Fénix

"Žánrová hra, která je v jistých ohledech velmi jednoduchá a přímá, se ve Fénixovi postupně komplikuje. S tím, jak se Nelly pod vedením Johnnyho čím dál víc blíží svému dřívějšímu já, se například značně problematizuje původně jasně položená otázka filmového monstra. Nestává se jím Nelly až teď, při své přeměně v dokonale oblečenou a nalíčenou napodobeninu sebe sama? Odpovědí může být, že se ve skutečnosti stává jen monstrem jiného řádu – takovým, které neděsí prvoplánově svým zdeformovaným zevnějškem, ale naopak poněkud složitěji tím, co pod pečlivě vymodelovaným exteriérem skrývá." Recenze pro 25fps (01.04.2015)

Christian Petzold riedi thrillerovú substanciu predlohy až do psychologickej melodrámy. Miesto explicitnosti sa pohráva s náznakmi a dej ponecháva v opare hmlistých spomienok. Do popredia necháva vystúpiť otázku identity a pamäte, a tá skutočná dráma sa odohráva vo vnútri postáv, v nám neprístupných myšlienkach a zákutiach duše. Veľmi tomu napomáha Petzoldov elegantný filmový jazyk a návrat k jeho „tradičným“ prostriedkom - veľký dôraz na herectvo hornej polovice tela a reč tváre, pomalá dramatická výstavba s dôsledne ukotvenými zvratmi, čisté snímanie scény, výtvarnosť a výprava, obozretná práca so zvukom a starostlivo zvolená hudba. Vycibrený štýl s patinou klasického historického rozprávania pôsobí v dnešnej dobe až neobvykle, nie však zastaralo. Petzold si cieľavedome vypožičiava vhodné propriety i ďalších žánrov - menovite noiru, kabaretu a hororu. Viac v recenzii. (30.04.2015)

Waw, už dlho mi posledná scéna nevzala všetky slová a dych ako práve v tomto filme. Excelentné zakončenie celého filmu, ktorý mal fakt parádny námet, hoci čo sa spracovania týka, tam by som si to vedel zápletku predstaviť ešte oveľa rozvinutejšiu a dodalo by to celému filmu ešte väčšie čaro. Ale ten koniec, tak ten bol Famózny! Občas tie scény pôsobili trochu nepresvedčivo a až príliš bezemočne, ale tak asi po vojne ľudia boli predsa len citovo vyprahnutejší, alebo neviem ako by som si to vysvetlil. No nevadí, aj tak parádny kúsok! (06.06.2015)

Čakal som skutočne filmový zážitok, nakoľko recenzie sľubovali veľa a aj téma vyzerala byť skutočne nápaditá. Nakoniec to ale vychádza pre mňa ako okey film, ktorý má ale fantastický úvod a fantastický záver. Problém je však stred, kde miestami je človek prekvapený tým, ako postavy jednajú. Nelly je často až strašne naivná a občas by potrebovala poriadny preplesk, aby otvorila oči a videla realitu a Johnny je na tom podobne. Nechápem, ako ho niektoré veci absolútne nenapadli, no najviac, že má svoju ženu priamo pred sebou. Možno by si niektoré veci ešte rozmyslel, či je to správne vôbec povedať. Jediná postava, ktorá podľa mňa je výbornou je Lene, ktorá sa o Nelly skutočne postarala a chcela jej skutočne dať nový život, aký by si zaslúžila. Časti s ňou sú podľa mňa tie najlepšie a ako jediná podľa mňa vidí veci tak ako skutočne sú a je msutné, že Nelly to nie je schopná vidieť. Každopádne úvod a záver tento film naozaj vyťahujú, lebo sú to skutočne skvelé momenty, ktoré stojí za to vidieť. Najmä záverečnú scénku so "Speak Low." (07.10.2015)

Fénix se rodí z popela spálených kostí v plynových komorách. Kolik popela je třeba na zrození jednoho Fénixe? Na závěr si nicméně nezazpíváme "Speak Low", ale Weillovu a Brechtovu "Surabaja Johnny" v anglickém překladu: "Surabaja Johnny, tohle má být konec? / Surabaja Johnny, co přehluší bolest? / Surabaja Johnny. pálí to jak rána / Nemáš srdce, Johnny, a já tě mám tak ráda." ... Mnoho příběhů je podobných, některé téměř totožené, některé zaměnitelné, jiné mají stejnou pointu. Tohle je jeden z nesčetných příběhů židovských navrátilců z KZ. Dalo by se o něm hodně napsat, ale cosi mě drží na mezi zdrženlivosti. A tak z vlastní nouze použiji cizí postřeh (Marigold *****): "Příběh se sice na několika místech ocitá na hraně vykonstruovanosti, ale scenáristická schopnost vzdát se meolodramatických tahů a v literárních dialozích (i obrazech) udržet život i významovou dynamiku neselže. Finále pokládám za brilantní ukázku toho, jak se staví v nejlepším smyslu tradiční katarze..." Pozn.: Spatřeno znovu po půl roce: zvýšeno hodnocení o *, a přece jen si raději zazpíváme Speak Low: "The curtain descends, ev'rything ends too soon, too soon..." (15.02.2017)