Zátopek

Václav Neužil si jde zaslouženě pro Lva. Obdivuhodná přeměna, která musela bolet a stát ohromné nezměrné úsilí. Klobouk dolu. Potom se mi líbila bodrá hanáčtina v podání Marthy a James Frecheville, velký sympaťák. Bohužel detaily se Zátopkovic život a stereotypnost v zobrazování komunistických postav (tentokrát je to Josef Dostál, funkcionář Miklušův), kdy nepochybně musel Emilovu cestu na vrchol a až do bahna potkat přehršel figurek a činovníků, ale ve filmu potkáte za dvacet let života jen dva. Když už museli vymyslet epizodní roli Pleslovi, měli tvůrci tuhle příhodu na konci aspoň objasnit. 5 dávám za krásně natočené retro a výkon Neužilův, protože ten jeho optimistický a přátelský Emil se mu s klidem dá věřit. (08.10.2022)

Trochu zklamání, nadšené recenze nejmenovaných kritiček jsou přehnané. Film má skvělou výpravu. Ale celá zápletka ze současnosti (1968), kdy Zápotka navštíví australský běžec a která je v angličtině, zabírá zbytečně velký prostor (asi třetinu filmu). Zápotek se dále ve filmu často chová jako úplný trotl (možná takový fakt byl, nevím). A pak mám trochu problém s Neužilem. Zahrál to bezvadně, všechna čest, ale je už prostě starý. Když 40letý Neužil hraje 20letého Zápotka, vypadá to úchylně. A ve scénách ze "současnosti" je zase neuvěřitelně špatně namaskovaný a vypadá, jako by měl koupací čepici. (21.08.2021)

Pokud se vydáte po stopách Zátopka, tak máte problém. Je toho přehršel; u nás i ve světě. Jenže většina se dá rozdělit do tří kategorií. Jednak na oslavné, kde je Zátopek nespornou legendou světového olympijského sportu, průkopník drilu a spojující most mezi národy. Takové jsou nejčastější a vlastně i nejvděčnější. Pak je tu svět Zátopka "lidového bonmoty sršícího vypravěče" se všemi těmi (polo)pravdami, mýty a historkami. Snad o žádném jiném sportovci (minimálně našem) neexistuje tolik slovutných a všem známých historek; a jak tomu tak bývá, některé jsou přikrášlené a jiné ne, některé mají reálný základ, ale jiné okolnosti. No a ty nejneuvěřitelnější jsou, světe div se, pravdivé. Pak je tu ještě třetí, ryze "čecháčkovská", kategorie Zátopka udavače, armádního důstojníka, komunisty, plakátového chlapce systému a aktivního spolupracovníka StB. A Ondříček se svým týmem se vydali, či spíše "pokusili vydat", zlatou střední cestou "od každého z těch pohledů krapet, ale nikdy ne moc". Čili se klouže po povrchu. Není to černobíle o piedestalovém Zátopkovi či zavrženíhodném komunistickém udavači, to ne, ale není to ani o "prostě Ťopkovi". Je to o jakési nepřístupné figuře, o které nevíme na konci nic víc než na začátku. Natočené je to umně, ne že ne, ale nikdy se to nevymaní z roviny "líbivého filmu na nedělní večer u ČT s vynikajícími hereckými výkony". A to na snímek s takovým světovým potenciálem, o tak vděčné nejednoznačné postavě, je trestuhodně málo. (30.08.2021)

Po víc než roku jsem tento týden zavítal do kina na nový český film a musím říct, že nelituji. Dokonce, měl-li bych si vybrat z trojice mnou posledních viděných novinkových filmů Havel – Šarlatán – Zátopek svého vítěze, byl by to právě Zátopek. Jsem rád, že přesto jak domácí kinematografie poslední roky stále víc upadá do velké bezradnosti, zde vznikají alespoň povedené životopisné filmy o zajímavých osobnostech, jaké mě dokážou obohatit a jaké většinou dokážu ocenit. Zvláště když si uvědomím, že od doby Synů hor a Dědečka automobilu zde 65 let(!) nevznikl žádný hraný film, který by vyprávěl o úspěších či životě některého z českých sportovců, podobný titul zde prostě scházel. Oceňuji i to, že se David Ondříček jako režisér a producent nebál sáhnout i do zahraničí, do jedné z hlavních rolí austrálského Zátopkova přítele angažovat přímo austrálského herce a také nechat pro autenticitu zaznít jejich dialogy v angličtině. Film má vedle výborného technického zpracování a hereckých výkonů dle mého názoru i nebývale zdařilý scénář, který ukazuje Zátopka mimo závodní tratě i jako obyčejného člověka se svými chybami, včetně jedné slabé „zbabělecké“ chvilky nebo jisté nafoukanosti, ale zároveň na druhé straně jako poctivého sportovce se smyslem pro čest, přátelství a schopnost udělat odvážné gesto i v reálu, jeho výslední portrét tak na mě působil poměrně plasticky. Rovněž kvituji, že ačkoliv dochází v pozadí Zátopkova příběhu i na nezbytnou politiku, film se ani jednou nepřeklopí do další novodobé agitky o komunismu, drží si odstup od hodnocení této složité doby a hlavní myšlenka spočívá zcela jinde, mimo jiné v síle obyčejného lidského přátelství. Jediné, co ve mě vyvolalo mírně rozpačité pocity, byly občas zmatené skoky v času a prostoru, zvláště ty podivné střihy během důležité olympiády např. do přírody, kde najednou nahý Zátopek zpíval uprostřed jezera na skále, jsem moc nepobral a asi bych se raději přimlouval za klasické lineární vyprávění bez podobných „uměleckých“ ozvláštnění. Naštěstí podobných chvilek bylo minimum a nijak zvlášť mi velmi pěkný zážitek nezkazily. [85%] (19.09.2021)

Dobrých českých filmů je v posledních desetiletích jako šafránu. Tohle je ovšem velice světlá výjimka, které se odvažuji vytknout jen dvě věci. Úplně mě nebavila dějová linka s Ronem Clarkem o ocenil bych nějaký jiný způsob vyprávění. Druhá výtka je k situacím, kdy se snaží čtyřicátníci hrát pomalu náctileté. O to směšněji vše působilo, když byli tito čtyřicátníci obklopeni na první pohled podstatně mladšími herci. Uvítal bych spíše, kdyby byli Zátopkovi obsazeni někým mladším, koho by bylo podstatně snazší namaskovat, či obsazení 4 herců - tedy mladé a staré verze Emila a mladé a staré verze Dany. Kromě tohoto není filmu moc co vytknout. Pro běhání mám slabost, proto mi byla tato tématika velmi blízká a Emil Zátopek byl mimořádný atlet s nesmírně dobře nastavenou hlavou. [83 %] (19.11.2022)