Kam sa podela siedma rota?

Frantíci umí. Není to ani tolik komedie, ač je to humorně pojato, moc se nenasmějete (dnes dělají mnohem vtipnější). Spíš se dá žasnout nad zajímavým námětem, který je i hezky dějově pojatý, hlavně všemi zúčastněnými kvalitně zahráno a vůbec zkoordinováno - vytvořit kulisy a kostýmy a tolik lidí se toho zúčastnilo. Myslím, že to tehdy musel být jeden z nejdražších francouzských filmů. Film mi hodně připomíná dětství. (25.03.2019)

Je dobře, že se lidé dokáží dívat na vlastní historii s vtipnou sebeironií, nepotřebují dělat hrdiny a na národní porážku jsou ochotni nahlížet s humorným nadhledem. Oč je často taková válečná komedie příjemnější zábavou, než patetická dramata, která se snaží zdůraznit národní hrdost a hrdinství? Jsou tři. Seržant Chaudard (dobrý Pierre Mondy) a vojíni Pitivier (Jean Lefebvre) a Tassin (dobrý Aldo Maccione). Nechtějí být hrdiny, chtějí se především dostat ze zapeklité situace a utéci někam daleko do bezpečí. Jejich pouť je především hledáním jídla, schováváním se ve křoví, sušením mokrého prádla a ježděním obsazeným německým vozidlem. Více než hrdinství je zajímá plný žaludek, více než odplata je zajímají pevné boty. Z dalších rolí: sestřelený pilot a poručík Duvauchel (Erik Colin), který se přidává k trojici, plukovník Blanchet (sám pan režisér Robert Lamoureux), kterému všichni ujíždí, kapitán a velitel sedmé roty Dumont (Pierre Tornade), překvapený postupem trojice, nebo žhavá Germaine (Corinne Lahaye), okouzlená poručíkovým šarmem. A tak trojice s vypětím všech svých omezených sil, štěstím a hravým humorem překonává všechny překážky při cestě za svým vytouženým cílem: útěkem z obklíčení. Je to svižné a příjemně zábavné. (24.12.2015)

No tak nak nevim, proc ma tenhle film nejvyssi hodnoceni ze vsech tri dilu, me prisel nejslabsi. Zacatek a konec filmu je sice krapet akcni a par vtipku se tu najde, ale v case mezi tim se tu jen hlavni hrdinove hodinu poflakujou v lese. Zachranil by to bud lepsi pribeh, nebo aby se tvurci rozhodli, jesli chtej tocit komedii nebo valecnej film, protoze vtipy se daj spocitat na prstech jedny ruky. Ale nejvic by pomohl nejakej vyraznej herec. Nic proti hlavni parte, jsou to vcelku sympataci, jenze tu proste chybi nejaka vyrazna osobnost. Nemusel by to bejt zrovna Funes, ale treba takovej Galabru by urcite stacil. Nicmene, i kdyz jsem se asi nezasmal ani jednou, presto jsem se nenudil. (15.03.2007)

Mimoriadne hlúpučký film, ktorého tvorcovia nemali pravdepodobne ujasnené, čo vlastne chcú nakrútiť. Aj keď pripúšťam, že aj z udalostí II. svetovej vojny je možné urobiť komédiu, je to mimoriadne citlivá záležitosť, je treba úzkostlivo dodržiavať isté pravidlá a nie sa do toho pustiť systémom hala-bala, veď to nejako dopadne. A naozaj to nejako dopadlo. (23.11.2021)

Francouzské komedie se mi trefují do vkusu stále. Je na nich cosi ryze opravdového, nefalšovaného a přirozeného - mnohdy úsměv vzbuzuje pouhá grimasa herce nebo způsob, jakým mluví. Jsou to věci, které nenacpete do scénáře, ani kdybyste je zhmotnili a vlisovali na papír. Ta část mě, která miluje Paříž ze všech měst nejvíce, si nad snímkem pomlaskávala čirou radostí. Jiná část, ne nutně nepřekrývající se s mou francouzskou stránkou, miluje filmy jako umění. U snímků, ke kterým mám nekritický (třebaže i jen sentimentální) vztah, často skřípe zuby zavřená v kumbále, protože se narodila až po jejich shlédnutí a tudíž nemá právo do nich kecat. U Sedmé roty jsem jí, snad poprvé u francouzské komedie, dovolil se dívat. No, začala se vysmívat faktu, že film dělá z druhé světové, navíc z tak pochmurné části jako je blitzkrieg do Francie, docela humornou situaci. Neberte mě teď prosím jako žádného morouse - nejsem proti tomu, když se člověk vyrovnává s něčím smíchem a už vůbec mě film nijak neurazil. Černý humor, taky humor. Jen jsem si říkal, proč to tolik filmařů stále umí jen černobíle. Kde mohla vzniknout geniální komedie mapující první měsíce války, vznikla prostě jen komedie. A za to strhávám hvězdy, neb to mi přišlo škoda. Přitom potenciál to mělo, viz scéna s francouzským prodavačem lakomým, aby dal najíst vlastním spoluobčanům, ale horliv nakrmit projíždějící fritzky. (21.08.2011)