Kingsajz

Bláznivina první třídy, kterou jsem poprvé viděl coby nerozumné malé děcko a z které jsem si pamatoval jedinou scénu - když Olgierd Jedlina přijde v Šuflandii do restaurace a vidí, jak si jeden host objedná k obědu mouchu... A pak mi skoro dvacet let trvalo, než jsem zjistil, co to vlastně bylo za film... Teď jsem to konečně zjistil, znovu jsem se nechal pobavit krásně praštěným příběhem o trpaslících a kingsajzu a navíc již poučen věkem jsem si vychutnal efektní reflexi totalitární společnosti, v jejímž čele je bezesporu vynikající Jerzy Stuhr. Jelikož režisérem tohoto snímku je Juliusz Machulski, přímo se nabízí srovnání se Sexmisí, a to je myslím ten hlavní kámen úrazu... Kingsajz je oproti tomuto filmu místy až moc překombinovaný a trpí některými nedůslednostmi... to by se možná dalo přehlédnout, vždyť je to crazy komedie...co mi však šlo neskutečným způsobem na nervy, byla ta příšerná muzika, která film doprovázela už od úvodních titulků... Už jen kvůli tomu nemůžu dát víc než 3* (07.10.2007)

Když pominu, že je to největší zobrazení totalitární společnosti, jakou Machulski natočil, musím říct, že je to taky velká sranda. Smršť nápadů a vtípků, které tvůrci zakomponovali do příběhu (vůbec jen nápad, že v naší společnosti žije mnoho původně trpaslíků, že jediný způsob, jak můžou zůstat velcí je pít určitou limonádu, a potom ta trpasličí země Šuflandie a všechny ty drobnůstky jako oblečení, menu v hospodě v podobě vařené mouchy, obranný nástroj čili sichrhajska=zavírací špendlík, bydliště a život v Šuflandii, konec filmu atd), si zaslouží uctivé ticho. No a nesmím, jako starej prasák, zapomenout na nádherný erotický scény (a tohle je erotika, ne to soft porno, kterým nás krmí jisté televize). Je to jiskřivý, vzrušující a neznám chlapa (samozřejmě asi kromě teplejch, protože ti by chtěli pravděpodobně jinýho partnera), kterej by tohle nechtěl zažít. a Katarzyna Figura má sakra figuru. (06.02.2006)

Film z mého dětství, který jsem viděl ve své době pro mě v naprosto nevhodný čas (dávali ho někdy po desáté v noci a máma se koukala, nemohl jsem spát, tak jsem se k ní přidal). Jak už to tak bývá, tehdy jsem byl nadšen, jistě i z toho, že se smím výjimečně koukat tak pozdě do noci.___ Téměř po dvaceti letech jsem si tuhle parodii (a myslím, že s ohledem na dobu vzniku i neobvykle odvážnou karikaturu světových totalitních režimů) sehnal znovu, abych mohl konstatovat, že z někdejší pohádky se pod vlivem věku (nebo věků) stala komedie par excellence. Dobře jsem se bavil a zíral, jak Poláci svého času dokázali zaválet. Škoda, že tenhle trend nepokračoval dál, světová kinematografie by byla alespoň o něco slovanštější. (01.11.2008)

Moje moucha! Už neni! Na divoko! No a? Je to hnus! Série ironických a ikonických hlášek, které si nejlépe člověk vychutnal v té době a je až s podivem, že to u nás prošlo cenzurou, ale je fakt, že ke konci osmdesátek to tady měli všichni už dost na salámu. Převeliká škoda, že se Šuflandie sune do zapomnění, stejně jako Sexmise, protože film měl spoustu památných scén a památných vět: "Dejte mi sichrhajzku, živého mě nedostanou." Díky mírnému zastarání nechám jenom čtyři grilované mouchy. (15.06.2014)

Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě .. chtělo by se napsat, jenže chyba lávky. V Kingsajzu se naopak trpaslíci touží oprostit od své malosti a nejspíš i konečně zasunout, protože vy jste snad někdy viděli trpaslici? Já taky ne, takže jejich potřeby moc dobře chápu a schvaluju, jen je potřeba počítat s odporem (a pokud to budu brát i jako alegorii socialistického Polska roku 1987 tak i odborem - Solidaritou) .. (19.08.2013)