Mzda strachu

Málokdy se stane, aby remake filmu byl stejně dobrý, jako jeho originál. Dovolím si tvrdit, že v případě Mzdy strachu to platí. Clouzotův originál i Friedkinův remake jsou oba výborné filmy, mají mnoho společného a zároveň nabízejí momenty, díky kterým mají v kinematografii oba své pevné místo. Obě Mzdy strachu předkládají svojí nejslabší (či nejnudnější) část ve svém úvodu. Expozice je opravdu dlouhá, postupně diváka seznamuje s postavami a je docela možné, že děje neznalého diváka by mohla odradit. Zpětně je však jasné, že přehnaná délka expozice slouží zbytku příběhu a dostává diváka velice blízko postavám. I ona má v ději tedy své důležité místo. Druhá část (tedy ta, kvůli které na to každý kouká) přichází opravdu s nervydrásající podívanou, při které s přehledem propotíte triko. Tak jako má Friedkinova verze své nezapomenutelné momenty ve scénách se spadlým stromem a především s provazovým mostem, tak i Clouzot s obdivuhodnou suverénností servíruje sekvence, na které budete dlouho vzpomínat (odstřelování kamene, ropné jezírko). Clouzotova Mzda strachu je tak vzhledem k době svého vzniku úctyhodným filmem, který divákovi ve své druhé části nedá oddychnout. 9/10 (03.01.2018)

Drsný, špinavý a zpocený film. Někomu by se mohlo zdát, že půlhodinový úvod věnovaný představování postav a následující půlhodina, po níž se konečně první náklaďák vydá na cestu, budou děj zdržovat. Ale vůbec ne, ke Mzdě strachu prostě patří. O to víc totiž později vynikne zběsilá a nervydrásající túra džunglí a horami, při níž se z odvážlivců stávají zbabělci, nervy hrají, každý otřes může být osudný a strach se rovná opatrnosti, což se někdy vážně vyplácí. Postava Yvese Montanda rozhodně nepatří k největším sympaťákům filmového plátna, ale stejně mu fandíte. Takový druh filmu to je. Ze všech těch nezapomenutelných scén bych vyzdvihl hlavně jezero surové nafty. (09.07.2016)

Já nějak ty psychologké studie moc nemusím. Ať je to There will be blood nebo Poklad na Sierra Madre, všechno jsou to dvěhvězdičkové záležitosti. Tady dám o jednu víc za to, že i přes délku jsem se ani sekundu nenudil a filmařsky nemám co vytknout. Atmosféra dobrá, ale zase takový dojem to prostě nezanechalo. Ono pokud jsou vám všechny postavy šuma fuk a k žádné si nevytvoříte vztah ani po dvou hodinách, tak je něco špatně. Yves Montand byl slušnej, ale u konce mi byl dost nesympatickej. Charles Vanel a la "Džo" byl na granát od začátku do konce! Celkově mi chování postav nesedlo, přišlo mi to hodně nereálné. Například vyhrocený spor v restauraci. (22.08.2008)

Bezpáteřní Mario, zbabělý Jo, charakterní Bimbo a sympatický Luigi. To jsou členové dvou posádek nákladních vozů, kteří mají velmi nebezpečný úkol. Jejich charaktery se během dlouhé cesty mění a to je, společně s atmosférou, asi to nejcennější na tomto časem prověřeném filmu. Moje hvězdy jsou především za napínavou druhou polovinu snímku, skvělou kameru a hlavně za scénu u ropného jezírka či velmi nečekaný a zajímavý závěr. Poctivá klasika. (15.07.2011)

Nečítal som síce predlohu a nevidel som ani remake so Scheiderom, ale musím povedať, že originál stojí za nejedno zhliadnutie. Strašidelná stopáž spôsobila, že mi film na disku doslova zapadol prachom a teraz ľutujem. Mzda strachu je veľmi originálna, dobre obsadená a následne aj s prehľadom zahratá a naviac v druhej polovici plná toho najlepšieho napätia a gradácie. Ani som si poriadne neuvedomil a boli tu záverečné titulky. (18.06.2008)