The Last of Us

"It can't be for nothing..." Prokletí filmových zpracování videoher je zlomeno! Třikrát sláva s pět dní se radujme... A způsobil to HBO a Neil Druckmann, který si pohlídal každou píď světa, který vybudoval on společně s Naughty Dog už před deseti lety. Poslední z nás je fantastická videohra, která mě provází po dvě generace konzolí (o třetí se stále ještě uvažuje...) a její příběh je něco zcela výjimečného. Proto jsem koukal na seriálovou adaptaci velmi přísným okem. Víme, jak třeba dopadlo loni milované Halo. A musím říct, že jsem spokojen. Věřím, že příběh a svět Last of Us je tak strašně skvěle vymyšlený, že si zaslouží, aby si ho užili i nehráči mezi námi. Ta myšlenka, se kterou přišlo Naughty dog je strašně děsivá a zakládá se na reálných faktech. Jejich vize postapo světa je děsivá, krutá, depresivní a nic není černobílé. V tomhle světě už nikdo nemůže být dobrák a všichni se pouze snaží přežít. Ostatně to dělá i Joel (Pedro Pescal), který se snaží najít svého dávno ztraceného bratra. A tak kývne na velmi jednoduchou práci. Jelikož je pašerák, tak se má postarat o náklad, který převeze z bodu A do bodu B. Náklad je Ellie (Bella Ramsey), která je v tomhle světě sama. Jejich komplikovaná cesta skrz Spojené státy je náročná, těžká a plná emocí. Oba totiž už něco v životě ztratili. A jejich pouto se ukáže být silnější než cokoliv jiného. Na seriálu musím nejvíce ocenit lokace a prostředí, protože s tím si tým neskutečně vyhrál. Herecky je Bella skvělá a Pedro k zulíbání. Navíc velmi cením, že si do seriálu našli cestu i "původní" herci z videohry. "Skutečná" Ellie je prostě krásné překvapení. A na konci dokonce se mihne i moje oblíbená Laura Bailey. Hudba je velmi podobná té ze hry - aby taky ne, dělá jí stejný člověk. Za mě je tedy Last of Us velmi podařenou seriálovou adaptací a jsem velmi rád, že umožní dalším lidem prožít příběh Joela a Ellie, tak jako mě před deseti lety a od té doby i několikrát potom. (90 %) (28.03.2023)

1. SÉRIE – První i druhá epizoda jsou z hlediska quality TV a production values absolutní strop, který nastavil laťku a divácké očekávání hodně vysoko [v mhoha ohledech až moc]. A o to víc mě zarazilo, jak kvalitativně nekonzistentní zbytek seriálu vlastně je.... Nutno podotknout, že herní Last of Us je dost narativně přímočaré, přesto velmi výrazně pracuje s rozměrem filmového vyprávění. Laicky řečeno, jde o zombie road-movie, jež je jednou intenzivní emocionální jízdou skrze post-apokalyptické končiny USA, a mapující vývoj vztahu mezi dvěma lidmi [pesimistickým Joelem a čtrnáctiletou Ellie], jež jsou si vzájemně víc podobní, než by se na první pohled mohlo zdát – tudíž ono převedení do seriálové podoby mělo unikátní potenciál využít tyto aspekty a dát jim mnohem komplexnější ráz.... Co se týká toho jak tvůrci operují s příběhem téhle seriálové adaptace, je v mnoha ohledech až příliš zkratkovitý, a obsahuje spoustu hluchých míst a bezvýznamných dialogů o ničem. Největším kamenem úrazu je zde však to, jak tvůrci nakládají s reáliemi onoho fikčního světa – jelikož právě jeho prozkoumávání bylo hlavní devizou hry. S čímž se pojí i naprosto minimální konfrontace s infikovanými – jelikož jde nejen o primární hrozbu, ale i pomyslný přírodní živel onoho fikčního světa, který svým způsobem figuruje i jako katalyzátor napětí, gradace a tím pádem i motivuje hlavní zápletku [a v těchto ohledech umělo prvních 6 řad The Walking Dead s těmito prvky pracovat mnohem poutavěji, inovativněji, a celkově vzato líp]. Ten hororový element – s nímž se pojí i ten neskutečně tísnivý a nepříjemný pocit nebezpečí, který mne neustále doprovázel při průchodu samotné hry – tu akutně chybí. V důsledku toho tak seriálový fikční svět Last of Us působí dost pustě, a z hlediska svého žánrového podhoubí neatraktivně.... Závěrem, hra je nepřekonatelná a kvalitativně nesrovnatelná, seriálové Last of Us je však věrohodnou [ač právě zbytečně zkratkovitou] adaptací, která si bezpochyby zaslouží širší diváckou pozornost. Přeci jen, jde o zajímavou lekci z mykologie. No a Pedro daddy Pascal i Bella Ramsey jsou top notch castingová volba, tady není čem. Jsem zvědav na druhou sérii.... VERDIKT: 8,2 houbiček z 10 (16.03.2023)

