Druhá šanca

Aneb když se člověku během pár dní zhroutí celý svět a nastalá zoufalá situace si žádá čin stejného ražení… Susanne Bier se s tím jednoduše neštve. Druhá šance je silně emocionální dílo, které jde místy na dřeň a rozhodně se nebojí přitlačit na pilu. Díky tomu střídá jedna extrémnější situace druhou a ne úplně každému to asi sedne. Já s tím větší problém neměl. Samozřejmě je to o tom začít fandit hlavnímu hrdinovi a snažit se ho pochopit (u mě splněno obojí). Jeho rozhodnutí je totiž zoufalé a absurdní…ovšem na druhou stranu ani zdaleka ne nepochopitelné, ba naopak. Navíc je film celkově výborně herecky zvládnutý, takže některé činy postav člověk snadněji přijme. V podstatě jediné, co mi na filmu vadilo, bylo Simonovo „procitnutí“, které mi příliš věrohodné nepřišlo a od tohoto momentu to už nebylo ono. Každopádně mi, po Oscarem oceněném Lepším světě, jenž mě k mému nemilému překvapení zklamal, Susanne Bier dokázala, že má i nadále smysl zajímat se o její nové filmy. Druhé šanci přiklepávám solidní 4*. (03.02.2018)

Docela zajímavý příběh o tom, jak se jeden detektiv dostane k případu rodiny narkomanů a nakonec si z toho odnese něco víc, než by se dalo na první pohled čekat. Tohle skutečně není něco, co byste viděli každý de. Film mi přišel originální, navíc skvěle zahraný, kdy hlavně Nikolaj Lie Kaas ukazuje svoji všestrannost. Velmi syrové a přitom přístupné. (15.11.2016)

Gone Baby Gone v komornějším a syrovějším podání. Dánové trošku překračují čáru a ukazují něco, co je pro normálního rodiče neakceptovatelné, ale na druhou stranu to jen dotváří obraz autenticity a nutí to diváka hlavnímu hrdinovi fandit, byť je jasné, že se nechová košér. Od Nikolaje Coster-Waldau zahrané skvěle a dá se říct, že je to jeho one man show, ačkoliv i ve vedlejších rolích jsou osvědčená jména dánské herecké školy v čele s Ulrichem Thomsenem. Seveřané mě zase dostali a i přes nekonfliktní konec mi v závěru nebylo dobře na těle, ani na duši. 90% (30.06.2015)

Druhá šance na mě působil dost uvěřitelně, ale i neuvěřitelně zároveň. Možná proto, že takové sračky si vymyslí jen život sám a lidi pak jen kroutí hlavou. Seveřané mají sílu. Mají nechutně velký cit pro vystavění děje a budování emocí, mají silnou kameru s citem pro detail, střih bez výtek, takový, který splyne v podvědomí, že jej ani nevnímáte, mají to prostě skvěle ošéfované. A samozřejmě herci, nevím jak to dělají, ale nikdo nehraje špatně, to je prostě radost! Och, kdyby si tak od Norů vzali příklad i ostatní země včetně Česka. (07.03.2016)

Rukopis Jensena je jasně vidět. Chladné psychologické drama, které má koule. Dánská herecká elita v plném nasazení. U tohoto snímku jsem si říkala, je to v hajzlu, ale pořád může být hůř a ono vzápětí hůř je, až se to celé hroutí, jako domek z karet. Navíc se to může stát komukoliv, takže ne nereálná záležitost, ale krutě reálná realita. Navíc ožehavé téma dětí v nesprávných rukou. Asociální feťáckej parchant Tristan mi rval nervy z těla. A pro Andrease jsem ronila slzičky. Druhá šance? Toť otázka, jak s ní naložit !!!!! (06.06.2016)