Stážista

Po Alu Pacinovi nalezl svou Druhou mízu i Robert De Niro. A já jsem z toho naměkko. Čistý a upřímný příběh, kterému nemám co vytknout, protože film tu hraje až druhé housle, a to kdo ví jestli. Ben je dědek, jakým bych jednou chtěl být a Jules holka, jakou chci mít. Na mistrovství světa ve hře očí by tihle dva rozsápali i sedmihlavou saň, dvě hodiny s nimi byl ten nejkrásnější čas strávený letos v kině, a to mi věřte, že tam jsem často. (31.10.2015)

Už podle traileru jsem očekávala příjemný a poměrně kvalitní film, ale musím uznat, že jsem byla ještě o to víc překvapena. Hlavní postava, kterou výborně hraje De Niro, je sama o sobě skvostná svým optimistickým a aktivním přístupem k životu, což by mohlo být inspirací pro mnoho starších lidí, kteří mají pocit, že už jim život nic nepřináší a neuvědomují si, že onen přístup závisí jen a jen na nich. Protože v jakémkoliv věku se dá žít naplno. Sympatickou hlavní postavou to ovšem nekončí. Sekundující Anne Hathaway byla jako mladá podnikatelka s ambiciózní vizí taktéž skvělá a i když celý filmový příběh odrážel moderní životní styl, skrývaly se v tom ryzí lidské hodnoty. Ať už je 21. století nebo ne, jaké si určíme priority (práce, rodina, přátelé...?) je stále na nás, a je stále možné být dobrým člověkem se zdravým vztahem k lidem a ke svému povolání, aniž bychom se uchýlili k nějakým ne vždy správným současným trendům a názorům. Zkrátka moderní, milý a vtipný film s velkým srdcem. Mě si rozhodně získal. ~(4,3★)~ (15.07.2016)

Dnes jsem při repríze přidal filmu hvězdičku a učinil jsem tak téměř proti své vůli. Snímek totiž obsahoval příliš mnoho mnou neoblíbených položek, jakými jsou například: slaďoučké dětičky, přehnaná naivita, klišoidy, patosoidy a Anne Hathaway. A byla to právě Anne Hathaway, která se mi postarala o nevšední zážitek, protože šlo o její druhou roli, při které jsem nepociťoval silnou nechuť a náběh na kopřivku. První rolí byla Bílá královna z Alenky. A i přes výše zmíněné nedostatky u mě dnes jasně převládl pocit, že se Nancy Meyers pokusila natočit lidsky milý film, a za sebe můžu konstatovat, že se jí to v zásadě povedlo. / Poučení: Nikdy není pozdě. (08.06.2022)

Docela povedený film. Nancy Meyers je moje oblíbená režisérka, ale už jsem od ní viděla lepší filmy. Tady u tohoto filmu mi vadila taková ta přehnaná a křečovitá lidskost. Dalo se to určitě natočit víc přirozeně. To je asi tak jediná věc, co mi vadila. Delší stopáž mi kupodivu nevadila vůbec. A na herce se koukalo příjemně. Možná se někdy podívám znovu. 60%. (04.04.2016)

Nostalgická utopie, která celou stopáž těží jen z imaginární morální kvality generace dnešních důchodců a jemných vmetání facek té mladší, zkažené a nepoužitelné. Jistě, De Nirovi vrstevníci hrdinsky vypalovali vesnice ve Vietnamu, znásilňovali pěstitelky rýže a na opiu vydlabávali mozky rákosnickým dětem z lebky bajonetem, ale když on ten Niro vypadá tak strašně elegantně a žužu, že museli být úplně všichni gentlemani, stejně jako když v těch šedesátých tvrdili jeho rodiče jak byli gentle lidi z předválečné Ameriky a ti hipící jsou vtipem evoluce. Jistý filosof Hugo Toxxx v jedné ze svých nejslavnějších prací pravil: "Každá generace bude srát na tu druhou", on to myslel jako dvojsmysl v podobě vydělávání peněz, ale pravdivé je to i samo o sobě. Robertek tedy celý film sentimentálně podává pomyslný robertek k uspokojení úplně všech postav, které si se svými pseudoproblémy nevěděly rady, dokud se na scéně v plné polní neobjevil předsenilní důchodce s kapesníkem v saku a kalkulačkou v kufříku. Ten film bohužel není vůbec ničím vtipný, ačkoliv má být komedií, je pouze příšerně uslzeně naivní a místo za bránici chce tahat za emoce. Místo aby stavěl důchodce do vtipných a pro něj nepochopitelných situací dnešního světa, naopak z něho dělá hlásnou troubu dnešního světa, který během deseti minut školí všechny ostatní a ti mu jen s propiskou a bločkem v ruce naslouchají jak severokorejští generálové Kimovi při prohlídce nejmodernější techniky v podobě zrezivělé ponorky z roku 1929. 44% (23.01.2016)