Siedma rota za úplnku

Filmová trilogie o sedmé rotě představovala v 70. letech ve francouzské kinematografii úspěšný pokus o příjemnou, ničím neurážející lidovou komedii o nepříliš vydařené etapě moderních francouzských dějin - tedy o bleskové ponižující porážce francouzské armády ve 2. světové válce a následné okupaci. K sedmé rotě se pravidelně po cca 10 letech vracím a na rozdíl od řady jiných tématicky a stylem blízkých titulů trilogie výrazněji nevyčpěla. Neodvažuju se tvrdit, že závěrečný díl je nejlepší, ale osobně ho mám nejraději. Přece jen, okruh postav se rozšířil, odbojáři vytvářejí k trojici lehkomyslných nešiků zajímavý kontrast a souhra náhod, které triu přisoudí autorství hrdinských činů, zase zajišťuje pro diváky spolehlivou zásobu gagů a úsměvných situací. K tomu si přidejte sympatické herecké obsazení v čele s Jeanem Lefebvrem. Celkový dojem: 70 %. (30.08.2018)

Poslednímu dílu už opravdu nejde dát plný počet. Sice jsou to pořád sympatické postavy, má to jakž takž děj, ale už to nemá ten šmrnc. Když tak přemýšlím, kdyby to točili až dnes, tak z toho klidně mohli udělat seriál. V jistých chvílích i počítají s menší naivitou diváka a na to nejsem u francouzských nebo třeba britských filmů zvyklý. (30.03.2019)

Možná o chlup nejslabší, přesto pořád dobrá Sedmička slouží v odbojovém rozpoložení do roztrhání (cizího!) těla. Původní dabing z dílny Hlavní redakce pořadů ze zahraničí ČST Praha 1987 je určitě lepší volba než zbytečně vyráběný devadesátkový. Gérard Jugnot tu sice hraje jen malou roli, do party ke třem šikulům se ale docela hodí. (02.12.2012)

Chaudard, Pithivier a Tassin jsou již váleční veteráni, přesto se vlastními chybami dostanou do francouzského odboje. Jedná se o důstojné zakončení série těchto tří francouzských Švejků z 2. světové války, ačkoliv co se týče srandy, tak je to nejslabší díl. Přesto má i své vynikající momenty jako poslání letadla do náklaďáku plného Němců či tažení min za rybářských člunem. [6708. hodnocení, 107. komentář, 78%] (04.08.2019)

Siedma rota zo 106. spojovacieho pluku, nielenže konečne [úplne úspešne] dospela do finále, ale zároveň si taktiež trochu i napravila pošramotené renomé z predchádzajúceho dielu, kedy tentoraz danému titulu naprosto dominovala akási »dvojznačnosť«, čo som iba s otvorenou náručou uvítal. • A síce teraz na plné ústa nevravím, že by mi boli zrovna títo «vojnoví hrdinovia» v zložení týchto protagonistov: Chaudarda, Pithiviera a Tassina; akosi povedzme, že príliš [ne]sympatickými, ale zase nemôžem ani celkom potvrdiť, že by mi vskutku cezpríliš prirástli ku srdcu, teda najskôr len niečo medzi tým, čo by bolo v podstate v priamom súlade s aktuálnymi náladami, ktoré sú naozaj dosť pozoruhodným spôsobom nadštandardné. • Skrátka, aktuálne motto by mohlo znieť práve nejako takto: „Mali viac šťastia, než rozumu,” na základe čoho vlastne režisér Lamoureux postavil i daný príbeh o »francúzskom odboji« v okupovanej, francúzskej zóne, ako na začiatok rozvíjajúcej sa línii udalostí, ktoré ozaj zaujímavými postupmi naberali na čoraz väčšej spádovej dynamike, súčasne aj akejsi nočnej estetike, kedy si snáď tieto postavy ani pomaly nevideli na špičku nosa; alebo proste nočné zábery sa vyznačovali mimoriadne nízkym osvetlením daných postáv, čím sa de-facto dosiahla vysoká miera autenticity. Bolo by zrejme minimálne aspoň veľmi zvláštne, ak by boli títo všetci účinkujúci, na čele s Gestapom, v nočných scénach, zreteľne osvetlení, čo sa našťastie neuskutočnilo, ale zasa nemôžem poprieť ani to, že som sa vtedy nevedel v dianí vôbec orientovať, čo podľa mňa nebolo možné ani v naprostom reáli, a tak tým pádom sa režisérovi podarilo vytvoriť čosi nadčasového, čo mi rozhodne utkvelo v pamäti, aj keď som paradoxne nemal veľký prehľad o tom, čo sa vlastne pred mojim zrakom odohráva, a myslím si, že to netušili ani daní protagonisti, čo vari automaticky vytváralo ďalší rozmer - extra naviac. • Jednoznačne z mojej strany smeruje na posledný diel «spojárskej trilógie», podstatnejšia chvála, keďže na rozdiel od svojho nedopečeného predchodcu, som mal väčšieho zdania, že celkové dianie bolo oveľa viacej prehľadnejšie a zrozumiteľnejšie, a to ani nehovoriac o ich »hrdinských zásluhách«, ku ktorým sa totižto dostali, ako slepí k husliam; a mimochodom to je na tom to najlepšie = V Ž D Y  sa  S T A N E  to, čo N A J M E N E J  O Č A K Á V A Š ? (08.01.2024)