Druhá šanca

Aneb když se člověku během pár dní zhroutí celý svět a nastalá zoufalá situace si žádá čin stejného ražení… Susanne Bier se s tím jednoduše neštve. Druhá šance je silně emocionální dílo, které jde místy na dřeň a rozhodně se nebojí přitlačit na pilu. Díky tomu střídá jedna extrémnější situace druhou a ne úplně každému to asi sedne. Já s tím větší problém neměl. Samozřejmě je to o tom začít fandit hlavnímu hrdinovi a snažit se ho pochopit (u mě splněno obojí). Jeho rozhodnutí je totiž zoufalé a absurdní…ovšem na druhou stranu ani zdaleka ne nepochopitelné, ba naopak. Navíc je film celkově výborně herecky zvládnutý, takže některé činy postav člověk snadněji přijme. V podstatě jediné, co mi na filmu vadilo, bylo Simonovo „procitnutí“, které mi příliš věrohodné nepřišlo a od tohoto momentu to už nebylo ono. Každopádně mi, po Oscarem oceněném Lepším světě, jenž mě k mému nemilému překvapení zklamal, Susanne Bier dokázala, že má i nadále smysl zajímat se o její nové filmy. Druhé šanci přiklepávám solidní 4*. (03.02.2018)

Spoilery! Bylo pro mě příjemným zpestřením vidět Nikolaje se všemi částmi jeho těla. A vůbec zde bylo více krajně netradičních věcí. Našel si kupříkladu manželku, se kterou nesdíleli společnou DNA, ba dokonce rovnou zplodili potomka, který měl vůbec poprvé naději, že by se nestal všemi nenáviděným retardem. Jeho osud ovšem zůstane navždy zahalen rouškou tajemství, neboť se miminko rozhodlo, tento náš úžasný svět opustit. Pravda, nerozhodlo se úplně dobrovolně. Miminka se totiž v útlém věku sama rozhodovat neumí. Nikolaj si také vůbec poprvé vyzkoušel zahrát místo tatínka maminku. A celkem vzornou. Nevím, jak ostatní hodnotitelstvo, ale já ten Nikolajův čin nemohu hodnotit nějak negativně a opovrhovat jím. Prostě se naskytla situace, kdy se mohl alespoň do určité míry zavděčit všem. O dítě se je třeba do určitého věku starat a když divák sleduje dosti explicitní záběry toho, kterak se dítě doslova topí ve vlastních sračkách a najíst dostává pouze tehdy, když je alespoň jeden z jeho vyfetovaných rodičů trošku při smyslech, tak to mi jako starání se moc nepřipadá. Vlastně záběry zanedbaného dítěte v dosti pochybné rodince, jsou vlastně tím nejlepším, co snímek nabízí. Jinak to není až takový skvost. Je fajn vidět, že se čas od času nějaký ten snímek vydaří i režisérce. Snímek doporučuji vidět snad jen mladším párům, které zahrnují své potomstvo přívalem lásky. (15.11.2016)

Není to příjemný film. Ale to jsme věděli dopředu, protože dánská dramata už taková bývají. Obzvlášť když je píše taková kapacita jako Anders Thomas Jensen, který má popis sžíravého zmaru v malíku. Rozjezd se tentokrát mírně vleče, sledujeme rodinné štěstí ústředního protagonisty, policejního detektiva Andrease, do toho problikává osud rodiny feťáka a násilníka a my čekáme, kdy to konečně bouchne. A ono to spíše jen tak bezútěšně prskne. Najednou se rozjede kolečko podivných náhod a rozhodnutí a my jen nevěřícně přihlížíme a kroutíme u toho hlavou. Ale pár silných momentů tam přeci jenom je. Nenápadně bující psychóza Andreasovy manželky je mrazivě uvěřitelná a scéna z pitevny, kde se detektiv od soudní lékařky dozvídá celou pravdu, je opravdu velmi těžce stravitelná a je vidět, že tohle už hrdina jen tak nerozchodí. Závěrečná tečka v obchoďáku je už jen takovým formálním zadostiučiněním, což ve výsledku jen podtrhává nápadně schematický dějový oblouk. Moc z toho trčí ta snaha šokovat za každou cenu a nějak se při tom pozapomnělo na ten syrovější a osobnější přístup, který by měl diváka emocionálně zavraždit. Ale furt lepší šokující Bierová v hrsti než sebeparodující Trier na střeše. A teď by to zase chtělo nějakého toho deprimujícího Vinterberga. (12.02.2016)

Emocionálně vyhrocené drama se silným etickým přesahem a naprosto šílenou zápletkou týkající se výměny dětí. Skvěle natočené, famózně zahrané a éterické hudbě se také nedá nic vytknout. Podívaná je to však jen pro silné nátury, některé záběry na zanedbané miminko jsou z hlediska lidskosti opravdu šokující... (85%) (30.05.2020)

Dogma 95 opět boduje a je z toho hodně slušné drama, které není hezké ve smyslu pozitivních pocitů, ale zato je pěkné z pohledu herců, režie a scénáře. Ne, že bych tenhle typ filmů vyhledával, ale občas (když se podaří) je to příjemné zpestření. Víckrát se k tomu vracet nemusím, ale kvalitní zážitek to rozhodně byl. 80% (31.07.2017)