Stážista

Jinak vcelku rutinní oddechovou slaďárnu výrazně zpestřuje zasazení děje do chaotického firemního prostředí, kde na city a blízké vztahy zdánlivě nezbývá žádné místo (přitom stačí jen uklidit fešné šéfové stůl, a toho místa je náhle habaděj :). Hathaway má po delším čase výbornou roli a svou energickou workoholičku zvládá s velkým přehledem, De Nira pak standardně nelze než chválit, pořád má charisma na rozdávání a dokáže potěšit i v podobné šablonovité poloze přemoudřelého, dobrosrdečného staříka. Ale především, mezi nimi divák pociťuje tak upřímný a pozitivní náboj, že mile rád překousne tuctově vystavěné příběhové schéma a pro jednou se rád znovu poddá každoroční povinné hollywoodské romanci, kterou navzdory její infantilnosti zkrátka nelze nenávidět... 65% (17.01.2016)

Film na nedeľné popoludnie, nenáročný do hĺbky a v prvej hodine o nič neprídete, ak si od neho na chvíľu odskočíte. Anne Hathaway má konečne opäť vlasy a zapadla do svojej roly, hoci film jasne a podľa očakávania ťahá De Niro. Angažovanie Rene Russo taktiež príjemne prekvapilo. Na rodinné posedenie ideálne, keď to bude len tak bežať v telke. (03.03.2016)

Meyers je až příliš velká rutinérka žánru na to, aby natočila vysloveně špatný film. Ovšem místy je to podivování se nad současnou splašenou generací a adorování staré školy už moc křečovité. Ani v jednom okamžiku se to nesesype i díky účasti De Nira, který už sice hrál nerudné dědky, ale v této poloze by ho čekal málokdo. Jeho aura vás přímo nutí uznat fakt, že film rozhodně není ztrátou času. (14.01.2016)

Už nějakou dobu jsem chtěl přestárlého Stážistu vidět, ale nějak jsem se k tomu pořád neměl. Robert De Niro je bezpochyby žijící herecká legenda, která zahraje jakoukoliv polohu a i na stará kolena, neskutečných 40 let od legendárního Taxikáře, zvládl ztvárnit sympatického a pracovitého vdovce, kterému člověk věří cokoliv. Naproti tomu je zde Anne Hathaway, které jsem ani za ty roky prověřeného a doceněného herectví nepřišel na chuť, ovšem zjevně se tam pomalu dostávám. Vlastně jsem se celé dvě hodiny dobře bavil, užíval si a smál se některým vtipným situacím. A býval bych této skvělé feel-good jednohubce napálil i pět, kdyby...kdyby ten film neudělala žena. Tedy hlavně, kdyby jej, pro mě neznámá, Nancy Meyers nenapsala. Rozhodně nemám nic proti emancipaci a asi bych se filmem dále nezabýval, jenže to by z výsledného kousku nesměl být cítit jistý pach teatrálnosti a naivity. Během první poloviny to plyne tak nějak bez povšimnutí, jenže v té druhé se stalo tolik naivních, a v jednom případě až křečovitě naroubovaných, zvratů jako vytržených z červené knihovny. (Spoiler : konkrétně jde o to rádobydojemnou omluvu v kanceláři, tomu jsem vážně nevěřil.) Zřídkakdy v komentáři rozebírám jednotlivé pasáže, ale zde jsem si nemohl pomoct..ovšem toto je jen drobnost a i tak jsem se dobře bavil a snímek si za pár let rád zopakuji. PS : Více minut pro Rene Russo pro příště prosím! ... 8/10 (10.02.2016)

Musím teď chvilku zhluboka dýchat, abych si při tom kokotmentování nenablil do klávesnice ….. Nejodpornější zaoceánský kýč znovu zaútočil a já měl pocit, jako by mi slizká afektovaná neherecká piča Anička Hetevejová s bárbinkovským úsměvem rvala dvě hodiny prsty do krku. Já debil se prostě nepoučím, že si nemám pouštět nic se stážistou v názvu, pokud to nebude o Moničině felaci. Po odporném gůglkurvení vkusu Troubou Vilznem k nám totiž z Továrny na noční můry připlavalo svinstvo ještě žluklejší a já mám chuť vypíchnout si oči, abych nic podobného už nikdy neviděl! Je to snad ta nejhnusnější dávivá směska zatuchlé korporátní umělé hmoty a učebnicově zrůdně pokřivených rodinných hodnot, zapatlaná prudce zubokazným cukrkandlem a zalitá přeslazenou Kokakolou přímo z rukou nechutně dobráckého Satan Klauze z té otravné močopudné reklamy. Vskutku nehumánní výprava do sterilního Mumulendu, vysněného to světa manipulativních amerických kokotů, ve kterém si slauďoučce harlekýnkovská pizda najme kouzelného dědečka, aby jí ukrutnou stařeckou moudrostí a letitým selským rozumem analogového prodavače telefonních seznamů zachránil digitální mezinárodní internetovou filmu a manželství s tím nejempatičtějším a nejrozkokošnějším teploušem, jaký se kdy objevil ve filmu. Obzvláště při ideálně idiotsky idylických rodinných scénkách s jejich slizkým paznehtem, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct s tou lostomiloškou štyšletou plinsezniškou, jsem si musel urputně rvát palec do prdele, abych si hrůzou neposral sedačku, a celý zbytek toho krystalického svinstva mě nutkavě natahovalo. No a jak myslíte, že celý ten šestákový fekál asi tak dopadl? Inu, vše se po tom „tolik napínavém“ průběhu se spoustou zle zákeřných osidel a přezlovolných nástrah „překvapivě“ v dobré obrátilo, magický stařík dokonce naši odpudivou zdegenerovanou krávu donutil jako bonus sežrat třikrát denně brokolici, aby ji nezklátila anorexie, a všichni dohromady si nakonec skvěle zacvičili tajči v Central parku, kde chybělo už jen stádo pasoucích se růžových jednorožců, poletující hejno dobrácky otylých lesních víl a Petr Pan s Medvídkem Pú. Bobík byl sice sympatický od přirození, ale buď už nezavadí o kloudnou roli, nebo senilní a bere i takové sračky, avšak ani jeho charisma to nezachránilo před zaslouženým titulem „Nejplesnivější plastový sajrajt roku“. A to prý plasty neplesniví! (04.01.2016)