Domáca opatera

V konkurenci s Řeřichovým upřímným, ale ve výsledku kýčovitým výkřikem DonT Stop je Horákova Domácí péče jednoznačným vítězem kategorie "autorský debut kluka z branže, který si jím plní sen o zfilmování motivů z vlastní nebo rodinné historie". A to i přes všechny urážky dobrého vkusu a povšechnou neatraktivnost (jak si asi Horák představuje diváka svého filmu, když mu musí servírovat tak trapné polopatismy a jak asi vypadá divák, který by měl chuť vidět Domácí péči znovu?). Ale konec dobrý, všechno dobré. Čímž narážím nejen na málokdy vídaný vynikající závěr filmu (že to musím tak hlpoupě neúčastně říct), ale i na to, že Domácí péče je nakonec mnohem lepší film, než se zdálo po úvodních cca 25 minutách. Dobře zahraný hraniční příběh uvěřitelné ženy z lidu v autentickém prostředí, v pěkných motivických obrazech a s jednduchou efektní skladbou tématických důrazů, sjednocených na osách x (zdravotnictví - zdraví - skutečné zdraví) a y (nemůj život a můj neživot jako dvě různé hranice vlastního žití, přičemž teprve náraz na tu druhou vede k uvědomění si první). Když už se zdá, že to jde všechno až moc pěkně správným směrem, přichází korekce. A poslední záběr - konec dorý... I to jedno zhlédnutí stačí zanechat stopu. A Mihule má pořád úplně stejný úsměv, jako měla v devatenácti v Džusovém románě. (27.03.2016)

Ufff, česká kinematografie mě poslední dobou docela zkouší! Za krátkou dobu další nelehké drama, které v sobě ukrývá tolik, že by to člověk sotva čekal. Příběh vypovídá o kontrastech v osudu ženy, která se jako domácí sestra stará o poměrně težké případy a pro své povolání obětuje téměř vše, sama však lásku doma nedostává a ani ji neumí přijímat. Vše se odehrává na pozadí neutěšeného venkovského prostředí plného chlastu, klasické vesnické nátury a dalších atributů, se kterými se člověk jen težko může popasovat a tak divák často trpí jak střelená škodná. Snímek je sice laděn do úsměvného duchu, nicméně vy pokaždém takovém usměvu budete mít v puse zatraceně hořko. Krom toho všeho se autorovi povedlo vklínit už do tak nelehkého tématu i kapku esoterických teorií, což dává celému příběhu aspoň malou naději. Krom skvělého výkonu Aleny Miluhové musím pochválit roli Taťány Vilhelmové, která si tak po Teorii tigra napravila reputaci nesmírně laskavou tváří, která ji náramně sedla. Skvělý režisérský debut! (10.10.2016)

Velice příjemný a pravdivý český film se skvěle hrající Alenou Mihulovou, jemným humorem, kterého je těžké si vůbec všimnout a krásným prostředím, kde se celý odehrává. Další ryzí příklad toho, že synonymem ke slovu "hodný" se stále více přibližuje slovo "blbý". Zkrátka jedni mají srdce ze zlata a ti druzí díky tomu ve zlatě žijí. Moc chválím inteligentní scénář, který v podstatě hlásá jednu z nejdůležitějších pravd ve Vesmíru, že je třeba naprosto v každičké sféře našeho života a zkrátka úplně ve všem, co děláme a dělat budeme, hledat rovnováhu, protože ta je univerzálním klíčem ke všemu a bez ní je zhola nemožné prožívat krásný a spokojený život. Krásné ztělesnění pravdy o tom, že kdo si nenajde čas na odpočinek a rekreaci, ten si dříve nebo později bude muset najít čas na nemoc. Líbila se mi i esoterická vsuvka, která byla divákům opět servírována s neobyčejnou jemností, tudíž zřejmě neurazí ani odpůrce tohoto způsobu uvažování, který nám všem bude dříve nebo později zkvalitňovat naše životy. Lidstvo se tímto směrem bude muset vyvinout, neboť bude nuceno najít si protipól vůči hektickému životu s takřka nevyčerpatelnými možnostmi a zdroji "instantní" zábavy, který nám prudký vývoj techniky zajistil. I z tohoto pohledu lze nahlížet na tento snímek jako na lehce nadčasový. Pro mě osobně je velmi překvapivé, že se u nás něco takového urodilo. Slabší 4 kousky. (21.07.2019)

Realistický pohled na úlohu a možnosti léčitele. 1) Inspirován vyprávěním své matky, zdravotní sestry, natočil ve svém bydlišti fešný 40letý Slávek Horák svůj celovečerní debut (dosud dělal s úspěchem reklamní spoty). Napsal si scénář, snímek režíroval, produkoval a zahrál si malou roli budoucího zetě Roberta. 2) Skvělá 50letá Alena Mihulová (hlavní postava - zdravotní sestra Vlasta) snad čerpala z vlastních zkušeností v péči o svého umírajícího manžela Karla Kachyňu. 3) Snímek sám je poněkud rozpačitý, tézovitý, emocionálně zdrženlivý až neangažovaný. 4) Nejvíce mě zaujal pohled na úlohu a možnosti léčitele. V dnešní blouznivé době, kdy se lidé (rádi) dělí na vášnivé zastánce a neméně vášnivé odpůrce čehokoli (zde alternativní medicíny), kdy i mnozí komentátoři cítí potřebu přidávat či ubírat hvězdičky podle toho, jestli považují film za pře- či podceněný (oni přece nejlépe vědí, jak to má být, že) a jsou na své konání dokonce hrdí (!), v této zmatečné době je střízlivý pohled na tak kontroverzní téma, jakým je léčitelství, neobyčejně osvěžující. Zralé duše jsou stále mezi námi. (01.02.2016)

Čekal jsem od toho trošku víc, ale ty nový filmy stojí poslední dobou za starou belu a radši se vracím ke klasikám české kinematografie. Domácí péče sice stojí za mrknutí jedním okem, ale jak končí závěrečné titulky, tak se člověku vytrácí i samotný snímek. Určitě se těch 90 minut dalo daleko lépe využít a příběh trošku více zdramatizovat. 50% (01.01.2016)