Pod sluncem

Olof se po smrti matky rozhodne, že nechce být sám a podá si inzerát s tím, že hledá hospodyni. Na inzerát odpovídá krásná Ellen, která pod slupkou hromotluckého a neohrabaného Olofa objevuje citlivého chlapíka, do kterého se zamiluje. Tohle všechno je ale čárou přes rozpočet jeho "kamaráda" Erika, který dobráckého Olofa využívá a vlastně mu strašně moc záleží na tom, aby se Ellen nikdy nedozvěděla, že Olof neumí číst a psát a jaké spolu uzavřeli obchody. Výkony ústředního trojlístku jsou skvělé - Olof je v podání Rolfa Lassgarda sice hromotluk, ale chvílemi máte potřebu ho chránit, strašně moc mu přejete, aby mu to s Ellen vyšlo, a zároveň máte vztek, že se tak hloupě nechá zneužívat Erikem. Klíčová byla pro mě scéna, kdy se Erikovi vlastně poprvé vzepře (Víš Eriku, neumím číst a psát, ale hlupák nejsem).Ellen v podání Heleny Bergstrom - krásná, éterická, jemná, vůbec nemusí mluvit, vlastně stačí, když je. Erik je prototyp parchanta, kterých bylo, je a bude bohužel na světě pořád dost. Vzhledem k tomu, že jsem chvílemi tuhle postavu opravdu nenáviděla, tak si myslím, že i Johan Widerberg odvedl skvělou práci. V hlavě mi utkvěla ještě drobná, ale podle mě podstatná role pracovnice inzertního oddělení místních novin v podání Gunilly Roor, která byla takovou dobrou Olofovou duší a vlastně "zavinila", že se s Ellen potkali. Každý její pohled, gesto byly výmluvné. Film jako celek je skvělý - nosný příběh, skvělá kamera, atmosféra švédského venkova 50. let, herecké výkony - všechno dohromady funguje. (03.08.2007)

"Under solen" dost dlouhou dobu patřil do mé TOP-ky; ač jednoduchým (někdo by napsal až prostoduchým) příběhem, zanechal ve mně pozitivní stopu a úsměv. (Obsahově) Osamělý muž čtyřicátník, vlastnící hospodářství  kdesi daleko od lidí, neumí číst ani psát, a ani milovat. Kontakt s okolním světem  zajišťuje tzv. přítel, (ač je to ve skutečnosti floutek, frajírek a oškubává ho o peníze). Olof se konečně odhodlá k "akci" a podá si seznamovací inzerát.... atd atd. Snímek mi učaroval vynikajúcim ztvárněním hlavního hrdiny Rolfem Lassgårdem (Muž jménem Ove, Zničující láska, Po svatbě...), který v této roli ztělesňuje muže dobrého, laskavého, nesmělého, osamělého, naivního,  následně milujícího, náruživého,  později rozčarovaného, zklamaného, skleslého, zkormouceného tak přesvědčivě, že nemohu jinak, než "Under solen" i nadále ctít a milovat :) (27.01.2024)

Na jednej strane za to môžu asi aj moje nerealistické očakávania, keďže pri škandinávskej kinematografii som zvyknutý na niečo iné. No aj vo všeobecnosti tieto poetické/meditatívne filmy rád nemám. Áno, odohráva sa to v peknom prostredí. má to príjemnú atmosféri a Rolf Lassgård je podľa mňa jedným z najlepších európskych hercov. Ale za vyše dve hodiny som neprišiel na to, prečo by som sa mal na takýto ničím zaujímavý príbeh pozerať. (16.03.2023)

Zřejmě už filmů s podobným námětem bylo hodně, ale Under Solen na mě zapůsobil. Prostě takovou záležitost si čas od času ráda dopřeju. Všechno, co tyhle filmy mají mít, tu stoprocentně funguje (zápletka, lokace, postavy, záporák, vývoj vztahů i konec). Navíc tady na mě oba hlavní herci působili neuvěřitelně sympaticky, od klasickýho osamělýho samorostlíka Olofa, k pro něj éterickému zjevení Ellen. A navíc ten venkov, taková nádhera! Přiznávám, že někomu se mu to může jevit krapet nasládle, možná i krapet víc, ale sorry, tentokrát si těch pět * prostě neodpustím. Je fajn mít podobnej film, kterým se člověk může nechat oblažovat... (10.05.2006)

„Osamělý sedlák, 39 let, s autem, hledá mladou ženu jako hospodyni.“ - „Můžete ještě jednou a trochu pomaleji?“ I tenhle film je pomalý, ubíhá si svým tempem při poměrně velkorysé stopáži. Přitom mě nestačil nudit ani chvilku. Hlavnímu (výborně zahranému) hrdinovi, nesmělému, dobrotivému, ale dost jednoduchému sedlákovi, fandíte a doufáte, že se na něj konečně usměje štěstí. A díky žárlivému „kamarádovi“, frajerovi, který si jako jediný Švéd potřásl rukou s Presleym, se vše jen komplikuje (podobně jako knězi, co „mlčí jako hrob“). Nesmělé sbližování Olofa a Ellen mě bavilo, od ranní „romantiky“ se společným vylíváním moči z nočníků přes „kultivované“ stolování (vypouštění plynů při jídle potom, co jste viděli useknutí hlavy vašemu obědu, člověku příliš nepřidá) až po ty niternější, čistě romantické chvilky. Navíc, švédský slunovrat zaručuje téměř pořád světlo, a tenhle film je díky výtečné kameře doslova zalitý sluncem, které hřeje. Pravda, vývoj není zrovna dramatický či nepředvídatelný, ale na slušné 4* to stačí. (19.04.2020)