Sedmá rota za úplňku
La 7ème Compagnie au clair de lune
The Seventh Company Outdoors
Réžia:
Robert LamoureuxKamera:
Marcel GrignonHudba:
Henri BourtayreHrajú:
Jean Lefebvre, Pierre Mondy, Henri Guybet, Patricia Karim, Gérard Hérold, Gérard Jugnot, André Pousse, Jean Carmet, Michel Berto, Konrad von Bork (viac)Obsahy(1)
Tassin (Henri Guybet) a Pithivier (Jean Lefebvre) prišli na návštevu k svojmu bývalému veliteľovi Chaudardovi (Pierre Mondy). Plánujú spoločný oddych, ktorý nebude mať nič spoločné s vojnou, pri prvej príležitosti sa však zamotajú do tajnej akcie a tak im neostane nič iného, len stať sa pre Francúzov hrdinami odboja a pre Nemcov nebezpečnými teroristami. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (126)
Siedma rota zo 106. spojovacieho pluku, nielenže konečne [úplne úspešne] dospela do finále, ale zároveň si taktiež trochu i napravila pošramotené renomé z predchádzajúceho dielu, kedy tentoraz danému titulu naprosto dominovala akási »dvojznačnosť«, čo som iba s otvorenou náručou uvítal. • A síce teraz na plné ústa nevravím, že by mi boli zrovna títo «vojnoví hrdinovia» v zložení týchto protagonistov: Chaudarda, Pithiviera a Tassina; akosi povedzme, že príliš [ne]sympatickými, ale zase nemôžem ani celkom potvrdiť, že by mi vskutku cezpríliš prirástli ku srdcu, teda najskôr len niečo medzi tým, čo by bolo v podstate v priamom súlade s aktuálnymi náladami, ktoré sú naozaj dosť pozoruhodným spôsobom nadštandardné. • Skrátka, aktuálne motto by mohlo znieť práve nejako takto: „Mali viac šťastia, než rozumu,” na základe čoho vlastne režisér Lamoureux postavil i daný príbeh o »francúzskom odboji« v okupovanej, francúzskej zóne, ako na začiatok rozvíjajúcej sa línii udalostí, ktoré ozaj zaujímavými postupmi naberali na čoraz väčšej spádovej dynamike, súčasne aj akejsi nočnej estetike, kedy si snáď tieto postavy ani pomaly nevideli na špičku nosa; alebo proste nočné zábery sa vyznačovali mimoriadne nízkym osvetlením daných postáv, čím sa de-facto dosiahla vysoká miera autenticity. Bolo by zrejme minimálne aspoň veľmi zvláštne, ak by boli títo všetci účinkujúci, na čele s Gestapom, v nočných scénach, zreteľne osvetlení, čo sa našťastie neuskutočnilo, ale zasa nemôžem poprieť ani to, že som sa vtedy nevedel v dianí vôbec orientovať, čo podľa mňa nebolo možné ani v naprostom reáli, a tak tým pádom sa režisérovi podarilo vytvoriť čosi nadčasového, čo mi rozhodne utkvelo v pamäti, aj keď som paradoxne nemal veľký prehľad o tom, čo sa vlastne pred mojim zrakom odohráva, a myslím si, že to netušili ani daní protagonisti, čo vari automaticky vytváralo ďalší rozmer - extra naviac. • Jednoznačne z mojej strany smeruje na posledný diel «spojárskej trilógie», podstatnejšia chvála, keďže na rozdiel od svojho nedopečeného predchodcu, som mal väčšieho zdania, že celkové dianie bolo oveľa viacej prehľadnejšie a zrozumiteľnejšie, a to ani nehovoriac o ich »hrdinských zásluhách«, ku ktorým sa totižto dostali, ako slepí k husliam; a mimochodom to je na tom to najlepšie = V Ž D Y sa S T A N E to, čo N A J M E N E J O Č A K Á V A Š ? ()
Filmová trilogie o sedmé rotě představovala v 70. letech ve francouzské kinematografii úspěšný pokus o příjemnou, ničím neurážející lidovou komedii o nepříliš vydařené etapě moderních francouzských dějin - tedy o bleskové ponižující porážce francouzské armády ve 2. světové válce a následné okupaci. K sedmé rotě se pravidelně po cca 10 letech vracím a na rozdíl od řady jiných tématicky a stylem blízkých titulů trilogie výrazněji nevyčpěla. Neodvažuju se tvrdit, že závěrečný díl je nejlepší, ale osobně ho mám nejraději. Přece jen, okruh postav se rozšířil, odbojáři vytvářejí k trojici lehkomyslných nešiků zajímavý kontrast a souhra náhod, které triu přisoudí autorství hrdinských činů, zase zajišťuje pro diváky spolehlivou zásobu gagů a úsměvných situací. K tomu si přidejte sympatické herecké obsazení v čele s Jeanem Lefebvrem. Celkový dojem: 70 %. ()
Je dobře, že třetí pokračování je oblečeno do jiných uniforem. I když jde opět především o útěk a převlékání. Na výsluní se dostává stará známá trojice Chaudard (dobrý Pierre Mondy), Pithivier (Jean Lefebvre) a Tassin (Henri Guybet), pro kterou se zdánlivý čas bezstarostnosti stává, díky sérii náhod a nehod, během o vlastní život. Tato série náhod nešťastných i šťastných z nich v očích jejích blízkých dělá hrdiny a Chaudard nabývá zcela opravdovou velikost v srdci své ženy, která je najednou plná lásky a hrdosti. Z dalších postav: Chaudardova žena Suzanne (Patricia Karim), která tak ráda přehodnotila svůj přezíravý pohled, odbojářský velitel Gilles (Gérard Hérold), jenž svým šarmem okouzluje ženy, Chaudardův švagr Gorgeton (Gérard Jugnot), překvapený během událostí, popletený převaděč Albert (Jean Carmet), vystrašený konečným zjištěním, neúnavný chytač odbojářů Lambert (André Pousse), překvapený totožností uprchlíků, Henri (Francis Lemaire), naštvaný z trojice smolařů, nebo pomáhající doktor (Yves Peneau). Do neobyčejného dobrodružství může kohokoliv zahnat pouhá náhoda, naštěstí trojice je na náhody již dávno uvyklá a zkušeně a s dávkou štěstí si klestí cestu přes každou překážku. Za svobodou, za záchranou života. A za příjemně hravou zábavou, plnou lehkého humoru. ()
