Česká pivní válka

Z dokumentu je patrne, ze vsichni ucinkujici maji radi onen zlatavy mok, kazdy trochu jinak, ale spojuje je. Film o pivu samotnem toho moc nerekne, tri pribehy (o pomatenem Ostravakovi, ktery broji proti Europivu, o sladkovi, ktery ve svete pomaha rozjizdet nove pivovary a vlastenecky zemedelec, ktery se snazi uvarit svoje pivo) jsou ale zajimave. K dokonalosti to ma na mile daleko, me to ale bavilo. (11.09.2015)

Čekal jsem dokument o různých způsobech výroby piva, srovnání malých a obřích pivovarů a objektivním pohledu na současnou pivní situaci. Dostalo se ke mně ale něco trochu jiného. Česká pivní válka nabízí spíše subjektivní pohled na současný stav českého pivovarnictví a až filosofické zamýšlení se nad českou identitou a významem českého piva pro (nejen) náš národ. (30.10.2014)

Kolekce názorů tří různých podivínů, abych to napsal nějak slušně, na vývoj a odkaz českého piva. Národní hrdost ventilovaná skrze zlatavý mok. Nic víc. Trošku mi uniká nějaký hlubší smysl tohoto dokumentu. Abych pravdu napsal, tak jsem čekal něco malinko jiného. Jako by snad ani nic říct nechtěl. Minimálně jsem očekával nějaké zajímavosti z české historie piva, která je rozhodně košatá. Tady se zajímavostí opravdu nedočkáte. Jedná se o čirou oslavu piva ve společnosti mnoha dlouholetých pijáků. Nejvtipnější jsou asi eskapády s ostravským "umělcem", který vyhlásil válku Jihoafrické republice za to, že si dovolila odkoupit zřejmě jeho nejoblíbenější Plzeň. Osobně jsem nezaregistroval jakýkoli pokles chuti a jeho předstírané zhnusení nad každým vypitým douškem působilo hrozně uměle. Legrační byl ten řezník, který se rozhodl uvařit si vlastní pivo. Dvakrát ho uvařil pro kanál a až třetí pokus byl pitelný, nikoli však ohromující. Nicméně, hrozně se mi líbila jeho houževnatost a tah na bránu. Zřejmě vaření piva není až taková hračka. Jinak ta pronášená moudra do života byla vážně ze sekce "za 5 minut zavíráme". Dokument na mě působil poměrně příjemným, leč bezobsažným dojmem. Kratší stopáž dojem lehce zachraňuje. Vidím to na 2 kousky. (21.09.2015)

Konečně něco pro nás píče piva, pomyslil jsem si těsně před slavnostní premiérou v České Televizi. Po "vystřízlivění a několika doušcích" mohu konstatovat, že tento způsob prezentace národního zrzavého moku, zdá se mi poněkud nešťastným. Z celkového pohledu mě byl nejsympatičtější pán z dědiny. Na něm alespoň bylo vidět, že si na nic nehraje. To se nedá říct o těch dvou dalších frajerech, kteří si hráli na mistry světa (alespoň tedy ten pán z Ostravy). Tak něják jsem skrytě doufal, že film bude mapovat českou pivní kulturu, že nám představí různé pivovary a zdůrazní na co by si měl píč Českého piva dát pozor a co naopak vyzkoušet. Bohužel žádného manuálu nebo tipů jsme se nedočkali a pouze jsme se dozvěděli, co už asi někteří víme a sice, že rozprodaná a velkoprodukovaná piva většinou za moc nestojí. Kupříkladu nejdražší Česká "desítka" jménem Pilsner Urquell. Ono obecně je to s pivem těžké, sto lidí sto chutí. (08.09.2015)

Pivo sice občas piju, ale to ještě neznamená, že mu rozumím (nebo nedej bože poznám, co za značku piju). Takže další dokument z exotického prostředí. Sládek stavící pivovary po světě (aktuálně v Bělorusku), proč ne? To dokážu pochopit a je to poměrně slušný podnikatelský záměr. Řezník zkoušející si vařit doma vlastní pivo má moje sympatie. Ale ten Ostravák, co mu přestala chutnat Plzeň, když ji koupil jihoafrický SAB Miller, a už o tom zřejmě píše třetí knihu, to je na mne přece jen trochu silná káva. To bude zřejmě nějaký pivní komplex. Válka se nekoná, všichni si radši trochu přihnou a pak už stejně nejsou schopní válčit. A režisér vybojoval jenom plichtu (50%). (09.09.2015)