Aimee a Jaguár

Natočeno je to pěkně, což o to. Prvně, o símku by současní gender jedinci zřejmě řekli, že "podporuje tradiční stereotypy o ženách" (existuje dnes vůbec prázdnější fráze?). Ve filmu se neděje nic moc jiného, než že hrdinky řeší své emoce a na základě nich dělají iracionální rozhodnutí. Zároveň nosí absurdně stylové oblečení (samozřejmě často se střídající), až si člověk skoro vzpomene na Sex ve městě. Efekt snímku má vznikat převážně dojetím z toho, jak city přemáhají postavy natolik, že obětují opatrnost vůči obrovským rizikům. Dílo vlastně překvapivě stojí někde v tradičním romantismu 19. století. Od toho se pak odvíjí dramaturgie, která je taky tím jediným, co mi skutečně vadilo. SPOILER! Jedná se spíš o subjektivní výtku, ale mě prostě nebaví filmy u kterých víte jak skončí a postavy tomu hloupým chováním jdou naproti. K čemu se prožíváním šťastných momentů identifikovat s někým v okamžiku kdy už víte, že se to děje jen proto, aby se posílil dopad následného utrpení. Přistupovat na emocionální vedení příběhu je v takovém případě imho trochu masochismus. (31.07.2022)

Je dobře, že se na tenhle film nešetřilo s medvědema, protože i mě, člověka co si na filmovou romantiku moc nepotrpí tahle lesbí láska dostala. Ostatně když se do sebe během války uprostřed nacistickýho Německa zabouchne židovka a žena nacistickýho důstojníka má to grády už ve svý podstatě. Max Färberböck velmi směle prostřídával záběry lásky a štěstí s nálety a bombardováním spojeneckých vojsk, ovšem to všechno nic není proti famoznímu výkonu Marie Schrader ta tu židovskou holku plnou života, dychtivosti a emocí zahrála na jedničku s hvězdičkou, vlastně s medvědem. "Já nechci žít na věky, já chci žít teď" . (24.08.2017)

V té tragické době bylo na homosexualitu pohlíženo jako na zrůdnost, vždyť jen kolik homosexuálů označených růžovými trojúhelníky zahynulo v koncentračních táborech... Přestože tento příběh vypráví o lásce dvou žen, nekončí tragicky proto, že se jedná o tzv. zakázanou a nepatřičnou lásku, ale protože jedna z žen je židovka. Tento příběh nemoralizuje, jen zobrazuje lásku, která neměla čas se rozvinout a rozplynout ve všednosti. A o to je tento příběh smutnější. (17.11.2008)

Krásný milostný příběh podle skutečnosti,který se odehrává v německu během 2.světové války.Láska mezi němkou a židovkou která nemůže a taky neskončí happyendem.Hercký koncert hned několika německých hereček.Koukal sem kvůli Johanny Wokalek kterou mám v top herečkách,ale tu tady s přehledem svým dokonalým herectvím válcuje Maria Schrader.A ještě je to nejhezčí němka co sem snad kdy viděl.Hezký film. (11.03.2010)

Obsahuje SPOILERy! Popravdě mám docela rozporuplné pocity po shlédnutí tohoto filmu. Námět byl jednoznačně zajímavý - žena německého důstojníka se čtyřmi dětmi se zamiluje do židovky Felice a její život se rázem úplně změní. Moc se mi líbilo zobrazení pár intimních chvilek tohoto nesourodého páru se zajímavou hudbou. Odnáším si z toho takovou větu: To byl skutečný Berlín: Venku lidé umírali a uvnitř se vyhrávaly poklidné písničky...Neuškodilo by zkrátit stopáž a ubrat trochu těch částí kde bylo zřetelně slyšet rádio kde se hlásalo co a jak se dělo..Bylo mi jasné, že to skončí s Felice zle, ale pořád jsem něják doufala, že se něco změní..ale nezměnilo. Stará žena se setká se svou přítelkyní z tehdejší doby(obě tehdy a Lilly i nyní zamilované do Felice)ve starobinci. Zase další zajímavý pohled na druhou světovou očima člověka z lidu. (07.11.2012)