Dvacet let po propuknutí smrtící pandemie a zániku moderní civilizace je otrlý morous Joel najat, aby dostal čtrnáctiletou Ellie z nebezpečné karanténní zóny do nemocnice v Salt Lake City. A v rámci této atmosféry sledujeme velmi osobní story o dívce, která může spasit svět. Ellie je totiž z nějakého důvodu imunní a houbové spory ji neovládají. Oba se tedy vydávají na cestu napříč Spojenými státy a spoléhají jeden na druhého, aby přežili. Nebezpečím totiž nejsou jen nelidští nemrtví prorostlí cordycepsem, ale i skupinky ozbrojenců, snažících se v rozvráceném světě přežít na úkor ostatních. Pedro Pascal i Bella Ramsey se jako Joel a Ellie v mnoha nuancích od předlohy liší, oba jsou ale ve svých rolích perfektní a jejich vzájemná chemie funguje. Závěr seriálu je pak i v jejich podání pořádným kopancem do žaludku. Oproti originálu je finále možná o něco málo úderné, o to lépe v něm ale vynikne motiv toxického lpění na milované osobě, kdy vám dojde, že jedním z nejsilnějších témat TLOU je hlavně láska jako hořkosladký cit, který obzvláště ve vztahu k dětem, umí člověka donutit k pudovým, mnohdy až brutálním činům. A klade-li si někdo otázku, zdali se seriál drží předlohy, pak vám s radostí říkám, že ano. Je potřeba mít ale správná očekávání. TLOU totiž není jen další zombie vyvražďovačka, jak si plno lidí myslí a proto v první řadě tento seriál schytává tolik negativních ohlasů. Ještě ve druhém díle bude seriál znalcům předlohy silně povědomý svou videoherní strukturou, kdy postavy prochází post-apokalyptickým městem, postupně se prokousávají jejími rozpadlými prohnilými budovami, pomáhají si překonat zatopené prostory, kde se setkávají s clickers a runners, před kterými se jen tak neschovají. Následně se ale vyprávění seriálu citelně promění, a jak Joel a Ellie na své cestě potkávají další postavy, stává se jejich putování vypravěčským pojítkem několika osobních příběhů a tragédií, spíš než záminkou pro vyvražďování cordycepsem prolezlých mozků. Je bez debat, že tohle kreativní rozhodnutí při změně vyprávěcího média ze hry na seriál nejen že skvěle funguje, ale dává i smysl. Řečí hráčů, seriál zkrátka vynechává při své adaptaci gameplay a servíruje nám krásně přehrané cutscény, přičemž ty nejpamátnější a nejsilnější s úctou cituje slovo od slova. I fandové originálu se nicméně mohou těšit na řadu zcela nových momentů a scén, které součástí hry nebyly vůbec, zajímavě a smysluplně ale rozvíjí její mytologii. I některé vedlejší linky se dočkaly citelných úprav a rozhodně stojí za to vidět. Nutno podotknout, že božský soundtrack v určitých sekvencích byl také ponechán v souladu s předlohou, to má potom jeden pocit, jako kdyby opět seděl s joystickem v ruce a měl život Joela a Ellie opět jen ve svých rukou. Za mě prostě dokonalá herní adaptace. - "You'd just come after her." (14.04.2023)

První díl jsem hrála dvakrát, nikdy jsem ale úplně nechápala ten obroský hype, co kolem ní byl, fajn "zombiárna", ale s nijak zvlášť převratným příběhem pro fanouška zombie klasik. To dvojka, ta už pro mě byla jiné kafe, luxusní příběh pomsty, kde je dost sporné rozhodnout se, kdo je tu vlastně dobrý a kdo zlý, kde hráči dojde, že každá mince má rub i líc a každý je svým způsobem záporák, když jedná v jiném zájmu, než druhý. No zpět k jedničce a seriálu podle ní, někdo odsuzuje, někdo chválí. Já patřím do té druhé skupiny, vážím si toho, že se seriál dost věrně drží předlohy (i prostředím, jako podobně kdysi první Silent Hill, vidíte lokaci a říkáte si: "páni, tam to znám"), i za cenu toho, že díky tomu, že hru znám, jsem dost často přesně věděla, co bude následovat a tak mi chyběly momenty překvapení. V podstatě jsem si připadala, jako bych hrála první hru potřetí, za mě seriál nevynechal žádný podstatný moment a sem tam i něco lehce rozvinul. Třeba příběh Billa, což za mě byla super epizoda, protože měla přesah proti jiným dílům, když představila lore některých postav nad rámec scénáře hry. A zrovna tahle epizoda je na sociálních sítích hodně propíraná fanoušky, kteří jsou najednou strašně velcí puritáni a hnusí se jim, že se tu zobrazuje romantický vztah dvou mužů, což mě strašně pobavilo, když si vezmu, že titéž lidi hrály předlohu, kde se to hemží gay, trans, lgbt postavami víc než houbovinou. Co se týče herců, možná si nejsou moc podobní, nicméně charakterů se drží perfektně a Joel Pedra Pascala je snad ještě lepší, než když jsme si na jeho místě kdysi vysnívali Jackmana.  Uvidíme, jak se tvůrci zhostí druhé série, kde je daleko víc stěžejních postav i děje samotného. Jednička nezklamala, je vidět, že vůbec není špatný nápad, nechat tvůrce hry pracovat i na filmové/seriálové adaptaci. 80% (14.03.2023)

Přestože mě televizní verze The Last of Us nezasáhla zdaleka tolik jako milovaná herní předloha (první díl jsem prošel zhruba šestkrát), jde určitě o zdařilou adaptaci, k níž se někdy rád vrátím. Poslední epizoda mě navíc potěšila tím, že obsahuje scénu s krmením žirafy, na kterou jsem se ve hře vždycky těšil. Myslím, že tahle scéna moc hezky vyjadřuje zásadní rozdíl mezi katastrofou, která postihla zdejší svět, a katastrofou například v McCarthyho Cestě. Civilizace jako taková se sice rozpadla a na každém kroku číhá nějaké nebezpečí (nejen od monster nakažených parazitickou houbou, ale také a hlavně od druhých lidí), ale svět The Last of Us přesto bují dál, je plný života a křehké krásy, nevyhasnul. Kdežto McCartyho postapokalyptický svět je šedivý, popelem pokrytý a umírající, postrádající teplo a slunce, nevede z něj žádná cesta ven. (24.03.2023)