Transdarinka

Nasnímání iPhonem ničemu nevadí a k tomuto filmu vlastně dobře sedí. Přestože se tento film odehrává v Los Angeles na štědrý den, vánoční atmosféru tady rozhodně nehledejte. Většina postav mluví jako kanál, ale cokoliv jiného by vypadalo vzhledem k jejich sociálnímu statutu nemístně. Sice nechápu, proč do toho autor zatáhl zrovna Armény, ale nakonec proč ne. Celkově dobře udělaný nezávislý film, ale nijak zvlášť mě nezaujal. (03.07.2016)

Veľmi iný film, kde to výrazne vidno aj v rámci scenára aj réžie. Veľmi uveriteľné, veľmi silné a veľmi naturalistický dizajn robí z filmu veľmi zaujímavý námet a funguje to veľmi dobre. Musím povedať, že je to rovnako aj veľmi dobre zahrané. Páči sa mi aký je film neustále špinavý, silný, nedáva si žiadnu servítku pred ústa a vznikajú tam vskutku zvláštne situácie... no súčasne je to asi aj to, čo pre mňa film robí skutočne len jednorazovou záležitosťou. Neviem si sám seba predstaviť vidieť tento film ešte raz. Napriek tomu, že som ho veľmi rád videl. Ale nie všetky filmy sú také, ktoré by človek potreboval vidieť viackrát. A tento tam ja rozhodne viem zaradiť. (01.11.2015)

"Bitch, you know I don't do downers, bitch! You know I'm an upper ho!" ___________ iPhonem nasnímaná pseudodokumentární slátanina o trampotech jedné losangeleské transgenderové šlapky. Svým způsobem je to taková ta amatérská soda identická s dílem Tommyho Wiseaua, která je svou chaotickou low-budget stylizací a bizarní mystifikací jednoduše tak špatná, až je nečekaně skvělá a neskutečně zábavná. Arménským taxikářům se budu do budoucna raději vyhýbat. (09.06.2020)

(50th KVIFF) Baker se podobně jako ve svém debutu noří do jedné sociálně problematické skupiny obyvatelstva a zkoumé její nešťastnou každodennost. Nečiní tak však v pomalém zádumčivém dramatu plném duchaplných frází a bolestivých pohledů, nýbrž ve svižné sexy komedii s rychlým střihem a líbivými melodiemi, kde se fuckuje a bitchuje na každém rohu. Spokojenost. Skvěle zachycená špinavá a upocená atmosfera denního i nočního LA. Navíc tam pro mě ve finále nakonec bylo i něco jako katarze, což je v komediálním přisprostlém filmu o transexuálních prostitutech dost velkej úspěch. 75 % (09.07.2015)

Yeah, I know life is a bitch. God gave me dick! Sean Baker, vycházející hvězda amerického nezávislého filmu, se do širšího povědomí dostal nedávno prostřednictvím slušně obsazeného The Florida Project. Dva roky předtím ale natočil smartfounem, resp. několika smartfouny film, který efektivně civilně uvádí do prostředí, které touží navštívit každý - světa losangeleských šlapajících afro-transek. Opoužívanou šablonu "moment, kdy se osudy protnou", naplňuje natolik originálními charaktery, že divák klišé pohodlně přechází a cestou se dozvídá leccos užitečného, např. že BBBJ znamená bare back blow job, neboli (placenou) felaci bez prezervativu. V hříchu se setkávají arménský taxikář, který potřebuje nutně pokouřit černýho ptáka chlapovi s kozami (zatímco se doma žena s dceruškou a tchyní připravují echt-arménské Vánoce), ebenové krasavice Sin-Dee a Alexandra, jejichž mužné strniště nepřekryje ani nejfortelnější make-up, šlapající ošklivá Annie Hall, pasák, který v tom umí chodit a další figury, na které na české vsi nenarazíte. What have you done to her? You're not Chris Brown, bitch! Baker to niterně tragické trans-pinožení podává s lehkostí, humorem a nadhledem, s níž hlavní postavy nezáviděníhodný identitní úděl přijímají. Lehčí přístup kořeněný cool soundtrackem střídajícím hip hop, electro producenta alb Massive Attack Neila Davidge a klasiku, uvádí do lidského dramatu rozháraného LA obloukem. Místo aby dramatizoval, soustředí se na frašku všedního dne vysvalených šlapajznic, fušky, neplatící štamgasty, kuřby v automyčkách a, inu, lásky. Když no-home-video a štětkobraní všedního dne ve světle stroboskopů hasičských vozů vrcholí, uzříte, že ti chlapi jsou skutečně ženami a nikdo s tím nic nenadělá. What is this. / Its a pussy. / Get back my money and get the fuck out of my car! (01.07.2018)