Pieseň mora

Plné emocí a keltských mýtů, zabalené v prosté, a přesto působivé animaci, doprovázené mystickou hudbou. Po stránce probuzení fantazie je to krásné, jen ten mozek necita pořád všechno kazí, nutí pokládat otázky, jako kde vlastně maminka celou dobu byla, proč že nemůže zůstat, jak to vůbec přišlo, že Saorise je způli po mamince a Ben nikoli a tak dále. A sovy už zase nejsou tím, čím se zdají být. Přesto se teď spokojeně usmívám a přehrávám si v hlavě onu píseň. (12.12.2015)

Co se Kellsu u mě nepovedlo, to Píseň moře zvládla dokonale, zkrátka tenhle příběh jsem si užil a prožil naplno a opravdu se mi neskutečně líbil. Je to taková příjemná kombinace pohádky a keltské mytologie, která se opravdu krásně sleduje. Stejně jako u Kellsu je nutné i zde uvést pěknou barevnou animaci, která obzvlášť v poslední části, (když začne Saoirse zpívat) graduje do podle mého opravdu nádherného vizuálního zážitku. Když k tomu přidám hudbu, která je prostě kouzelná (především ústřední melodie), dále pak zajímavé charaktery v čele s neskutečně roztomilou Saoirse a příběh, který sice není příliš složitý, ale o to víc je emotivní, dostávám zážitek pro mě veskrze dokonalý a tedy za mě naprosto jasných 5* a 10/10. (17.03.2015)

Přijít při narození sourozence o maminku není úplně nejlepší předpoklad pro sourozeneckou lásku. Němá sestra vás k citům nepřemluví a morousovitý otec taky není úplně to nejpotěšeníčkovatější potěšeníčko. Pak už fakt, že je babička protivná sůva, přijímáte s nadhledem svých zralých devíti let. Do toho poklidného marastu najednou vpadne protivná sůva s myšlenkou, že se musíte přestěhovat do města. Naštěstí váš bobtail má geny Gora a GPS, takže se navzdory svému orientačnímu smyslu se psem shledáte a pokračujete v cestě správným směrem. Averze vůči sourozenci je průběžně obrušována zobáky zlých sov (tentokrát ptáků, nehledejte souvislost s dříve zmíněnou babičkou) a kameny. Jak bez citu musí být ten, kdo blízkého vidí trpět, může ho bolesti a zraňujících citů zbavit a neudělá to. Nejlepší je být z kamene (toho Huga vykrádám vědomě), nic necítit a ani se nehýbat. Šťastní kvadruplegici! Kde je v koprodukci Izrael, který zjevně dodal cvičené tuleně? Poselství filmu jsou dvě. 1. I když jste prepubertální blonďatý chlapec, co intenzivně potřebuje rovnátka, můžete být užiteční. 2. Nikdy nešukejte tuleně. (22.03.2015)

Nádherná rozprávka, určite nie je určená iba pre malé deti, mali by ju pozerať s dospelými. Atmosféra, hudba, kresba a príbeh vás určite pohltia. Je veľmi príjemné sa pozerať na animáciu v takomto poňatí. V príbehu sa odohráva v podstate dvakrát to isté a tvorcovia to nádherne zakomponovali do mystickej prírody. 100% (22.08.2015)

Při sledování tohohle skvělého počinu mi bylo tak nějak strašně hezky u srdce, zdroj emocí a tvůrčí fantazie je zde nevyčerpatelný. K tomu ta kásná hudba a hrozně roztomilá animace. Konečně jsem viděl zase animovaný film, který je trošku odlišný od běžné produkce, dokáže nadchnout diváka každého věku,zavede vás do tak krásného a jiného světa než ten ve kterém žijeme, je prostě tak jednoduše křehký, citlivý a krásný.Během filmu se zcela zasníte, přestanete vnímat věci okolo a rázem jsou tu závěrečné titulky a vaše cesta plná snění, fantazie, emocí a jiných světů je u konce. Rozhodně na ní, ale jen tak nezapomenete. Já teda rozhodně ne, a pánům tvůrcům za ní převelice děkuji. P.S. Film si pusťe v opravdovém klidu a nejlépe večer. Je opravdu potřeba si ho užít a vžít se do něho. Jinak se připravíte o zážitek.:-) (18.08.2016)