Hana a jej sestry

Woody při všech zatáčkách, odbočkách a kličkách, které ho občas popadnou ve snaze změnit svůj rukopis a mást tělem, někdy rezignuje a udělá film prostě tak, jak mu to jde nejlíp a s větami jako "a neni ta tvoje neplodnost z masturbace?", "prosím tě, nešahej mi na moje koníčky" a podle mě je to jen dobře, takového Woodyho mám nejraději. A když si k tomu přibere ještě Miu, Barbaru a Dianne - v tomhle filmu mojí no.1, tak si připadám jak ve vyšlapaných pohodlných bačkůrkách a jen vrním. (24.11.2005)

Nedá se tomu nic vytknout. Snad jen to, že zde nenajdete nic moc nového oproti Allenovým starším kouskům. Jeden kus newyorského neurotika, tentokrát hledajícího únik před vědomím neodvratnosti smrti. Tři kusy newyorských intelektuálek, které jako by zastupovali různé aspekty povahy postav Diane Keaton (modrá a obdivuhodná; krásná a nedostižná; praštěná a svérázná), dva kusy postarších intelektuálů, se kterými jsou předcházející ženštiny zaplétány do růnzných vztahů a samozřejmě Freud a psychoanalýza, Sokrates a chlapečci, Nietzche a jeho žvásty o věčném návratu a bratři Marxové, pro které stojí za to žít. Pokud nemáte nic proti "věčnému návratu" Allenových témat, je tohle film pro vás. 80% (13.11.2006)

Ne, že by Allen neuměl točit vážné filmy, to nehodlám říct. A tenhle patří k těm lepším. Ale mě Allenovy vážné filmy prostě moc nebaví. Hana má dobře napsané a obsazené postavy, sestra navštěvující punkové koncerty je super, Barbara Hersey je skvělá (nedivím se, že ji v The Entity prznil duch), škoda toho mála prostoru pro Carrie Fisher (vůbec by mi nevadilo, kdyby se prohodila s nesympatickou Miou Farrow) a i ten Allen svou rolí nakonec jinak vážný film trochu rozveselí. (03.03.2016)

Hanu a jej sestry som premiérovo videl pred necelými 20 rokmi. Dnes, po repríze, jednu hviezdičku uberám, pretože som medzičasom pretrpel množstvo Allenových filmov a začínam mať v nich trochu prehľad. Hana a jej sestry patrí podľa môjho názoru medzi lepšie Allenove filmy. Pozitívom je, že sa v ňom ako herec vyskytuje pomerne zriedka a že som sa niekoľko krát aj zasmial, čo je u mňa v prípade jeho filmov veľká vzácnosť. Film je dobre obsadený, dialógy nie sú odfláknuté, mozaika príbuzenských prepletencov je prehľadná, len neviem či mal film k niečomu dospieť a ak, tak prečo sa to nepodarilo. (11.11.2014)

Proč nepřiznat, že Woody Allen a jeho poněkud infantilní svět nikdy nebyl tak docela mým šálkem čaje. Na druhou stranu, nezávisle na svých pocitech a sympatiích, nemohu neuznat, že tento Američan je bohem políbený a z jeho ruky vycházejí skvosty, které v paměti zanechají alespoň stopu. Což je v tomto případě současně i moje pokorné doznání. V matné spleti obtížně rezonujících pamětí dominuje Hanina stmelující úloha v rozsáhlé rodině, která je odměňována zneužíváním ("Marto, Marto, pečlivá jsi" pronáší v Novém zákoně Ješua-Ježíš). A pocit, že jsem zhlédl něco hodně krásného, na co bych neměl zapomenout. Jak to dopadlo, vidíte sami. A těch dvacet let mne zas tak moc neomlouvá. Ach jo. (21.04.2008)