Lily Lane

O Lily Lane viem už dlhšie a tým pádom som o nej už niečo počul a práve preto som si bohužiaľ už skôr urobil obrázok toho, ako asi bude vyzerať. Fliegauf je omnoho viac hypnotický než vizuálne vynaliezavý. Keďže tu máme dieťa, ktoré počúva matkine rozprávanie, som očakával viac hravosti než "len" pomalých záberov a ako to už u Fliegaufa chodí, veľmi kvalitného zvuku a hudby. Možno (určite) si Lily vyžaduje opakované pozretie. Každopádne pohyb kamery pri záberoch lega mi pripomenulo vlastné pocity pri skladaní prvých zostáv v mojej malej detskej izbe. 70% (10.12.2023)

Psychologické drama - mělo cosi do sebe. Film to byl veskrze moderní už tím, jak jsou dialogy mezi odcizenými manželi vedeny v Massengeru a hovor matky s dítětem, který je na návštěvě u otce, ve Skype. Kromě toho tam je celá řada surrealistických záběrů, jimž nerozumím, zato ovšem ději lze porozumět velmi dobře. Mladinká matka vypráví postupně svému synkovi pohádku o Lovci, Víle a Zlatíčku a zprvu se zdá, že hocha připravuje na to, co ho čeká, než posléze ve chvíli, kdy Rebeka s Danim navštíví dědu, aby ho zpravily o smrti babičky, zjišťujeme, že Rebeka vypráví o svém vlastním životě. I tu vycpanou lišku najdeme v domku, opuštěném zesnulou babičkou. Malý Dani má spoustu všetečných otázek, jak to v jeho věku bývá, matka mu na ně cituplně odpovídá, ač sama ve zlé psychické situaci... Ano, něco do sebe tenhle film má! (22.09.2017)

Benedek Fliegauf neuvěřitelně sebejistě pokračuje na své originální cestě. Má ohromující, až magickou schopnost senzuálního zprostředkování vyprávěného, nabízí téměř noetický prožitek, jeho kamera a práce se zvukem jsou vtahující (tady naprosto přirozeně střídá perfektní snímání reality s domácími skype záběry a s těmi minulostními, příběhovými, které mají nejvíc podobu archetypálních energií...), a vypráví důležité a pozoru-hodné věci. A umí fantasticky pracovat s civilností, takovým tím způsobem, kdy prostě vnímáš, že jde zároveň o klidné soustředěné vrcholné umění. *** A tenhle film se dost nečekaně vyjevuje jako film o zárodečném dobru, intuici, o silné záchranné ženské intuici, o dozrávání v silnou ženu-matku, ženu-dceru, o jedinečném procesu nelehkého, ne právě líbivého, ale jednoznačně ozdravného procesu a hojivým vypořádáním se s minulostí tak, aby se nepřenášela na další generaci žádným skrytým traumatem... Je to nádherně nehrané, civilní, přitom každým coulem filmové umění. (rezidence B12, domácí promítání) *~ (26.01.2022)

Celkový smysl filmu mi uniká. Kromě hlavní linie "děje" jsou ve filmu i záběry duchů, které nestraší, jen jsou nepříjemné a nicneříkající. Obdobně je tomu i u některých dalších scén, například nočního skypování. Dále se filmem vine vyprávění příběhu, jehož význam posléze vyjde najevo. Ten (kromě exteriérů) představuje jediný klad filmu, který však zůstal pohříchu nevyužit. Na něm spíše bývalo bylo možné vystavět příběh. Ten jinak ve filmu spíše chybí, stejně jako mnohdy i návaznost scén, které se zdají někdy až chaoticky vybírané. (25.02.2017)

V úvodu před projekcí padala různá jména režisérů, ke kterým tento snímek či tvorbu Fliegaufa přirovnat. Nakonec byl označen za zcela originálního. Já si ovšem jednoho našel: Carlos Reygadas a jeho Post Tenebras Lux. Benedek je u mě považován za jednoho z nej režisérů pracující skvěle se zvukem a dokáže vytvořit pořádně hutnou atmosféru, kde to potvrdil i ve svém starším snímku Je to jen vítr. Rozhodně doporučuji za shlédnutí. -lfs16- (27.07.2016)