Papierové mestá

Film pracuje s jednoduchým faktem papírových měst, je mírně tajemný a je vložen do romantického příběhu, ze kterého nečiší zoufalství, ale je tak akorát, aby to chutnalo i mužskému pohlaví. Překvapivě i já jsem si přál jinačí konec, ale možná právě díky tomu jsou Papírová města tím, na která se jen tak v hromadě romanťáku nezapomene. Lepší čtyři hvězdičky. (08.06.2017)

Střední škola nikdy nezklame. Green stvořil zábavnou partičkou outsiderů, kterou cloumají hormony. Třešničkou na dortu má být záhadná Margo, kterou hraje modelka s obočím neandrtálce Delevingne. Naštěstí pro diváky dostane prostor hlavně na začátku a poté až v úplném závěru, který je v rámci žánru překvapivě originální a velmi emotivní. Hlavní hvězdou je ale jednoznačně. Wolff. (09.07.2023)

V tomhle nenápadném a velice podhodnoceném díle je mnohem víc, než se na první pohled zdá. Není to jen plytký příběh dospívajících teenagerů, ale jen málokdo to dokáže pochopit, nebo si to jen připustit. Ačkoliv jsou určena především mladším divákům, jsem si jist, že ho ocení i některé starší ročníky, na jejichž životní osudy lze také docela lehce napasovat. Každý z nás se jednou hnal bezhlavě za snem, setkal se s někým úžasným, kdo jej ovlivnil na celý život, a pak zmizel. Snad je to celé o myšlenkách na to kým jsme, kam míříme a co vyplňuje náš život. Snad je to i o ztrátách, které v našich životech musíme podstupovat; rozhodnutích, která nás utvářejí. Zkrátka a jednoduše je to film, ve kterém se skrývají takové otázky a je na každém, jestli je v něm chce hledat a je ochoten jim čelit. Mám rád takové filmové perličky, malá překvapení, která pohladí duši, a tahle se stává jednou z mých oblíbených, ačkoliv musím přiznat, že závěr, který nebyl z těch naivně romantických, ale právě tak reálný a tak skutečný, jak jen může život být, nesla má křehká duše nadmíru těžce. Myslím, že si budu muset přečíst knižní předlohu. 90% (29.05.2019)

Co je na Papírových městech mysteriózního, to by mě opravdu zajímalo. Pokud to není obočí Cary Delevigne, tak fakt nevím. A teď vážně: Cara je mizerná herečka a ten kluk, co hrála Quentina, tak to byla taky slabota. Na Papírových městech se mi líbila snad jen myšlenka papírového města (tedy místa, které existuje pouze na mapě, nikoli ve skutečnosti), kterým malíři map svoje mapy podepisují. Nemám problém s filmy pro puberťáky, mám problém s filmy pro puberťáky, které se snaží říct mnoho, ale neříkají nic. (26.01.2016)

Nějak jsem podvědomě tušila, že to bude stát za to, a to nejen díky Caře Delevingne v hlavní roli, což může přitáhnout diváky o to víc (osobně ji docela obdivuju a myslím si, že to je jedna z mála modelek, která má výrazný a zapamatovatelný obličej). Stejně jako u Hvězdy nám nepřály jsem nečetla předlohu, tudíž jsem nevěděla, kam bude příběh směřovat. Ale zpočátku klasicky se rozvíjející zápletka o po uši zamilovaném klukovi do holky, která pomalu neví, že existuje, vůbec nedopadla tak, jak v jiných podobných filmech. Šlo úplně o něco jiného. A právě ono "poselství" z toho udělalo výjimečný film. Nemluvě o tom, že když nad tím přemýšlím, je to snad první film, kde jsem si všimla zmínění "comfort zone", tedy komfortní zóny člověka, která vyžaduje určitou míru odvahy, aby se z ní člověk dostal. Chtělo by to víc takových filmů. Tohle byl opravdu vkusně natočený film, který může zaujmout nejen náctileté. A třešnička na dortu byla ta malá holka, která hrála dětskou roli Margo (skvělý casting - ta podoba v obličeji), plus také mini rolička Ansela Elgorta, který hrál už ve Hvězdy nám nepřály - byla to sice poměrně zbytečná vsuvka, ale člověk se musel chtě nechtě pousmát. ~(4,2★)~ (28.07.2015)