Elektrické boogaloo: Divoký, nevypovedaný príbeh štúdia Cannon Films

Povšechný průřez filmografií Cannonu. Svižný a vtipný, sice zbytečně sebeshazující a prakticky jednostranný, ale fascinující a poutavý. A bizarní. Trochu škoda, že se to u žádného snímku nezastaví na delší dobu, ale chápu, že když jich Cannon vyprodukoval několik desítek ročně a chcete mít co nejširší záběr, máte při stominutové stopáži co dělat. Každopádně to ale chce kouknout i na The Go-Go Boys: The Inside Story of Cannon Films, aby si člověk udělal obrázek i o pozitivech práce pro Golana a Globuse. Objektivní to taky nebude, ale jako double-picture snad vesmírná rovnováha zůstane nenarušena. Každopádně jsem se bavil, zavzpomínal na Amerického Ninju a dozvěděl se nové věci, takže jsem spokojený. (01.06.2018)

Pokud je někdo fanoušek filmů od Cannonu, je tenhle dokument povinost. Divák se v něm dozví zákulisní historky a dokonce na vlastní oči uvidí lidi, které vídá jen jako jména v titulcích různých filmů od Cannonu a později od NuImage. Mluví tu zásadní lidi, kteří pro studio pracovali, jako režisér Sam Fistenberg nebo producent Boaz Davidson a plno dalších známých i neznámých obličejů. Film má nicméně zásadní problém a tím je nepochopitelně negativní tón. I když tu občas zazní pozitivní věci, celkové vyznění je takové, že Golan a Globus byli producenti sraček, kteří milovali filmy. Fakt je nicméně takový, že nevyráběli o nic míň / víc sračkoidních filmů, než dnešní studia. Dokument navíc téměř ignoruje kvalitní filmy, které Cannon natočil, jako Splašený vlak nebo Barfly. Jsou sice zmíněny, ale vzápětí se divák opět dozví, jaké Cannon dělal brakové filmy. Vrcholem pak je přítomnost Alexe Winters, který si stěžuje na úplně všechno, ačkoliv hrál malou roli v Přání Smrti 3. Winters je navíc v dokumentu víc, než Michael Dudikoff, což naprosto nedává smysl. A herci jako Van Damme nebo Chuck Norris úplně chybí. Celkově se na Electric Boogaloo dobře kouká, má to spád a divák se dozví plno zajímavostí. Každopádně se nemůžu zbavit dojmu, že mnozí ti píčující zapomenutí herci mohli být rádi, že vůbec dostali šanci. (17.08.2016)

Největší srdcovka. Filmové 80tky v kostce. Bizarní příběh, jak dva fascinující a odlišní filmaři-producenti z Izraele ovládli Hollywood a pořádali premiéry s červeným kobercem pro filmy s Chuckem Norrisem a Charlesem Bronsonem. Až neuvěřitelný příběh, zvlášť když jeden z nich byl schopen vést smysluplnou konverzaci s živým orangutanem. Dokument si hlavně Golana hodně dobírá, ale i tak jde vidět, že si je oba váží. Přecejen láska k filmu byla nesporná, stejně jako nevkus na straně druhé. Ale stejně byli skvělí a měli koule, na důležitých meetinzích s hlavouny posbírat jídlo zaměstnanců a servírovali ho na plastových talířcích s plastovým příborem. Film především! Ikdyby měli prodat jen plakát. :D A tvůrčí svoboda až do bankrotu. Přichází bankrot, tak honem udělat laciné pokračování Supermana. :D Opravdu studnice WTF ten Cannon Film, ale zase nabídl nám tolik radosti a skvělých béček. Děkujeme :) ♥ (20.09.2019)

Super dokument o béčkovém studiu, které chrlilo filmy jako na běžícím páse. Spousta informací ze zákulisí a šílený střih, který ladí se stejně zběsilým studiem, ale vůbec se nehodí k formátu dokumentu. Oba majitelé Canonu byli očividně velcí filmový fanoušci, kteří chtěli dát světu to potěšení ze sledování béček :). Stačí se podívat na seznam filmů, které za dobu fungování Canonu vznikly – https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_The_Cannon_Group_films. (16.07.2019)

Zaujimavy dokument o studiu Cannon u ktoreho je dôlezite aky mate vztah k ich filmom. Ja som si uvedomil, ze som videl minimum ich filmov a neraz to bolo dobrovolne rozhodnutie pretoze ma tematicky ani spracovanim ich filmy nenadchli. Ale par vydarenych vynimiek sa u nich najde. Za môj oblubeny Splaseny vlak si zasluzia respekt, ktory sa im prilis v tomto skôr posmesne ladenom dokumente nedostalo. Takisto je skoda, ze tie najznamejsie hviezdy sa tu bud vôbec neobjavili, pripadne len na chvilu. 6/10. (20.08.2016)