Zavěste červené lucerny

musim povedat, ze tento film vo mne vyvolaval asi take pocity, ako ma samotna hrdinka. to jest zo zaciatku zvedavost, ktora neskor prechadza do obrovskej znudenosti a sklamania z vecne sa opakujuceho kolobehu zivota. mam rad zhangovu tvorbu, ale v porovnani s inymi kuskami z jeho filmografie, ktore som mal moznost zatial vidiet je prave tento tym najslabsim. 60% (17.10.2007)

Zcela v souladu s výrokem jistého amerického fyzika Stevena Weinberga: „Čím více se zdá vesmír srozumitelným, tím víc se také zdá být bezúčelným" tvrdím, že čím více je kterýkoliv film jasným pro diváka, tím více pozbývá smyslu. A tady to platí dvojnásob. Veškerá délka filmu neslouží k sestrojení a rozuzlené zápletky, ale k ukázání času jako zdroje plynutí, slučujícího čas filmové a životní dvojznačnosti. ____ Číňané mají obecně jistý problém s genderem, na druhou stranu přistupují k ženě jako k tématu velkoryse a spravedlivě z obou stran – jak kritikou údělu konkubín, tak přiznáním, že vztahy mezi ženami jsou zrádné a postrádají ono chlapácké „co jsme si, to jsme si“. Velice zajímavě vyjadřuje tohle pnutí nesoulad asymetrie vztahu mezi postavami a symetrie prostoru, protože při řadě záběrů stojí kamera přesně v ose a obraz lze v půli čistě přeložit (viz galerie). Tomu odpovídá napětí mezi figurativním uměním zaběrování a abstraktním uměním psychologie. V tomhle filmu, jinými slovy, je vše povrchové jakoby nepodstatné, jenže i zevnitř zmítá postavami bol a prázdnota, tudíž to jediné podstatné zůstává přece jen venku, nikoliv však ve fyziognomickém smyslu na člověku, protože figura a tvář je jen maskou, ale v přírodě. Člověk jako takový je zbytečný. (08.12.2008)

Kultivované, komorní a na první pohled poklidné nahlédnutí do polygamní, patriarchální Číny na počátku 20. století. Jenže potlačované emoce se nedokážou za strojeností a železnými zvyky schovávat dlouho, jednou musí musí ven a nepřinesou nic než utrpení. Yimou Zhang nepodbízí svou kulturní výpověď divácké líbivosti, neudeří nás do nosu epickou tragédií, ale právě o to jemněji a realističtěji jeho film působí... Pěkný kousek historie. 8/10 (11.07.2014)

Byl jeden domeček, v tom domečku stoleček. Na stolečku mistička, v té mističce vodička a v té vodičce rybička. Kde je ta ryba? Kočka ji snědla. Kde je kočka? Do lesa zaběhla. Kde je ten les? Na prach shořel. Kde je ten prach? Voda ho vzala. Kde je ta voda? Voli ji vypili. Kde jsou Ti voli? Páni je snědli. Kde jsou ti páni? Na hřbitově zakopáni. (12.06.2015)

Taková exkurze do uzavřeného světa jednoho boháčského domu v Číně. Nejsem schopen určit dobu ve které se to odehrává, ale stopro je to ještě před nástupem komoušů, Dům je svázán přísnými pravidly a všemu vládne pán, ale je to v podstatě kašpar, kterej nic neví a ženy ho vychtralými intrikami naprosto ovládají. Ten chlap tam za celej film není ani jednou detailně zabrán a většinou je buď úplně mimo záběr, nebo za závěsem, nebo zezadu, nebo alespoň z dálky. Mladičká Gong Li jako hlavní hrdinka taky není žádné kvítko a třeba na služku je pěkně hnusná. Nejvíc mě bavil asi prostředek a všechny ty intriky, každopádně jsem čekal silnější konec. Přesto se jedná o výborný film, ale kvalit dokonalého Žít nedosahuje. (18.09.2011)