Mesto 44

|90%| Tak tu máme další válečný film, tentokrát od Poláků. Byl jsem na to celkem zvědavý, ikdyž mě až tak moc nelákalo. No, po shlédnutí jsem byl teda překvapen a samozřejmě maximálně spokojen. Nějaké ty bych našel, ale nakonec jsem uvažování mezi 4 a 5 hvězdou hravě překonal. Poláci si tuto událost ve Varšavě pojali po svém. Takže byla radost pozorovat i dialogy a chování postav. Cítít atmosféru, jejich strach, beznaděj, odhodlání, hrůzu a místy i suveréní chování či už nějaký ten humor. Takže s herci nemám žádný problém. Prostředí, zničené město, sutě, mrtvoly – to vše bylo strašně moc věrohodné a uvěřitelné, takže další důvod k jásání. Dále, tenhle válečný snímek byl oproti jiným americkým pojat dost surově. Takže se zde krví a brutalitou moc nešetřilo. Po celý čas snímku jsem byl v pozoru, tak mě to chytlo, že jsem se divil, když film potom skončil. Klidně bych ještě přidal na stopáži, která mi moc dlouhá nepřišla, rychle to uteklo. Scéna, kdy po výbuchu (pravděpodobně po tlakové vlně) padaly z nebe roztrhané kusy lidského masa – to jsem zůstal koukat. Akce je tu dost. Obyčejné střílení nebo střelba z těžších zbraní, výbuchy po granátech. Toho zde máme plno. I nějaké ty menší emoce zde jsou. Hlavní hrdina mi paradoxně až tak moc neseděl, ale zahrál to v rámci možností obstojně. Hudba byla celkem dobrá. Ještě tak bych vytknul pár zbytečných a celkem ujetých scén, kdy měl hlavní herec ve filmu podivné představy či bludy. No, takže asi tak. Pro mě nečekaně skvělý a hlavně po delší době zatraceně reálný, drsný a krvavý snímek z 2.světové války. Kéž by Poláci aspon ještě jeden podobný natočili. (07.05.2015)

Očividně ambiciózní projekt, těžící hrdinský milník polské historie, nabízí překvapivě dobře natočené akční sekvence i šílený chaos válečných hrůz, drtící bez milosti členy hnutí odporu i civilní obyvatelstvo, nicméně mám s Varšavou 44 jeden menší problém (mdlá expozice) a dva poměrně zásadní. Ten první je, že když scéna bez varování skočí do efektního módu Wanted Timura Bekmambetova, ztrácí to všechno kolem na nějaké naléhavosti, protože se dostáváme do neškodné říše pohádek. Druhý problém úzce souvisí s prvním. Zvolená forma, která měla rozbít stereotypy válečných filmů (v úvodu něco jako Rebelové, jen bez zpívání a z 2. světové války) i obsah s podivným milostným trojúhelníkem byly vyprofilovány pro určitou diváckou skupinu, nicméně ty další svým charakterem zbytečně odradily. Takhle to člověk postaví vedle Polanskeho piana a rázem vidí ten rozdíl v umění hry. Velká škoda, protože to téma je supersilné.. P.S.: Poslední trikový záběr se znovuzrozenou Varšavou dojemně připomenul, jaká je síla života a jak hojivé umí být účinky času.. (12.12.2019)

Byl by to býval velkovýpravný, fantastický natočený a zábavný válečný film s brutálními bojovými scénami zralý na pětihvězdu, kdyby … Kdyby režisér neukájel své umělecké ambice a uprostřed bojové vřavy se to nezastavovalo a nevypukávaly zpomalené matrixovské pičičandy, v jejichž pozadí duněly cajdáky nějakého Lejdypanku. Jen jsem čekal, kdy se přiřítí banda Indů a střihnou si do toho to své obvyklé hárekrišna pogo. Kdyby scénarista neukájel své plagiátorské ambice a místy to nevypadalo, jako by toho xichta z Jdi a dívej se opíchala Tisícročná včela. Jen jsem čekal, kdy se vynoří starý Kroner a začne múráriť. Kdyby střihač neukájel své krejčovské ambice a vykuchal těch čtyřicet minut patetických a kýčovitých zvratků alá Tvajlajt. Jen jsem čekal, kdy se přiřítí Patyzón a všechny ty hrdinné mládežníky zejména mužského pohlaví dosucha vysaje. Kdyby kásting neukájel své hororové ambice a do hlavní role neprocpal snad tu nejodpornější a nejnesympatičtější tlamu současné polské kinematografie. Jen jsem odvracel zrak a přál mu celou dobu bolestivou smrt nebo alespoň pořádné zmrzačení. No, a to je příliš mnoho kdyby. Takže odřené tři s následující erudovanou charakteristikou pro polské fanoušky: Zajebiście nakręcony, no artystycznie spierdolony kawał kinematografii polskiej s wyjątkowo obrzykurwadliwym gośćiem v roli głównej. (24.03.2015)

