Stážista

Po Alu Pacinovi nalezl svou Druhou mízu i Robert De Niro. A já jsem z toho naměkko. Čistý a upřímný příběh, kterému nemám co vytknout, protože film tu hraje až druhé housle, a to kdo ví jestli. Ben je dědek, jakým bych jednou chtěl být a Jules holka, jakou chci mít. Na mistrovství světa ve hře očí by tihle dva rozsápali i sedmihlavou saň, dvě hodiny s nimi byl ten nejkrásnější čas strávený letos v kině, a to mi věřte, že tam jsem často. (31.10.2015)

Jóga, Apple, kancly, kreativci, mobily, tablety, xanax, jezdící židle, tweety, masáže, těžítka, propisky, hadry a mnoho dalšího v tomhle strašidelném korporátním pekle, které si musí užít jen prvotřídně zpracovaný hlodavci. Nestačí? Tak se podívejte jak je to dlouhý a nádavkem vězte, že krom ošuntělé storky, jak dědeček hříbeček ohromil FB generaci, se dočkáte i rozjeté etudy na téma posranýho osobního života Nancy Meyers. Jediný komediální moment jsem si musel udělat sám, kdy při scéně, kdy se slzami v očích sleduje Rbert de Niro v televizi scénu ze Zpívání v dešti jsem si představoval, že se dívá na sebe v Lovci jelenů, Zuřícím býkovi či jiném filmu z doby, kdy se jej muži obávaly a ženy... taky. (11.02.2016)

Po dlouhé době film, který mě okouzlil, mluvil mi z duše a současně mě donutil k zamyšlení v souvislosti s prací v dnešní době. Pro mě osobně jedna z nejlepších rolí Roberta de Niro a totéž platí pro Anne Hathaway, oběma to nesmírně sedlo a vytvořili fungující dvojici. Úsměvný i dojemný příběh, u nějž bych stopáž klidně protáhnul o další hodinu. (25.12.2016)

Nostalgická utopie, která celou stopáž těží jen z imaginární morální kvality generace dnešních důchodců a jemných vmetání facek té mladší, zkažené a nepoužitelné. Jistě, De Nirovi vrstevníci hrdinsky vypalovali vesnice ve Vietnamu, znásilňovali pěstitelky rýže a na opiu vydlabávali mozky rákosnickým dětem z lebky bajonetem, ale když on ten Niro vypadá tak strašně elegantně a žužu, že museli být úplně všichni gentlemani, stejně jako když v těch šedesátých tvrdili jeho rodiče jak byli gentle lidi z předválečné Ameriky a ti hipící jsou vtipem evoluce. Jistý filosof Hugo Toxxx v jedné ze svých nejslavnějších prací pravil: "Každá generace bude srát na tu druhou", on to myslel jako dvojsmysl v podobě vydělávání peněz, ale pravdivé je to i samo o sobě. Robertek tedy celý film sentimentálně podává pomyslný robertek k uspokojení úplně všech postav, které si se svými pseudoproblémy nevěděly rady, dokud se na scéně v plné polní neobjevil předsenilní důchodce s kapesníkem v saku a kalkulačkou v kufříku. Ten film bohužel není vůbec ničím vtipný, ačkoliv má být komedií, je pouze příšerně uslzeně naivní a místo za bránici chce tahat za emoce. Místo aby stavěl důchodce do vtipných a pro něj nepochopitelných situací dnešního světa, naopak z něho dělá hlásnou troubu dnešního světa, který během deseti minut školí všechny ostatní a ti mu jen s propiskou a bločkem v ruce naslouchají jak severokorejští generálové Kimovi při prohlídce nejmodernější techniky v podobě zrezivělé ponorky z roku 1929. 44% (23.01.2016)

Seriózní a trochu kožený důchodce, který si hledá nové pracovní uplatnění jako stážista v rozevláté hipsterské firmě, slibuje zárodek slušné komedie. Zvlášť, když seniora hraje Robert De Niro, druhdy představitel hodně drsných chlapíků, kteří by takovou rozjuchanou firmičku dokázali srovnat jediným pohledem. ____ Začátek filmu slibný námět naplňuje. Robert sice mohl víc vzdorovat ležérní atmosféře oděvního e-shopu a jeho mladí kolegové ho nemuseli přijmout až tak snadno a rychle, ale budiž…. Horší je, že tím se vyčerpalo hlavní téma hned v úvodu a místo něj nastupuje jakýsi zástupný vztah otce a dcery mezi postarším stážistou a mladou šéfovou, které firma i rodina přerůstají přes hlavu. A z komedie je náhle upocené melodrama, které disponuje i jednou děsně cool přechytralou holčičkou s kudrlinkami. /31. 8. 17./ (31.08.2017)