Réžia:
Tomm MooreHudba:
Bruno CoulaisHrajú:
Brendan Gleeson, Fionnula Flanagan, Pat Shortt, David Rawle, Jon Kenny, Lisa Hannigan, Lucy O'Connell, Paul Young, Grethe MogensenObsahy(1)
V bájnej krajine starých Keltov žije na osamelom majáku otec s dcérou a synom. Život celej rodiny sa obráti hore nohami vo chvíli, keď sa ukáže, že malá dcérka Saoirse je poslednou z tuleních víl. Jedine ona totiž môže piesňou zachrániť všetky rozprávkové bytosti, ktoré premenila na kameň čarodejnica Macha. Po vysoko oceňovanej rozprávke Brendan a tajomstvo Kellsu prichádza írsky režisér Tomm Moore s ďalším kúzelným príbehom v celovečernom filme. Nádherne a tradične animovaný svet keltských mýtov a silné rozprávanie o sile materskej a súrodeneckej lásky vyniesol mladému režisérovi nie len porovnanie s najväčšími majstrami animovaného filmu, ale tiež už druhú nomináciu na Oscara. (ASFK)
(viac)Videá (8)
Recenzie (367)
Kdo trochu něco ví o nenápadném, ale fatálním významu Irů a Skotů pro tvář Evropy v době, kdy se rozhodovalo o podobě jejího náboženství, nebude příběh dívky, na jejíž píseň čeká celé irské zásvětí jako na vysvobození, považovat za privátní záležitost jednoho ostrova. Přesto lze tuto pohádku vnímat ještě privátněji a pojmenovat ji příhodně "O rodině, která na to vyzrála". Taky by se to mohlo jmenovat Analogia entis. Ze stávajících komentářů nutno přečíst Havenohome. Dále lze doporučit kom. od forsythie a Flippera. Dodávám, že dvojpostava Machy-babičky z různých aspektů nápadně připomíná čarodějnická dvojčata v Mijazakiho Sen to Chihiro no kamikakushi (dichotomie hodné a zlé sestry zde však nemá protějšek v dvojitosti postav; Macha a babička jsou vlastně táž postava, dichotomii odpovídá proměna téže dvojpostavy v čase - což ovšem lze na podivně koexistující sestry v Sen to Chihiro rovněž uplatnit; právě pro tyto komplikace mi projednávaná podobnost připadá mimořádně zajímavá). ()
Pohádkovější, než The Secret of Kells, ale ne vyloženě pro děti. Tedy - děti u toho vydrží od začátku až do konce, ale nebude to pro ně vyloženě jednoduchý příběh, a to ani, pokud shlédnou dabovanou verzi. Alexandra po otázce, jak se jí líbilo: "Hm." Na druhou stranu si v tuto chvíli pobrukuje na záchodě melodii filmu a Danielka okamžitě zasedla a aktuálně kreslí bílého tuleně. Magický svět funguje a přestože je příběh nekomplikovaný, na konci to emocionálně docela vypálí. ()
Stejně jako jsou mýty o selkiích ze své podstaty smutné, je převážně smutný i tento film. To není výtka, jen varování pro diváky, kteří si myslí, že všechny animované filmy musejí být veselé až bláznivé. Tomm Moore si mýty trochu přizpůsobil vlastnímu záměru a vystavěl na nich velmi silný příběh zkoumající limity sourozenecké či rodičovské lásky. Spolu s jednoduchou animací a vyloženě kouzelnou kresbou je výsledek prakticky dokonalý. ()
"Saoirso, je to jen pohádka !! Není to doopravdy.." A nebo je to právě naopak ?? ;) Velmi invenční režisér Tom Moore hodně zabodoval s až pohádkově zdařilým a komplexně tak trochu všeevropským projektem a snímečkem stylisticky se odkazujícím na francouzskou animátorskou školu, a na svého Proroka mě tak nalákal způsobem hodně suverénním.. ()
Galéria (32)
Fotka © WestEnd Films
Zaujímavosti (16)
- Hospoda, kam chodí Benův otec, se jmenuje "Ó Mórdha". To je irská verze příjmení režiséra Tomma Moorea. (Wolffram)
- Práce na filmu začaly v roce 1999 poté, co režisér Tomm Moore se svými kamarády zhlédl filmy The Thief and the Cobbler (1993) od Richarda Williamse a Legendu o Mulan (1998) od Disneyho. (mvesper)
