Nikdy nie sme sami

Trochu povrchně film shrnu jako typickou festivalovou depku. Průnik asi sedmi soukromých pekel plných strachu a negace kdesi v severočeském pohraničí. Závěr sice prosvětluje pár paprsků naděje, ale jinak je film koktejlem absolutního zmaru. Řemeslně je snímek zvládnutý bez chyby, zdobí ho skvělé herecké výkony (Roden!, Dudová), jen na osobní rovině mi toto nereálně realistické drama nic neříká. Nevím, proč vzniklo. Silnější dvě hvězdy. (07.07.2016)

Petr Václav nedomyslel, že k - pravděpodobně - sociologické analýze údajného dneška (přičemž je celé Nikdy nejsme sami vsazeno do jakéhosi podivného maloměstského nevypočitatelného bezčasí) nestačí vsadit celý film na dvě extrémně z normálu vybočené postavy. Pokud to mělo být alibi pro neméně absurdní zvraty, budiž, ale v rámci nějakého, snad existujícího, původního záměru asi čekám něco o poznání uvěřitelnějšího. Celé je to výborně zahrané i natočené, ale v nemálo okamžicích skutečně nesmírně prvoplánové. Jediná škoda, že Václav plýtvá silami na utváření nějakého mimózního univerza. K zaražení je to předně proto, že takový film následoval po výborné - tedy všední realitou svázané - Cestě ven. (28.07.2016)

To nebyl film, to bylo mučení. Mučení plné odpudivých lidských charakterů, které se chovají nesnesitelně, amorálně a hlavně nereálně (jak se proboha může docela obyčejná ženská zamilovat do romského pasáka, který u ní v konzumu nakupuje chlast a kartony cigaret?!). Absolutně jsem nepochopila, co chtěl tímhle snímkem pan režisér sdělit. Není mi sympatický svým sebestředným vystupováním a už vůbec ne svou tvorbou. "Cestu ven" si s radostí nechám ujít. (17.03.2018)

Cesta ven bola pre mňa príjemným prekvapením a Václavovo obsadenie Klaudie Dudovej objav roka či skôr päťročnice. Škoda, že ju v tomto kvázi šokantnom filme nevyužil viac. Áno, je to čiernohumorná sranda, občas zamrazí, ale ako mozaikovitý príbeh v konkurencii podobných bračekov zo zahraničia sa Nikdy nejsme sami zadýchava. Proste to nie je tak precízne prepojené a koniec sa akoby šiel do stratena. Nehovorím, že je snáď zlý, ale od katarzie sme ďaleko. No a pri jednej z úvodných scén som práve náhodou jedol čokoládový puding, domyslite si pri ktorej. (21.03.2018)

Nikdy nejsme sami je vzácný typ filmu, který působí jako cynická méně-vnímavé-diváky-trollující komedie, která umí zamrazit v těch správných momentech. Tvůrcům se podařilo vytvořit skvostně depresivní vesmír, kde každá z postav je zapamatovatelná a skvěle zahraná. Roden opět vystřihl úplně jinou postavu, kde se vrátil ke stylu vypjatého herectví, kterým se bavíme třeba v jeho záporáckých rolích z 90. let, ale nezastiňuje ostatní herce, kteří svoje postavy hrajou taky výborně, ať už Vlasáková, Hanuš svého paranoidního bachaře nebo sympatický pasák. Vůbec mě nenapadá jediná slabina, dostalo mě to. Nemůžu uvěřit, že v roce vzniku filmu ocenil Český lev hromadou cen bezduchého úmorného Masaryka místo jakékoliv ceny pro tenhle skvost. (21.04.2018)