Nosáči

Nejméně dějový snímek z cyklu filmových komedií, jímž eskapistický proud západoněmecké kinematografie sedmdesátých a osmdesátých let svébytně odpověděl na řadu „cestovatelských“ komedií Binga Crosbyho a Boba Hopa ze čtyřicátých, resp. padesátých let. Mladší řadu s nimi spojuje vedle méně úspěšného úsilí zpřítomňovat různá filmová klišé především rozmanité rozrušování pevných hranic vyprávěné fikce. Zatímco se o znevážení vyprázdněných šablon snaží Dieter Pröttel s duem scénáristů (a ústředních protagonistů) marně a případný vtip scén se koncentruje do revuálních výstupů v přibližném světě, tentokrát založených na převlékání, maskování a parodování, odkazy k realitě či filmovému světu zabírají docela spolehlivě. Dokonce bych řekl, že vyprošťují z nudy kolébající neckermannovské estetiky a naznačují, že i „nosáči“ jsou ochotni zasmát se sami sobě. Těch okamžiků není však mnoho a nic dalšího tento příspěvek ke karnevalové kultuře – věčných masopustů, nekonečných prázdnin a trvalých dovolených – nepozvedá nad průměr. (06.05.2023)

Německý humor jsem nikdy nechápal a tato komedie to jen potvrdila. Vybrat si za dva hlavní představitele chlápky s dlouhými nosy je asi možné jen v Německu. Kdysi dávno jsem na VHS viděl, jak tankují „super“ a docela se mi to i líbilo. Tak jsem se tedy rozhodl, že zkouknu tenhle díl. Ale to jsem neměl dělat, protože je to příšerná komedie s ještě příšernější zápletkou. Jen si to představte: Dva velcí „nosáci“ si zřídí detektivní agenturu a vyšetřují. Používají k tomu příšerné převleky, které na mě působí „gajsky“. Tuto komedii už nechi nikdy vidět. (14.07.2008)

Jako prcek jsem tenhle film miloval a často si jej pouštěl. Potom přišly jiné filmy a já jej na několik let odstavil. Po zhruba sedmi letech jsem si dal repete. A bohužel, není to tak zábavné, jako tehdy. Některé nápady a fóry jsou sice velmi slušné, na druhou stranu je jich dost infantilních a vyčpělých. "Dva supernosáči" prostě nejsou nadčasovou komedií. Je to čistě film své doby, film 80. let s většinou svých rysů (jako např. u nás "Discopříběh"). Nenáročná oddechovka. Nic víc, nic míň, ale v rámci možností to stačí. 50%. (28.03.2009)

No jasný, tenhle film a tahle dvojka se mi v dětství otočila hned několikrát. Co na plat, že to jsou děvkaři. Já to vlastně vůbec nevnímal, hlavně že měli dobrej knír, když si hráli na pracháče nebo žvatlali blbosti, když se snažili mluvit arabsky. A dobrý je, že když si to pustím i po tolika letech, pořád mě to stejně baví. (20.08.2013)

Nedávno to išlo v telke a tak išlo o neplánovanú príležitosť na vrátenie sa do detských čias. No bol som zhrozený z toho, ako to zafungovalo n amňa dnes. Zatiaľ čo ako decko som týchto dvoch nosáčov celkom hltal, dnes som iba dvíhal obrvy nad tým, že čo to preboha ýživého sú za trápne vtipy - prezliekanie stále dokola a autori čakajú, že to bude ľudí baviť. No evidentne v tých časoch aj bavilo, dnes ide iba o podpriemer. A aj to nadhodnocujem z pocitu nostalgie. 40/100 (03.05.2022)