Strážcovia Galaxie 2

Povedlo se. Pravda, jakmile se postava Kurta Russella představí, přijdou alespoň trochu znalí diváci o jedno překvapení, ale ne že by to nějak zvlášť vadilo - ono totiž těch překvapení ještě docela dost zbývá. Strážcům Galaxie jde opět hlavně o zábavu, kterou tentokrát míchají s působivými osobními příběhy a během finále i s uvěřitelnými emocemi, a díky tomu má člověk pocit, že se nedívá jen na obyčejnou dvojku, ve které musí být nutně všeho víc, ale prostě na dobrý film. Ačkoliv je to pro někoho možná samozřejmost, vyzdvihl bych kromě scénáře také triky, které opět neuvěřitelně omladily jednoho herce, a opět skvělý výběr písní - na scénu s My Sweet Lord od George Harrisona bych se mohl dívat asi pořád. (08.05.2017)

Po prvním díle, kterému jsem nepřišel na chuť tak, jak jsem si představoval, přichází Strážci znovu. K mému překvapení se všechno zlepšilo a já jsem se skvěle bavil. Baby Groot mě v trailerech celkem iritoval, ale tady potěšil (scéna s čírem mi připomínala Stoletého staříka). Star Lord nemá moc prostoru pro gagy jako v jedničce - řeší hlavně rodinné trable, které však mají váhu a nejsou povrchní. Celkově interakce s Egem (jeden z nejlepších záporáků poslední doby) fungovaly. Rocket opět skvělý, Gamora beze změny - linka s Nebulou je slabší, ale asi vytvoří oslí můstek k Avengers. Hudba v mnoha motivech - když zrovna nejede na oldies hitech - připomíná Mad Maxe. Náladu skvěle zvedá duo Drax/Mantis. Jejich dialogy plné humoru (který má dost blízko k tomu britskému) byly brilantní. A nakonec Yondu... Dostal lepší scénář a skvěle konkuroval Quicksilverovi z X-Menů. Shrnul bych to jedním slovem. Paráda! (Po druhém shlédnutí se prožitek překvapivě nevytrácí, ale prohlubuje). Chápu, jestli se to někomu nelíbí, ale já v tomhle filmu našel nečekané zalíbení a je to opravdu pecka. (31.05.2017)

Tenhle komiksový svět z dílny Jamese Gunna jednoduše miluji. Emoce, humor i v těch nejhorších situacích a silný příběh jedné rodinné historie. Určitě ještě lepší než jednička. Tahle marvelovská parta je stokrát úžasnější než cokoli s Avengers dohromady. A znovu je tu moje slabost pro Chrise Pratta bez trička. Pardon. (28.05.2019)

„You're like Mary Poppins.“ Zejména během prostřední části víc soap než space opera, ale posun k rodinným hodnotám mi po jedničce, končící založením „rodiny“, přijde jako logický vývoj. Tvůrci si ve skutečnosti připravují půdu pro emocionálně silné finále a většinu motivů zdánlivě zdržujících vyprávění dříve či později smysluplně zapojí do hry (dopředu např. víme, že malého Groota fakt není radno pověřovat důležitými úkoly). Vyprávění o nespokojených rodičích (skutečných i náhradních) a nešťastných dětech zároveň souzní s nostalgickým tónem filmu, který pravou kvalitu hledá (a nachází) prostřednictvím songů a popkulturních odkazů v minulosti (stejně jako mnohé současné hollywoodské filmy, okouzlené osmdesátkovou estetikou). Moderní a egoistické řešení à la Minecraft (vytvořit si svůj vlastní svět) nezabírá. Hledání místa, kde se budete cítit dobře (nakonec se pochopitelně ukáže, že nezáleží na místě, ale na lidech), tvoří hlavní dějovou linku navenek epizodického, ve skutečnosti oproti jedničce (kde všechno držel pohromadě jeden MacGuffin) poměrně semknutého vyprávění. Lépe například funguje organizace syžetu pomocí písniček z Peterovy kazety, resp. možnosti/nemožnosti jejich poslechu. Film je samozřejmě nejzábavnější, když se vážně nebere a své pohrdání konvencemi superhrdinských megafilům nám dává ostentativně najevo (úvodní a z celého filmu nejvtipnější akční sekvence, kdy samotnou akci vlastně nevidíme). Gunn opět zkouší, jakými způsoby lze pojmout masivní akční scénu, aby nebyla zaměnitelná. Jen k tomu měl o něco vyšší rozpočet, takže se mohl vyřádit ještě víc (několik scén otevřeně odkazuje ke starým videohrám – Space Invaders, Galaga, Pac-Man –, nechybí vesmírná variace slavné náletové scény z Na sever severozápadní linkou, do velkolepého akčního vyvrcholení je zakomponované cameo Davida Hasselhoffa a narážka na Mary Poppins). Strážci Galaxie Vol. 2 jsou našlapaným letním blockbusterem, který si díky akčním scénám, soundtracku a nezaměnitelným hrdinům zachovává dost osobitosti, aby dokázal mezi mnoha a mnoha dalšími komiksovými filmy zaujmout a abyste mu odpustil větší předvídatelnost a občasnou ztrátu tempa. 80% (06.05.2017)

Rodinná komedie par excellence, která, i přes slabší dějovou konstrukci a scenáristickou berličku „Jak jsem zabil tvojí matku“ vedoucí k finální konfrontaci, dokáže úspěšně pobavit. Marvel Studios Standard© – neurazí, krátkodobě nadchne, ale druhé shlédnutí (nedej Bože v kině!) vůbec nehrozí. (09.05.2017)