Fénix

Kdo nezná každý milimetr těla své ženy, ten si ji nezaslouží.. Petzold nechá diváka celou dobu svádět boj mezi pocitem vykonstruovanosti a myšlenkou na podobenství o vytěsňování hříchů minulosti z myslí jednotlivců i celých národů (jakési anestetikum duše, jakkoliv nemožné). Cole Porter v němčině to začne, Billie Holiday ránou přímo do srdce ukončí. „Love is pure gold and time a thief, we´re late, darling, we´re late. The curtain descends, everything ends too soon, too soon…“ (01.06.2017)

Velké překvapení od německých sousedů. Nádherný film, děj je dost zajímavý, ale podstatné je dočkat se závěrečné scény, ta rozhodně stojí za to. Jak už jsem kdysi u nějakého díla říkal: "Kdyby někdo nevěděl, jak se dělají dokonalé závěry, tak se podívejte na tohle." Jako třešnička na dortu mi chybí už jen, že to není podle skutečné události. ... ČSFD projekce MK (20.02.2015)

Z celého snímku je slyšet šustění papíru tak silně, že má jeden skoro pocit, jakoby četl knihu. Což ale nemyslím jako pozitivum. Námět filmu je zajímavý a slibuje katarzi, ze které si sednete na zadek, bohužel pojetí snímku přináší poněkud lobotomické chování Nely a veskrze demetní postavu Johnyho, takže na závěr sedíte na zadku v blátě a říkáte si "proč jsem zase zabil tolik času?" 50% (21.02.2016)

"Žánrová hra, která je v jistých ohledech velmi jednoduchá a přímá, se ve Fénixovi postupně komplikuje. S tím, jak se Nelly pod vedením Johnnyho čím dál víc blíží svému dřívějšímu já, se například značně problematizuje původně jasně položená otázka filmového monstra. Nestává se jím Nelly až teď, při své přeměně v dokonale oblečenou a nalíčenou napodobeninu sebe sama? Odpovědí může být, že se ve skutečnosti stává jen monstrem jiného řádu – takovým, které neděsí prvoplánově svým zdeformovaným zevnějškem, ale naopak poněkud složitěji tím, co pod pečlivě vymodelovaným exteriérem skrývá." Recenze pro 25fps (01.04.2015)

Christian Petzold je výtečný režisér, o tom není pochyb, po formální stránce je Fénix mistrně zvládnutý, mně ovšem vůbec nesednul obsah. Je možné, že jsem film viděl v nesprávném rozpoložení, protože komorní drama není zrovna žánr, na nějž se dá dívat kdykoli a za jakýchkoli okolností. Souhlasím, že Nina Hoss je pod Petzoldovým vedením opět vynikající, některé záběry jsou vyšperkované, konec je prvotřídní, přesto jsem se drahnou chvíli nudil a posouval děj v duchu dál. Škoda, Barbara pro mě byla silnějším zážitkem. (27.02.2015)