Muž na streche

Švédske krimi nemá nejaké zvučné renomé, a po tomto filme asi tuším prečo. Začiatok je pritom fajnový, síce má iba "derrickovské" tempo, ale s uveriteľnými chovaniami postáv i presvedčivými kriminálnymi postupmi. Všetko okolo so svojimi severským zmyslom pre detaily dáva zmysel. Všetko sa to zvrtne, keď sa o slovo prihlási akcia a pokus o budovanie akéhosi napätia. Stáva sa z toho úplne iný film, ktorý svojím divným a aj remeselne slabým spracovaním podupáva to dobré z prvých dvoch tretín. Bez napätia, bez atmosféry a herci, ktorí asi v živote nespravili kotrmelec a je im to cudzejšie ako sneh v Maroku. Človek nevie, či sa má smiať alebo to naozaj mysleli vážne. (02.12.2017)

Film dvoch rozielnych polovíc. Tá prvá, komorná, psychologická a detektívna je lepšia, ale zase tej druhej treba nechať, že aj Švédi dokážu nakrútiť svižnú dlhú akčnú sekvenciu, trvajúcu niekoľko desiatok minút. Čo tam po logike, dôležité je, že to šlape a že je to občas aj vtipné. Celé to mieri na kritiku vlastných policajných radov, čo môžete brať buď ako nutné klišé, alebo ako odvážnu sebareflexiu. Každopádne o triedu lepšie, ako nudný Muž na balkóne. Muž na streche má proste šťavu. (06.08.2017)

Seveřani mají pověst podivínů se zvláštním (ne)smyslem pro humor. A Muž na střeše tuto image rozhodně nevylepšuje. Při nejlepší vůli tuto kriminálku nemohu označit jinak, než jako podivnou. Zpočátku se odehrává ve velmi pomalém, takřka bergmanovském tempu a najednou, asi po hodině, záporák chytne do ruky pušku a vše se změní v akční film se sestřelenými vrtulníky a honičkami na střechách. Jeden z policistů ve filmu bůhvíproč jistý čas chodí nahý. Když vrcholí přestřelka, náhle se mezi špičkovými agenty objeví člověk, co jde zrovna kolem a má u sebe zbraň, a když se policistů zeptá, jestli se k nim může přidat, oni mu to dovolí. Nejpodivnější je ovšem hlavní hrdina, komisař Beck. Hned po Clouseauovi asi nejmizernější detektiv, co spatřil plátno kin. Starší pán, co v nevzrušeném tempu chodí po různých archivech a čte si články, nebo si dává kafe a klábosí s lidmi, a to i tehdy, když už policie dávno ví, kdo je pachatel a snaží se ho dopadnout. Beck se potom hrdinně nabídne jako největší odborník na přestřelky, ovšem doslova v první vteřině je postřelen a pak už jen leží, chroptí a přidělává všem ostatním policistům práci. Inu, jakousi atmosféru to má, to proslulé vrahovo oko za závěsem je děsivé, ale asi dávám přednost detektivkám, co jsou tak nějak... normální? (24.12.2017)

Sjöwall & Wahlöö., pro mě stejně oblíbené krimi jako George Simenon. Jako dítě jsem od nich přečetl vše, jako dospělý jsem si tím vybavil knihovnu, Když jsem jako pubescent viděl tento film, rozladilo mě, že Martin Beck není svalnatý tetovaný Švéd ale prďola s břichem a pytlema pod očima. Teď jako dostatečně starý prďola s břichem dovedu ocenit toto filmové zpracování mých oblíbených seveřanů. Vono asi odhalit vraha není o svalech a šarmu ale že člověk nemá v hlavě nasráno. (20.09.2011)

Předně říkám, že tenhle film není dokonalý a má své mouchy (civil s přidělenou pistolí se mi zdá trochu naivní nápad ale budiž), ovšem výčet kladů je zašlape do bláta. Tahle kriminálka je úplně jiná, nic podobného jsem neviděl. Její hlavní devizou jsou detaily, v jiných podobných filmech opomíjené. Uskutečnění vraždy je i přes úsporné náznaky brutální scénou, policista spí nahý a utírá zadek svému dítěti, při pouliční střelbě mladík s nasazením života zachraňuje chlapečka na tříkolce, pohled obyvatel domu z okna, kam právě dopadá sestřelený vrtulník, pachatelovi vidíme do tváře až v posledním záběru. A navíc, ač spáchá vrah svůj čin takovým způsobem, že i John Doe je proti tomu něžný romantik, ve výsledku je nám ho i celkem líto. To vše dělá z "Muže na střeše" netypickou a vynikající kriminálku. 90%. (11.12.2010)