Stážista

Příjemná komedie, drama ze života, které nemůže urazit. Bavil jsem se. Robert De Niro je vždy sázka na jistotu. Příběh o sedmdesátníkovi, co se nechce ještě stát důchodcem a mladé perspektivní ženě, která buduje svoji firmu. Obě duše si padnou do noty a právě v tomhle životním okamžiku se potřebují. Podobně jako v Ztraceno v překladu (2003), ale ten je mnohem více hořký. Stážista je brán s mnohem větší lehkostí. Potěší i přítomnost Adama Devina. Já toho klučinu mám prostě rád. Za mě velmi příjemná romanťárna o životě. (70 %) (11.06.2022)

Milý film pro ženy. Vše je tam takové příjemné, konflikty se řeší v podstatě samy a na nějaké velké drama nedojde. Což je fajn, a přesně dle zadání. De Niro je sympaťák ze starý školy, Hathaway je taky fajn, jen ten její manžel je nesympatickej vocas. Když máte náladu na něco nenáročného, Stážista skvěle splní účel. (25.04.2022)

Po Alu Pacinovi nalezl svou Druhou mízu i Robert De Niro. A já jsem z toho naměkko. Čistý a upřímný příběh, kterému nemám co vytknout, protože film tu hraje až druhé housle, a to kdo ví jestli. Ben je dědek, jakým bych jednou chtěl být a Jules holka, jakou chci mít. Na mistrovství světa ve hře očí by tihle dva rozsápali i sedmihlavou saň, dvě hodiny s nimi byl ten nejkrásnější čas strávený letos v kině, a to mi věřte, že tam jsem často. (31.10.2015)

Pohádka o tom, jak jeden nudící se důchodce přinesl jiskru do jinak sterilní firmy a do životů jejích zaměstnanců. Zajímavý nápad, který mě zaujal, už když jsem poprvé viděl trailer v kině, ale k filmu jsem se dostal až nyní. A nelituji, že jsem se na něj podíval. Bob De Niro ztělesňuje svou roli s až obdivuhodným charizmatem a věřil jsem mu každý pohyb, každé slovo, každé gesto. S ním tento film stojí a padá a jen díky němu jsem z výsledku tak ohromen. Protože, přiznejme si to bez okolků, z tohoto námětu se dal taky natočit naprosto obyčejný film, který mohl časem zapadnout prachem a stát se další tuctovkou. On ten námět je totiž tak absolutně obyčejný, že to je až překvapující. Film si prostě plyne svým tempem, celou dobu je vše zalité sluncem, vše super, optimistické, milé, bezkonfliktní, takže to může i vypadat, že se v tom filmu vlastně vůbec nic neděje. A víte co? Konečně! Říkám, konečně taky jednou nějaký kinofilm, kde nedojde k nějakému uměle vyvolanému konfliktu, jen aby se tam něco dělo. Optimistických filmů, kde je vlastně celou dobu vše v pohodě, mnoho není. A o to víc jsem si tenhle zázrak, toto zjevení užil. Jsem absolutně nadšený a neváhám udělit pět hvězd. (08.01.2017)

Musím teď chvilku zhluboka dýchat, abych si při tom kokotmentování nenablil do klávesnice ….. Nejodpornější zaoceánský kýč znovu zaútočil a já měl pocit, jako by mi slizká afektovaná neherecká piča Anička Hetevejová s bárbinkovským úsměvem rvala dvě hodiny prsty do krku. Já debil se prostě nepoučím, že si nemám pouštět nic se stážistou v názvu, pokud to nebude o Moničině felaci. Po odporném gůglkurvení vkusu Troubou Vilznem k nám totiž z Továrny na noční můry připlavalo svinstvo ještě žluklejší a já mám chuť vypíchnout si oči, abych nic podobného už nikdy neviděl! Je to snad ta nejhnusnější dávivá směska zatuchlé korporátní umělé hmoty a učebnicově zrůdně pokřivených rodinných hodnot, zapatlaná prudce zubokazným cukrkandlem a zalitá přeslazenou Kokakolou přímo z rukou nechutně dobráckého Satan Klauze z té otravné močopudné reklamy. Vskutku nehumánní výprava do sterilního Mumulendu, vysněného to světa manipulativních amerických kokotů, ve kterém si slauďoučce harlekýnkovská pizda najme kouzelného dědečka, aby jí ukrutnou stařeckou moudrostí a letitým selským rozumem analogového prodavače telefonních seznamů zachránil digitální mezinárodní internetovou filmu a manželství s tím nejempatičtějším a nejrozkokošnějším teploušem, jaký se kdy objevil ve filmu. Obzvláště při ideálně idiotsky idylických rodinných scénkách s jejich slizkým paznehtem, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct s tou lostomiloškou štyšletou plinsezniškou, jsem si musel urputně rvát palec do prdele, abych si hrůzou neposral sedačku, a celý zbytek toho krystalického svinstva mě nutkavě natahovalo. No a jak myslíte, že celý ten šestákový fekál asi tak dopadl? Inu, vše se po tom „tolik napínavém“ průběhu se spoustou zle zákeřných osidel a přezlovolných nástrah „překvapivě“ v dobré obrátilo, magický stařík dokonce naši odpudivou zdegenerovanou krávu donutil jako bonus sežrat třikrát denně brokolici, aby ji nezklátila anorexie, a všichni dohromady si nakonec skvěle zacvičili tajči v Central parku, kde chybělo už jen stádo pasoucích se růžových jednorožců, poletující hejno dobrácky otylých lesních víl a Petr Pan s Medvídkem Pú. Bobík byl sice sympatický od přirození, ale buď už nezavadí o kloudnou roli, nebo senilní a bere i takové sračky, avšak ani jeho charisma to nezachránilo před zaslouženým titulem „Nejplesnivější plastový sajrajt roku“. A to prý plasty neplesniví! (04.01.2016)