Staří známí spojaři, nyní už váleční veteráni žijící spořádané nudné životy, se typickými zmatky, náhodami a shodami okolností dostanou v okupované Francii do víru odbojářských akcí, přičemž stihnou svým nenapodobitelným způsobem zlikvidovat půl GeStaPa... a mimo jiné pochopíte, co je na mazutu tak odporného a jak jsou cizí jazyky důležité:) ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (8)
- Rybářský člun je vybaven motorem Baudouin DK, ale tento typ motoru se vyrábí až od roku 1949. Navíc elektrický panel na lodi pochází ze 70. let. (Jan.Kanak)
- Francouzká Milice byl vytvořena až 30. ledna 1943 a její činnost je pak omezena na svobodné pásmo. Proto není možné, aby měli milicionáři kancelář na Komandantuře v roce 1942. (Jan.Kanak)
Snímek Sedmá rota za úplňku z roku 1977 jsem viděl poprvé někdy v televizi za socialismu, neboť tehdejší zřízení nemělo problém vysílat francouzské filmy. Když se tenkrát vysílaly v pátek nebo sobotu večer, pamatuji si jak jsem na ně těšil a Belmondo, Delon, Funés a další byli moji oblíbení hrdinové. Také tři filmy s dobrodružstvím sedmé roty za druhé světové války ve Francii okamžitě patřilo do mého TOP výběru tehdejší doby. Pochopitelně jsem si z děje této skvělé válečné komedie moc nepamatoval a tak jsem si jej okolo roku 2008 koupil na DVD. Brzy jsme se doma na film opět podívali a opět jsem byl s úrovní velice spokojen, byť mne trochu překvapila jeho krátká 80 minutová stopáž. Nicméně alespoň děj svižně odsýpal a neměl takřka žádné hluchá místa. Uplynulo deset let a tak jsem se rozhodl podívat se třetí akci sedmé roty ještě potřetí, zejména abych napsal zasvěcený komentář a také případně změnil své hodnocení filmu, v němž opět hrála hlavní roli trojice Chaudard (Pierre Mondy), Pitivier (Jean Lefebvre) a Tassin (Henri Guybet). Bývalí spojaři ve francouzské armádě byli po obsazení části Francie německou armádou propuštěni do civilu, přičemž Chaudard pracoval se svou manželkou Suzanne (Patricia Karim) ve vlastním skromném železářství. Aniž by to bývalý voják tušil, jeho žena spolupracovala s francouzským odbojem, se kterým táhl za jeden provaz také její bratr Gorgeton, jehož si střihl Gérard Jugnot. Oba ukryli ve sklepě pod železářstvím jednoho dne odbojářského velitele Gillese (Gérard Hérold) a to zrovna v době, kdy sem přijeli na návštěvu na pár dní Pitivier a Tassin. Setkání náležitě oslavili a to včetně francouzského chytače odbojářů Lamberta (André Pousse), který spolupracoval s místní posádkou gestapa, kterého sem Chaudard pozval. Dobře to dopadlo a druhý den se trojice přátel, že se vydají na místo, kde jejich velitel trávil část mládí, což byla louka v lese nad městečkem. Když viděli, kolik se tam pohybuje zajíců, rozhodli se sem v noci vrátit a trochu snížit jejich stavy pomocí nakladených pastí. Avšak pro loviště si vybrali louku, kde mělo po signálu baterkou přistát britské letadlo a ke všemu byla louka obklíčena gestapem, které o této akci dobře vědělo. Nebyla by to však komedie, kdyby stejná náhoda, která je na místo zavedla nedopustila, aby se trojice z obklíčení dostala. Navíc pomocí letadla zničili nákladní německý vůz a zabili pár vojáků, nicméně totožnost nechtěných hrdinů byla rychle odhalena. Museli se tak dát na útěk, během něhož zažili mnoho úsměvných dobrodružství, třeba když se ukryli v kostele, kde se setkali se skutečnými anglickými piloty, za něž se poté vydávali. Díky tomu totálně popletli převaděče Alberta (Jean Carmet), kterému dlouho trvalo, než si dal pět a pět dohromady. Mezitím se ve Francii stala trojice národními hrdiny a samotného Chaudarda všichni včetně gestapa a Lamberta považovali za velitele podzemního hnutí odporu s názvem Atilla. Další odvážné akce na sebe dlouho nenechaly čekat, protože jak jsem už psal, děj poměrně slušně odsýpal a byl zábavný až do konce, kdy se odehrála úžasná akce na moři. Tehdy trojice přivlekla do přístavu miny a vyhodila německou loď do vzduchu a poté odpluli do Anglie, čímž se třídílná série o akcích sedmé roty uzavřela. Všechny díly mne docela bavily a rozhodně tyto díla patří mezi lepší ve francouzské produkci, která si tak ráda dělala legraci z německé armády. Suma sumárum, Sedmá rota za úplňku ode mne po právu získala čtyři hvězdy za úplňku ****. () (menej) (viac)