„PŘÍSAHÁM, ŽE ZACHOVÁM VĚRNOST POLSKÉ REPUBLICE, ŽE BUDU HÁJIT JEJÍ ČEST A BOJOVAT ZA JEJÍ OSVOBOZENÍ, I KDYBY TO ZNAMENALO POLOŽIT ZA NI ŽIVOT…“ /// Rozpočet 24 milionů zlotých je na výpravě a efektech znát. Ty jsou však to jediný, na co se dají pět ódy. Scénář moc dramatický působivosti nepobral a možná bysme ho u nás, na rozdíl od toho vostatního, dali dohromady taky. Sledujeme skupinku dospívající mládeže, kterým se zapalujou lejtka a navíc cejtěj potřebu přidat se k odboji. Štefan je obklopenej dvěma holkama a kupou štěstí (že to nejde k sobě? Inu válka…) a my můžem sledovat jejich osudy. Po dlouhým, nudným úvodu přichází překvapení v podobě krvavejch scén, který potěší každýho válečnýho veterána. Scénář se dá pochválit za to, že staví na reálných základech (a hlavně kvůli tomu dávám aspoň ty 3*). Němci tenkrát sejmuli každýho, kdo jim padl do ruky. Nevyhejbá se ani vzájemný nevraživosti s Ruskem a strachu z Rudý armády, stejně jako zmiňuje účast jediných posil zvenčí, Berlingovců. Samotná válka, to je spíš taková partyzánština, ve který je možný naprosto všechno. Město se mění v živou střelnici, kde se všichni v duchu Hvězdný pěchoty (nemyslím ty šikulky ze Superstár, ale Verhoevenovo akční scifi z roku 1997) vrhají vstříc smrtícím nástrahám a překvapivě jim docházej životy. Jako hodně nepovedej vtip pak působěj všechny ty zpomalovačky a rádoby efektní nápady. Matrixovej „Bullet time“ během válečný vřavy, při níž si strkaj jazyky až do mozku, pak je vrcholem exhibicionismu. Proti tomu jsou „gerojský“ činy, s cílem nechat se co nejefektněji sejmout, prkotina. Možná tím chtěl rejža říct, že láska má místo v každý době. O tom nepochybuju, ale výsledek je stejnej, jako by Disney točil pohádku plnou milejch postaviček, o mistrovským díle masovýho vraha. Ukázat válečný peklo se povedlo na výbornou. Některý věci jsem nepobral já, některým zase nebude rozumět mládež. Hlavní cíl je však splněn: připomenou hrdinskou a tragickou kapitolu polských dějin. Nikdo mně nevymluví, že si tehdejší masakr civilního obyvatelstva nezaslouží lepší příběh než je tahle Love story. To ovšem nic nemění na faktu, že polská kinematografie se té naší neustále vzdaluje. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci se něco dozvědět o Varšavským povstání. 2.) S pionýrskou družinou jsme si často hráli na osvobození. (Byla jsem Marusja a všem jsem dávala. – První pomoc, debile!). 3.) Thx za titule „tkimitkiy“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (21.08.2015)

Hloupý scénář je plný klišé, herecké výkony odpovídají těm, kteří nezvládli talentové zkoušky a režie z toho udělala mexickou telenovelu. I když obávám se, že jsem právě urazila všechny režiséry mexických telenovel. Ti si alespoň nenalhávají, že točí umění a nesnaží se to vsugerovat pomocí drastických záběrů divákovi. Tenhle film je urážka všech životů zmařených během války. (04.07.2020)