Picassova dobrodružství

Nejedná se o nějakou převratnou komedii, ale kvalita se nezapře ani po 30 letech. Je pravda, že některé vtípky jsou slabší, ale jsou scény, které vše vynahradí. Například schovávání před němci v ateliéru a hlavně vyšetření u pana dochtora. Loučení s rodinou a následný odjezd je taky pecka. Hodina dvacet by bohatě stačila, ale protože více komedií ze Švédska jsem neviděl, jsem za Pabla rád. 65 procent. P.S. Ve filmu se mluví snad 15 jazyky ! (18.12.2008)

Co mě na Picassových dobrodružstvích asi dostalo víc než humor je vlastní koncept filmu. Natočit biografii skutečné osoby coby parodii je hodně originální nápad. A hlavně Picasso, byť velký mělec pro mě není jednoznačně obdivhuhodná postava. Jeho vřelé sympatie ke Stalinovu, či jeho zbožštění ještě za života nepatří mezi kladně vyložitelné stránky jeho života. A zde je s některými z těchto skutečností vtipně žonglováno, ale tak nějak v dobrém. Přirovnání k Monty Pythonům mi moc nesedí, řekl bych že si to tento film ani MP nezaslouží. Picassova dobrodružství jdou jiným směrem. Herecké výkony jsou špičkové, zejména špnalělské dialogy švédkých herců. Sice jsem se netrhal smíchy, ale pár sekvencí určitě za to stojí. (05.12.2011)

Slib na obalu, že se jedná o komedii "v montypythonovském duchu" sice nelhal, naprostá anarchie je přítomna, jen genialita britské skupiny se nedostavila. Občas probleskne vtípek hodný přirovnávaných (dramatické proměny měst Paříž, Londýn, New York :), kvůli jednomu ale aby člověk vytrpěl dalších 20 minut nudy i trapnosti. Nulové tempo a přepísklá stopáž kazí dojem, protože jistým kouzlem film oplýva a Gösta "Picasso" Ekman je natolik sympatický, že si udrží pozornost. Jen to chtělo zásah střihače... (02.12.2008)

Mám pocit, že jsem před chvilkou dokoukal snad největší a nejbizarnější autorskou filmovou ujetinu, jakou jsem kdy spatřil. Tedy, filmy s Göstou Ekmanem a z dílny dvojice Danielsson–Alfredson mají k případné normálnosti daleko snad pokaždé, ale Picassova dobrodružství jakoby zašla ještě mnohem dále za tu laťku, kterou jsem od nich znal dosud. Totální avantgarda výtvarní, herecká i dějová, uff! Svérázná parodie na životopisné a historické filmy, ve které se každou chvíli mluví úplně jiným jazykem, skoro v každé scéně na vás čeká plno absurdití, šílenost, gagů, kostýmů, neotřelých atrakcí či karikatur slavných osobností. Zároveň nechybí linie rozehrávající trefnou satiru na svět (nejen kontroverzního) umění... ve filmu, který sám využívá a kombinuje prvky vznešeného i trapného a nebojí se třeba ani zkombinovat operu s primitivní reklamou na sirky. Spočátku jsem chvíli nevěděl, kde mi hlava stojí, když přede mnou tvůrci divokým tempem rozehrály rovněž divoký humor a kde jsem musel uprostřed gejzírů neotřelých nápadů, které mě tu často fascinovaly, okouzlovaly nebo rozesmívaly, překousnout i pár lehce výstředních trapností... ale nakonec si tuhle jízdu, na jejíž náladu jsem se poměrně brzy zvládl naladit, hodně užil. Jedinou scénou, která mírně sráží moje hodnocení, je ono avantgardní představení kdesi uprostřed filmu, které mě jaksi ničím nezaujalo a byť asi trefně dokumentuje podobný typ umění po vypuknutí světové války, jaksi jsem zde nespozoroval další smysl nebo přínos navíc, když už tahle část trvala tak dlouze. Průlet víc než půlstoletím společenské a kulturní historie, včetně občasného přetavení stylu dobového umění do poetiky filmu (např. pasáž s černobílou groteskou), zůstává však na tomhle neobyčejném dílku určitě aspektem, který oceňuji velice a naštěstí v tomto směru určitě není nouze ani o hravé a nápadité vyprávění rozsáhlého příběhu. Určitě originální zážitek, ačkoliv na plné hodnocení se z mé strany nechytá. [80%] (17.04.2022)

Míra vaší pobavenosti bude záviset na dvou věcech – jednak na vašem poměru k absurdnímu humoru, jednak na tom, kolik kulturních odkazů rozluštíte a jestli jejich luštění považujete za zábavu nebo za snobárnu. A ještě něco: Kdepak Monty Pythoni! