý rok. Vidieť následne v záverečných titulkoch skutočných aktérov je o to pôsobivejšie, navyše s jednou kultovou fotografiou (vyčerpaný lekár sediaci na operačnej sále vedľa pacienta), u ktorej som ani netušil, že zachytáva tieto udalosti. CELKOVO: 4,5* (9/10) (07.05.2015)

Film o fajčiarovi kardiochirurgovi. :( Rozhodne som čakal od filmu viacej, nepáčil sa mi ani herec ani jeho výkon, ani taký "šedý" pohľad na Poľsko osemdesiatych rokov. Tá narážka na politický systém v Poľsku (stretnutie doktora s tajomníkom komunistickej strany a jeho "nenapadnými bodygardmi" a zrovna pri pamätníku padlých rusov za oslobodenie Waršavy, pche) !!!! (21.01.2019)