The Last of Us

První řada The Last of Us nakonec není absolutní peckou, jakou mnozí čekali, ale sice nadprůměrnou, ale taky rozporuplnou a nevyrovnanou podívanou. Na jednu stranu Pedro Pascal a Bella Ramsey hrají skvěle, soundtrack založený na akustické kytaře se silným reverbem je výborný a pochválit se dá i kamera a obecně výprava, která herní předlohu občas evokovala i mně, který z ní viděl jen pár záběrů a screenshotů. Zároveň ale seriál trpí značně nevyrovnaným tempem a nepříliš šťastným přístupem k časovým skokům, ke zrychlování a zpomalování vyprávění. Plnokrevným atmosférickým hororem nebo akčním hororem seriál asi ani být nechtěl, opravdu vynikající psychologické postapo drama, o které se pravděpodobně snažil především, se mu zase nedaří. Zajímavá variace na houbovou zombie nákazu s kolektivním vědomím je využita jen málo, když se „houbáci“ v polovině dílů ani neobjeví, potkávání různě organizovaných komunit přeživších je zase jen o něco nad úrovní seriálových Živých mrtvých, ale pod úrovní jejich komiksové předlohy. A jestliže chtěli tvůrci odbíhat i k flashbackům a samostatným povídkám s vedlejšími postavami (jakkoliv je třetí epizoda povedená), neměli se snažit nacpat celou první hru do devíti epizod. Zdaleka nejvíce se to pak projevilo na nedostatečně prokresleném vývoji vztahu Joela a Ellie, na němž by přitom celý příběh měl stát. Ve výsledku tak seriálová verze The Last of Us nenaplňuje obrovské ambice a je jen mírně nadprůměrným postapem. (15.03.2023)

The Last of Us jsem (zatím) nehrál, takže nemůžu srovnávat s předlohou, ale nabízím pohled očima někoho, pro koho je celá franšíza nová. A rovnou říkám, že úvod seriálu perfektně funguje i sám o sobě, bez nutnosti vědět předem cokoliv dalšího. Přítomnost tvůrce Černobylu je vidět v obrovském smyslu pro detail, jehož používá k vyprávění skrze mizanscénu, i ve schopnosti budovat neobyčejně působivou atmosféru, která během epizody několikrát vygraduje v silnou emociální scénu. Atmosféru drží i velmi dobrá práce s hudbou, jak s převzatými písněmi, tak s původními kompozicemi čítajícími několik výrazných kytarových motivů. Expozice je zde skvěle zvládnutá, Druckmann s Mazinem toho díky výborně napsaným a zrežírovaným scénám mnohdy dokážou o postavách a jejich novém světě úsporně říci velmi mnoho. Díky dlouhé stopáži se však epizoda stihne kromě expozice i solidně posunout v ději. U Belly Ramsey bych si se superlativy ještě počkal na později (ale přinejmenším dobrá rozhodně je), Pedro Pascal se ovšem předvádí v pravděpodobně nejlepší roli své kariéry. Rozjezd této očekávané herní adaptace se zkrátka povedl skvěle. (16.01.2023)