Biele noci poštára Alexeja Trjapicyna
(festivalový názov)- Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicyna (festivalový názov) (viac)
Réžia:
Andrej KončalovskijKamera:
Alexandr SimonovHudba:
Eduard Nikolajevič ArtěmjevObsahy(1)
Film zobrazuje život v bohom zabudnutej ruskej dedine. Jediný spôsob, ako sa dostať na pevninu, je cez jazero na loďke a poštár predstavuje jediné spojenie s okolitým svetom. Napriek moderným technológiám a kozmodrómu neďaleko dediny, ľudia žijú akoby v dobe kamennej. Nie je tu žiadna vláda, ani sociálne služby alebo práca.
Keď poštárova milovaná žena utečie spred dedinského života do mesta a jeho prívesný motor ukradnú, čím mu znemožnia ďalej doručovať poštu, jeho obvyklý spôsob života je narušený...
(Cue1)
Videá (2)
Recenzie (27)
(50th KVIFF) Přesně tohle je žánr / nežánr, který nemám rád, takže mé tříhvězdičkové hodnocení je ekvivalentem mnohem vyššího hodnocení u filmů jiných typů. Takže dobrý. Bílé noci jsou poetickou, ale přitom až dokumentárně realistickou pocitovkou, která pomalu a nenásilně, přitom lehce mysticky sleduje život na ruské vesnici a mentalitu jejích obyvatel. Život, který tam v něčem zůstává stále stejný, ale v něčem se mění a dospívá ke svému konci. 65 % ()
Obsahová stránka filmu síce toho moc nerieši, vlastne tu nie je skoro žiaden príbeh ani zápletka (ak si odmyslíme tú krádež motora), no formálna stránka bola dokonalá - mohol som oči nechať na tej nádhere. Precízna a naturálne nasnímaná sondáž do obyčajného života obyčajných ľudí kdesi ďaleko na severe Ruska. Autencititu snímku vo veľkej miere zvyšuje aj účinkovanie nehercov. Na slabší nadpriemer to bohato stačí. 70/100 ()
Vidím v tom pokračování tradice Tarkovského, zcela samozřejmé, na Tarkovském nezávislé - Končalovskij je generace režisérů cinema verité, není mystik ani mudřec, hovoří o lásce k životu, o nádheře přírody a i pro ošklivost toho, co si okolo sebe budujeme za pasti, nachází porozumění. Oproti Zvjagincevovi není dokonale prokomponovaný, je stará škola, netlačí na pilu, zřejmě už si to odbyl (poslední díly Sibiriády...), všechno je samozřejmě hladké, lehké, mistrovské, nezatěžkané a přesto hluboké a bolavé - bez zbytečných smrtí postav a osudových háčků scénáře. Nedávno jsem viděl Končalovského Asju, která se nevdala a mám pocit, že tohle je jeho návrat k ní - vv barvě a mistrovském gestu. Kenozero je nádhera i bída. Myslím, že to co mělo být řečeno jde z tohoto filmu beze zbytku pochopit. ()
Snímok o bežných starostiach každodenného života mimo mestskú civilizáciu, spracovaný atypickým spôsobom, nie bežným, na aký je divák zvyknutý. Nie, že by sa celý film nič nedialo, no to čo sa dialo, nijak nezaujalo. Na mňa príliš nezáživné, všeobecne poňaté, bez konkrétneho “konfliktu”, ktorý by vo mne vyvolal akékoľvek emócie. Ja som sa nudil .. ()
Tam, kde se zastavil čas, se snoubí poetika s nostalgií a provází nás krajinou krásnou a zároveň drsnou. Tam všude má šeplavý Aljoša své známé, které evidentně nezná dokonale. Dvě nezapomenutelné scény: návštěva rozpadlé školy, v níž doznívaly písně Alexejova mládí, a vzlet rakety. *** Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií II. ()
Galéria (21)
Fotka © Prodjuserskij Centr Andreja Končalovskogo
Reklama