Rocketman

V loňském roce jsme nahlédli pod pokličku do života Freddieho Mercuryho, letos jsme měli možnost zavítat do říše Eltona Johna. A že to byla vskutku pestrobarevná jízda plná chytlavých songů, drog, alkoholu, vzestupů, pádů a hledání lásky k bližním i sobě samému. Rocketman je místy spíš muzikál než hudební film - tvůrcům se skvěle podařilo zasadit Eltonovy songy do průběhu děje. Nevím, do jaké míry odpovídají zobrazované události skutečnosti, nicméně jsem se rád nechal poučit o Eltonově životě, který to neměl opravdu jednoduché - zejména co se týká vztahu s rodiči a všudypřítomného pocitu osamělosti. Film má sice pomalejší rozjezd a divák si musí trochu zvyknout na pojetí filmu, nicméně pak se to vše začíná hezky rozjíždět a celé se to zastaví až při závěrečných titulcích. (10.06.2019)

Možná jsem jen dlouho neviděl dobrý muzikál. Možná je Rocketman, rekapitulující život Eltona Johna formou extravagantní hudební terapie, zatím opravdu nejlepší americký hraný film tohoto roku. Retrospektivní ohlížení se za klíčovými okamžiky něčího života je sice u biografických dramat běžné, ale zde funguje skvěle právě díky explicitnosti terapeutického rámce. Zatímco jiné životopisné filmy jsou pojaté jako terapie pouze implicitně, Rocketman svou „léčebnou“ strukturu s přijetím vnitřního dítěte staví na odiv, podobně jako hlavní hrdina svými třpytivými kostýmy nijak neskrývá, že je „queer“. Elton se během skupinového terapeutického sezení, které pojímá trochu jako další ze svých vystoupení, postupně stále víc obnažuje (v doslovném i přeneseném významu) nikoliv proto, aby nakonec sundal všechny masky, ale aby obě složky své osobnosti, introvertní a extrovertní, citlivou a klaunskou, Reggieho a Eltona, skloubil a dokázal konečně přijmout sám sebe. Dospívá k tomu skrze sérii odmítnutí blízkými lidmi (otec, matka, Sheila, John), kteří jej naopak přijmout nedokázali. Životopisem natočeným jako podle příručky Rocketman není také zásluhou spektakulárních hudebních čísel, a) oživujících vyprávění při každé možné příležitosti glamrockovou estetickou a vtipnými a nečekanými nápady (vznášení Eltona i diváků během Crocodile Rock, nápodoba videoklipu z osmdesátých let u Still Standing), b) vyjadřujících, co se hrdinovi honí hlavou a c) přispívajících k hladkým přechodům mezi jednotlivými etapami Eltonova života. Muzikálová čísla, rušící hranici mezi realitou a fantazií, filmu zároveň i během vážnějších momentů dodávají dost lehkosti na to, aby se zvrhl v další příběh o tragickém osudu jednoho trpícího homosexuála. Rocketman by sám o sobě byl v rámci žánru skoro bezchybně zvládnutým filmem, při srovnání s nedávnou, vůči protagonistovi krajně neupřímnou a homofobní snůškou klišé a stereotypů Bohemian Rhapsody je mistrovským dílem. Zatím to paradoxně vypadá, že film se fanouškům Mercuryho filmového životopisu nelíbí kvůli tomu, o co se Singerův film ani nepokusil - je stylizován v souladu s projevem ústřední postavy. 85% (23.05.2019)

Dexter Fletcher je mimojiné po Orlu Eddiem můj oblibený režisér, prošel si gangsterskou školou Guye Ritchieho a na jeho režijních počinech je to znát. Na Rakeťáka jsem se sice na rozdíl od Bohemian Rhapsody (paralely těchto dvou filmů se hledají snadno) těšil jen způle, přece jen, hitů Eltona Johna znám pouze několik. Nicméně jsem rád, že nastal takový rozmach hudebních filmů a v následujících letech se rád kouknu i na nějaké další. Tím spíše, když budou od Dextera Fletchera, který do klasického životopisu přidal několik neotřelých, ba-li až nadpřirozených prvků, a čistě po režijní stránce není tomu londýnskému rodákovi co vytknout. Taron Egerton mě podobnou rolí velmi překvapil, ale tvůrci samozřejmě dobře věděli, proč jej obsadili a nedivil bych se, kdyby si zazpíval i v nějakém příštím filmu. Úspěch filmu rozhodně tvůrcům přeji a jsem zvědav, jakou další hvězdu hudebního nebe si vyberou příště. (18.08.2019)

Dobré písničky, ale tyhle filmy o geniálních a praštěných lidech a jejich životech jsou prostě strašně scenáristicky upravovaný, protože nikdo se nebude koukat na černocha, co se deset let snaží prosadit břinkáním po barech. Jsou náměty, na které bych prostě film netočil, dost možná je tohle ten případ. (22.09.2019)

V prvom rade treba povedať, že Elton John je určite pozoruhodný skladateľ s hudobným megatalentom. Škoda, že neostalo len pri tom, hoci kvitujem, že tu jeho orientácia nešla do explicitnosti (hoci žalúdok mi poriadne obrátilo) a je tam veľa pesničiek (podľa mňa až priveľa). Napriek tomu nechápem, prečo niektorí ľudia majú pocit, že ich sexualita je ich najdôležitejším statusom. Tak dopadol aj George Michael, namiesto spevu začal viac prezentovať obscénnosťami a zomrel v zabudnutí sám so svojími drogami. Elton John sa nedávno vyjadril, ako je šokovaný, že v Rusku sa tento film premieta bez 5 minút jeho úspešného homosexualizovania. Nuž škoda, že ja som nevidel tú ruskú verziu, mne vôbec tie scény nechýbali. Dokonale by mi stačil životný a hudobný príbeh tohto žabiaka, u ktorého ťažko viete rozlíšiť, kde je prdel a kde hlava. Ešte že nosí okuliare. (05.06.2019)