Horúčka sobotňajšej noci

Absolutně ne! Tony Manero by hravě mohl posloužit jako náhražka za dětské chrastítko, neboť jeho hlava obsahuje zřejmě jenom kuličky ve formě dekorativní plsti. V pokojíku má plakát Al Pacina ("Vypadám jako Pacino? Ale jo, trochu jo...), za bratra má opata, který rozlomil krucifix a navíc kamarády, kteří zabijí i celý svůj rodinný klan, jen aby jim nezmoknul účes. Chápu, že disco éra taková byla. Že lidem doputoval sprej na vlasy až do mozku, což mělo za následek dokonalou regeneraci buněk (nikoliv v kladném smyslu), ale na tohle já prostě neměl. Naštěstí se moje vysoká teplota -nabráná při sledování Horečky- usadila při první lžičce nanukáče. Děkuji za ní... P.S. Zvonáče!!!! (19.07.2009)

Slabá legenda. John Travolta vlní své tělo v rytmu Bee gees a každá holka na parketě i mimo něj by se mu odevzdala. Škoda, že film samotný není tak dobrý jako Travoltovo tančení a charisma. Po Pomádě jsem čekal trochu jinou jízdu a ne zadřený motor v sobotu večer u mého půjčeného auta, které musím namazat kamarády a nějakou tou holkou, co má ráda kotníky od sebe... Především závěr dovršuje fádní podívanou příběhu o "kultuře" doby, která nemá moje sympatie. (31.07.2009)

7/10 Saturday Night Fever mal byť takým predvojom Less than Zero, mal hovoriť o skazenej mládeži konca sedemdesiatych rokov, ale svojim audiovizuálnym romantizovaním disca dosiahol pravý opak. Divák, ktorý si neprečíta, o čo vlastne išlo tvorcom, tak ostáva zmätený. Je to športový/tanečný film? Alebo je to young adult dráma? Ten tón je tak zmätočný, že do posledných minút to nie je jasné. Atmosféra a hudba sú ale podmanivé. (04.09.2020)

Tak jsem to konečně viděl a nebýt skvělého soundtracku (včetně Disco Inferno, které někdy poslouchám jen tak... tu desetiminutovou verzi) a překvapivě tragického konce s opodstatněným sebeuvědoměním "srdíčkové" povahy Tonyho, nedal bych ani tři hvězdy. Jinak je to povrchní film, který sice chce vystihovat určitou dobu a určitou část její generace, ale jde na to skrze banální náčrty charakterů postav. Tonyho kamarádi jsou prostě jen hédonističtí sígři, chytrá holka projevuje chytrost pouze skrze znalost slavných jmen, introvertní se snaží zapadnout, ale vždycky tím něco pokazí, Tonyho rodiče jsou nejklasičtější stereotyp nefunkčního vztahu (který by ale s hlubším prokreslením nevadil) a jejich víra se projevuje natvrdlým deklamováním o Bohu, které by takhle jednoduše nevypadlo ani z fanatického věřícího a Tonyho bratr měl sloužit jako prostředek pro Tonyho uvědomění si podstaty života, ale stejně se část s ním dala vypustit, protože si vše Tony uvědomí zničehonic, z banality na taneční soutěži, kterou by nikdy předtím neřešil a že by ho nakopl k vlastní cestě zde taky zrovna nevyplývá. A tak zůstane jen působivá kamera (především ve scénách z klubu - ale pro ty já mám slabost, ačkoli bych do takového místa vlezl asi jen omylem), Travoltovy taneční kreace (které mě zas tak moc nebraly, ale já tanci nerozumím a laicky jsem ocenil pár zajímavých částí) a onen pověstný soundtrack, převážně od Bee Gees, které mám docela rád. V rámci pravděpodobné cílovky to není špatně vedené, ale osobně jsem čekal něco upřímnějšího, kde hudba bude tvořit výrazný podklad a ne stavět samu sebe do popředí. Rád jsem to viděl, pro znalost, ale druhé zhlédnutí nepotřebuji. 3* (03.03.2024)

Po zásahu elektrickým proudem mi travoltovské taneční kreace nečiní větších obtíží, ale zatím jsem nenašel partnerku, která by stačila mému tempu. Tony Manero takovou našel a v podmanivém rytmu největších hitů sboru kastrátů z Bee Gees se spolu zavlnili tak, že mne to celkem zaujalo, ale touhu provozovat taneční studio či klub to ve mně rozhodně nevzbudilo. (07.08.2015)