Česká pivní válka

Pivo je najlepší nápoj. Neexistuje nič lepšie ako dobré pivečko. Je mi nesmierne sympatický prístup českých bratov pivárov, ktorí odmietajú piť tie nadnárodné, globálne patoky a varia si svoje vlastné pivko. Verejne ich tu podporím parafrázou textu jednej známej skladby od bratislavskej punk rockovej kapely Zóna A: "Ráno, na obed aj večer - pivo! Malé, veľké, svetlé, tmavé - pivo! Muži, ženy, deti, starci - pivo! Doma, v práci, za volantom - pivo! Pivo to je skvelý nápoj, obsahuje tvrdý náboj. (české) Pivo je boží nápoj." *** (10.09.2015)

Kolekce názorů tří různých podivínů, abych to napsal nějak slušně, na vývoj a odkaz českého piva. Národní hrdost ventilovaná skrze zlatavý mok. Nic víc. Trošku mi uniká nějaký hlubší smysl tohoto dokumentu. Abych pravdu napsal, tak jsem čekal něco malinko jiného. Jako by snad ani nic říct nechtěl. Minimálně jsem očekával nějaké zajímavosti z české historie piva, která je rozhodně košatá. Tady se zajímavostí opravdu nedočkáte. Jedná se o čirou oslavu piva ve společnosti mnoha dlouholetých pijáků. Nejvtipnější jsou asi eskapády s ostravským "umělcem", který vyhlásil válku Jihoafrické republice za to, že si dovolila odkoupit zřejmě jeho nejoblíbenější Plzeň. Osobně jsem nezaregistroval jakýkoli pokles chuti a jeho předstírané zhnusení nad každým vypitým douškem působilo hrozně uměle. Legrační byl ten řezník, který se rozhodl uvařit si vlastní pivo. Dvakrát ho uvařil pro kanál a až třetí pokus byl pitelný, nikoli však ohromující. Nicméně, hrozně se mi líbila jeho houževnatost a tah na bránu. Zřejmě vaření piva není až taková hračka. Jinak ta pronášená moudra do života byla vážně ze sekce "za 5 minut zavíráme". Dokument na mě působil poměrně příjemným, leč bezobsažným dojmem. Kratší stopáž dojem lehce zachraňuje. Vidím to na 2 kousky. (21.09.2015)

Neboť ve filmu absentuje komentář autorů, můžeme pouze spekulovat, jaký je jejich vlastní postoj k zaznamenaným pivním moudrům. Zda je hrabalovská poetika pěnových knírů a pivních pupků fascinuje, zda sami považuji půllitr za národní emblém a novodobý symbol české státnosti, zda chtějí vysokou koncentrací myšlenkově prázdných floskulí na něco poukázat, nebo v názorech pivařů nacházejí hlubší sdělení. Je pravda, že muži dávají dohromady výstižný portrét národní povahy. Jeden z nich zaujme svým kverulantstvím, druhý pragmaticky motivovanou příchylností k východu, třetí kutilstvím a provincionalismem. Všechny tři poté spojuje životní obzor vymezený světem chmelového nápoje, snížená ochota přijmout cizí názor a vnímat pivní problematiku v mezinárodních souvislostech. Zdali byl ovšem právě toto důvod, proč si tvůrci dokumentu vybrali tuto trojici aktérů, není z nabídnutých informací, ani z toho, jak jsou informace prezentovány, patrné. Tři různé perspektivy filmaři nadto nijak nekonfrontují – jednotliví sociální herci se nepotkají a ani zpoza kamery nejsou vedeni k zamyšlení nad svými stanovisky. Myšlenky všech tří mužů od piva jsou stejně nepřekvapivé jako styl filmu. Rozhovory střídá neutrální observace, výjimečně je k oživení monotónního vyprávění použit hudební podkres. Česká pivní válka by mohla být slibnou úvodní epizodou televizního cyklu, který by se třeba postupně dobral nějakých neotřelých závěrů ohledně české identity nalezené v pivu. Jako autonomní celovečerní dokument ale vyvolává spíše rozpaky než podnětné otázky. 40% (01.11.2014)

Na rovinu přiznávám, že jsem od tohoto dokumentu čekal něco trošku jiného. Seznámení se třemi lidmi, kde každý z nich je tak trošku pivní úchyl, bylo sice zajímavé, ale bez jakýchkoliv emocí nebo alespoň hlubších názorů. Jeden je evidentně umělec a spisovatel, který jako svého osobního Lucifera vnímá jihoafrický SAB Miller a každej si o něm myslí, že je šáhlej, čehož si určitě je i on sám vědomej, protože i jako vzezření tak působí. Mimochodem i já jsem jeho drsno názory na Jihoafrickou společnost moc nechápal. Plzeň sice také dlouho vnímám jako průmyslové lehce lepší pivo, ale ono to ve skutečnosti ani jinak pro jeho slávu vnímat nejde. Abych ale sledoval pózy jako, že se napiju a pak to pivo před kamerou vyplivnu, to už bylo i na mě moc. Druhej je zase sládek z Plzeňskýho Prazdroje, který se rozhodne založit pivovar uprostřed Běloruska. To docela i chápu. Nechápu ale příšernou grafiku celého pivovaru, název Plzensky pivovar s evidentním odkazem na český ležák a pod ním napsáno, že se jedná o pšeničné pivo. Nutno dodat, že jsem na internetu zmínku o tomto pivovaru nenašel a ani to, že SAB Miller by tam jakkoliv zasahoval. Nehledě na to, že víc než o sládkovi, zaujal ten dokument pohled spíš na kolegu dědu, který si tam povídal s místními a měl tak trochu zájem i z lidského hlediska. Na rozdíl od toho sládka. No a třetí člověk - řezník, ten mi byl jedinej opravdu sympatickej. Na svém statku si vymýšlí svoje vlastní pivo, co vaří v hrncích, ve kterých předtím měl šrot pro prasata. To nadšení, to je přesně to, co se mi hrozně líbí. To, že všichni do sebe denně nasypou deset piv, to je sice taky fakt, ale o tom to v tomto případě nebylo. Na závěr škoda, že tenhle dokument v sobě neměl žádnou hlubší myšlenku. Prostě jenom ukázal lehce přehnané názory tří lidí, jak vnímají dnešní české pivo jako pojem. (09.09.2015)

Popravdě řečeno si nejsem jistý, jestli mě dokument zaujal či nikoli, ale rozhodně to je něco, co vám pomůže nahlédnout na tu českou povahu, na to, co pro nás pivo znamená, tedy pro některé Čechy, a co jsou ochotní pro ně udělat. Popravdě se mi nejvíce líbilo, že jsou zde lidé, kteří to zkoušejí doma a chtějí v tom být skutečně dobří. (05.10.2016)