Domovník

Vynikající francouzská komedie, ovšem pouze s původním dabingem, ten nový sráží film o dvě třídy níže. Ve filmu mi chybí pouze Louis de Funés, s ním by film měl ještě větší šťávu, ale i tak Michel Galabru, Daniel Ceccaldi, Jean Garmet či Daniel Prevost jsou zárukou herecké kvality. Okrasu filmu dodávají Maureen Kerwin či France Dougnac. Skvělá je i Alice Sapritch známá jako dvorní dáma z Pošetilosti mocných, zde představuje lakomou hraběnku. Děj filmu není nijak dramatický, Christophe pomůže luxusní společnici Fabienne, která mu naoplátku pomůže sehnat místo domovníka v jednom luxusním domě. Výběr nájemníků je pestrý, bohatý továrník s dcerou a milenkou, která pracuje pro něj jako sekretářka, poslanec s manželkou, dvojice lesbiček, manželé s dvěma s nevychovanými syny, či zmíněná hraběnka s chůvou a synovcem. Postupně si Christophera všichni oblíbí, hlavně dámská část domu, Christophe tak dokonale využije možnosti, které se mu nabízejí a nakonec se stává bohatým a zeťěm bohatého továrníka. (06.12.2013)

Celkem zdařilá Giraultova komedie, s opravdu povedeným výkonem Bernarda Le Caqa (Christophe) v hlavní roli mladého studenta, posléze příležitostného ale jinak chytrého a svůdného domovníka, kterému zdařile sekundovali jak Michel Galabru (majitel domu Foraz) tak i třeba v menší roli Jen Carmet který byl tentokrát klidnější a vážnější než ve svých jiných filmech. Poklidný život v domě končí až nastěhováním vše různých obyvatelů-nájemníků převážně společenské elity-pracháčů to pak začíná skutečné divadlo a různé zmatené situace..Ve filmu si zahrály v podobě osob například vážená hraběnka, nervózní babka jejíž výrok: "člověk s takovými chromozomy se nemá právo vůbec rozmnožovat", mě vážně v tu chvíli velice rozesmál, ale takových i lepších gagů tam byla ještě spousta. Dále tam byl i třeba poslanec nebo hlavně bláznivý psychedelický šlehnutý a Zappou ovlivněného skladatel v osobě Daniela Prévosta, všechny tyto osoby navíc doplňovali ve filmu opravdu krásné a půvabně mladé ženy v různých rolích. Film si zaslouží určitě vyšší hodnocení než jen průměr a to třeba i za dobrou hudební složku. (23.01.2007)

Tak tento film je zdárný případ toho, když se režisér někdejších střeštěných komedií vrhne na komedii uměleckou. Absolutně nehumorný příběh, s podivným dějem a do toho pobíhající zmatená figura krajně nesympatického hlavního hrdiny Le Coqa. Aćkoliv se zde nachází poměrně velké množství známých francouzských jmen, jediný, který se drží zaběhlého humoru je pan Galabru, zbytek jako by neměl tušení, zda natáčí drama, lechtivý filmík anebo prostě příběh. Jean Girault má jednoznačně ve svém repertoáru silnější snímky než je tento. (22.10.2015)

Bernard Le Coq hraje studenta, který si najde zaměstnání jako domovník v domě smetánky. Povedená komedie tandemu Girault-Vilfrid. Jean Camet si zahrál svého typického popletence a potrhlý hudební skaldatel Daniela Prevosta je z úplně jiného těsta než Cheval téhož herce z Blbce k večeři. Jeho scény jsou ve filmu ty nejlepší. Vtipný je závěr s Francisem Perrinem jako novým domovníkem. (25.08.2006)

Když už si u francouzského filmu 70. let připadám, jako kdybych sledoval spíše nějakou bakalářskou příhodu či jinou polotrapnou mikrokomedii ČST z dob socialismu, zůstalo zřejmě někde něco špatně. Snad ve scénáři, který nabízel jen minimum vtipných situací (jako třeba ty s výtahem) a víceméně povrchně napsané postavičky z prostředí činžovního domu. Snad v hercích, mezi nimiž se volba obsazení hlavní role (Bernard Le Coq) skutečně nepovedla a ten nadprůměrný standard kolem v rolích vedlejších (Galabru, Carmet) zůstává spíše jen tím příjemným standardem. Snad v režisérovi Giraultovi, který se povětšinou specializoval na rozervné komedie a pokus o veselohru s vlažnější atmosférou a serióznějším tématem (domovník manipulující s obyvatelmi domku) mu jednoduše nevyšel. Každopádně mne to příliš nebavilo. 35% (26.05.2020)