Žižkovská věž

Vcelku kvalitní dokument, ačkoli jsem se v něm osobně příliš nového nedozvěděl. Ale to je výtka spíše subjektivního rázu, protože se o žižkovský vysílač zajímám už léta a nějakou dobu jsem přímo pod ním bydlel, a mám s ním proto i osobní zkušenost. (Díky tomu třeba vím, že vysílač v noci celkem nepříjemně hučí, kvůli čemuž jsem nemohl spát při otevřeném okně - což je věc, na kterou v podstatě nemůžete jiným způsobem přijít, a v dokumentu o tom pochopitelně nepadne ani slovo). Už samotná skutečnost, že někoho po tolika letech od dostavby napadlo natočit dokument o stavbě, kterou jiní už probrali milionkrát jinak a jinde a o které už nemůžete říct nic nového, svědčí o tom, že pro mnoho lidí je žižkovský vysílač dodnes zdrojem značné nelibosti. Nejčastější výtky směřují samozřejmě k závratné výšce vysílače, kvůli níž je vysílač dominantou celé Prahy (v níž je vlastně těžké najít nějaké místo, odkud vysílač vůbec vidět není). Nepochybuji o tom, že kdyby vysílač namísto svých 216 metrů měřil, řekněme, třetinu této výšky (a jeho umístění bylo citlivěji vybráno mimo pražské centrum, o židovském hřbitově v patách stavby nemluvě), byla by jeho existence všem ukradená. Což ale není možné, protože vzhled a výška stavby byly zásadně předurčeny její funkci. Vysílač tedy s touto výškou pochopitelně budí dodnes velké emoce, a nepochybuji o tom, že jeho projektant Aulický si za ta léta musel vybudovat slušnou rezistenci, aby dokázal nějak čelit jistě velmi únavnému faktu, že je permanentně konfrontován s odsudky vůči své pravděpodobně nejznámější realizaci (viz všechny ty stupidní ankety o nejošklivější stavby, kde se žižkovský vysílač pravidelně umísťuje na čelních pozicích). Člověk nemusí být obdařen zázračnou mírou empatie, aby mu došlo, že být v kůži jednoho z nejvíce nenáviděných současných českých architektů asi nebude žádný med. Což mi nepřijde úplně fér - mně osobně se vysílač vždy velmi líbil a považuji ho za architektonicky zdařilý unikát. (Asi nikdy nezapomenu, když jsem se poprvé v noci dostal až pod něj - ten pohled vzhůru mi vzal dech. Ostatně v dokumentu zazní pěkná myšlenka, že by lidé měli žižkovský vysílač - namísto zvenčí - vnímat zevnitř z vyhlídkové kabiny, kde je krásný výhled na celou Prahu). A pokud bych měl názor na tuto stavbu ještě trochu rozvést, rád bych uvedl, že mi nikdy nevadil samotný vysílač, ale důvod, který zapříčinil jeho vznik - potřeba šířit na území Prahy signál československé televize. Nikdy jsem ani na vteřinu nezaváhal, že všechen ten příval televizní produkce poplatné komunistické ideologii až do obýváků tehdejších Pražanů, měl na tehdejší společnost nesrovnatelně závažnější dopad, než tehdy obávané elektromagnetické záření (které se ostatně brzo ukázalo jako zbytečný strašák). Zkrátka, považuji osobně za zajímavé, že dnes - v době, kdy se lidé televizí začínají pomalu zbavovat a ostentativně se všude chlubí tím, že ji už nesledují - tohle nikoho nenapadne: že žižkovský vysílač je, krom jiného, připomínkou časů, kdy na telku koukali všichni a nechali si jí vymývat mozek, a kdy měla televize takovou váhu, že ospravedlnila vznik stavby, která by v této podobě o pouhých pár let později už na 100% vzniknout nemohla (je naprosto nemyslitelné, že by dnes - v době, kdy je pražské historické centrum zapsané v UNESCO a investor každé vyšší stavby svádí bitvu s památkáři o každý metr - mohlo v Praze vzniknout něco takového). A tak si myslím, že když už tu ten vysílač jednou je, měli bychom se s ním naučit žít. Protože on sám skoro jistě přežije nejenom své současné odpůrce, ale dost možná i samotný původní účel, pro který byl vystavěn (teď samozřejmě odhlížím od toho, že se z něj kromě televize šíří signál i milionu jiných věcí), a bude z něj už "jen" vyhlášená vyhlídková věž s restaurací - a kdo ví, možná z něj jednou bude i taková druhá pražská Eiffelovka, zpočátku nenáviděná, později ikonická. Což chtěl podle mě říct i tento dokument, a jsem mu za to proto vděčný. (24.08.2014) (menej) (viac)