- Když Ben a Saoirse lezou potrubím na povrch, v hlíně pod nimi lze spatřit Oko svatého Kolumby (Eye of Colm Cille) z předchozího filmu Tomma Moorea, Brendan a tajemství Kellsu (2009). (Wolffram)
Bylo nebylo, na starém bělidle panovaly temné časy. Zbídačené kozy už nedávaly tolik mléka co kdysi, slepice též snášely pomálu a nedaleká pole zela ubíjející prázdnotou. Starý kovář Mrdumil se svoji ženou Varlenou se snažili situaci napravit, seč jim společné síly stačily, ale bída byla neúprosná. Co je však trápilo mnohem více, nežli smutné pohledy na znepokojující pustotu, byla jejich dcera Gertruda. Byl sychravý podvečer, Varlena zrovna škrobila Mrdumilovy varlata, za přivřenou okenicí si hrála dvě koťátka, vzájemně si lízajíce anální otvory, když v tom Mrdumil zčistajasna vyhekl "Drahá Varlenko, měli bychom dceři dohoditi nějakého nápadníka, ještě nikdy nesdílela lóže s mužem!". Varleně zlehka zasvrběla kunda a posléze nadějně pronesla "Však ona to holka nějak zvládne, i když je jí teprve čtyřicet." "Zítra bude vískou projíždět princ Honislav," pokračoval Mrdumil "poprosím jej, zdali by nebyl natolik milosrden a Gertrudu neobhospodařil." A jak kovář řekl, tak se i stalo. Na druhý den ráno postávala Gertruda před stodolou s připraveným lůnem, křečovitým úsměvem nešikovně maskujícím paradentózu a hustými kadeřemi černých chlupů na mužných lýtkách, bezděky vlajících ve vzduchoprázdnu. "Nu tož," zahromovala Gertruda "konečně mi tu píču někdo vymete!" A náhle se zjevil on! Překrásný elegantní manekýn, ze kterého se jí ztopořily všechny tři vlasy na hlavě. "Ty musíš být spanilá slečna Gertruda, je tak?" pověděl chraplavým, mužným hlasem. "Ano, je to tak, můj pane." Honislav beze slov popadl Gertrudu kolem pasu, odkráčel s ní do stodoly, tam její tělo uložil na vlhký slamník a záhy jí zpod šatů stáhl teflonové prádlo. "Smrdí ti kunda!" zapěl tiše do dáli. "Ale Honislave," opáčila Gertruda ustaraně "vždyť to je přeci přírodní vůně vzácné neposkvrněnosti!" Honislav na svoji milovanou významně pohleděl a souhlasně zamumlal "pravdu díž, milá má nevinná, pojďme tedy na to!" A tak Honislav Gertrudu jedním přesně mířeným mrdem zprofanoval a objemnou závějí semenné plazmy jí burácivě potřísnil kalikovou náprsenku a polovinu ohavného obličeje. "Tak jaký jsem byl, drahá?" optal se pyšně. "Bylo to neuvěřitelně romantické, velevážený Honislave, jste rozený milovník!" procedila Gertruda mezi zuby, snažíc se z nich vysrkat poslední zbytky lepkavého ejakulátu bohatého na vápník. Honislav se vítězoslavně poplácal po mohutných bedrech, Gertrudě špičkou prstu setřel lesknoucí se krůpěji mrdky z koutku rtů a zasněně jí pohleděl do šedého zákalu. "Já vím..." V ten moment se zpoza obzoru vynořilo ohnivě planoucí slunce, štěbetavé ptactvo rozehrálo svoji velkolepou árii a i ty kočky si své prdele lízaly konečně s radostí. Gertruda s Honislavem spolu žili šťastně až do léta páně 1942, kdy do země emigrovali nacističtí pohlaváři a celou osadu vyvraždili. A pokud je nikdo nepohřbil, tak v bramborových polích jejich ostatky hnijí dodnes... mno, tak jsem čekal něco na tento způsob, tedy takovou pohádku pro dospělé, ale Plíseň kůže je pohádkou jen a jen pro děti. Proto mi trochu uniká, proč tady z toho každej teče jak latrína, neb zas tak hustodémonský to nebylo a pokud je vaše IQ vyšší než dnešní datum a nejste pětiletý capart obdivující pastelové barvičky, tak tady tuto napomádovanou nudu asi nebudete tak květnatě glorifikovat. Každopádně dvě pizdy dávám za jednoduchou a rozkošnou animaci, jež mi dala vzpomenout na ty dětské vlhké noci, které jsem neúměrně dlouho trávil pod peřinou s komiksovým hentai pornem vlastní výroby. () (menej) (viac)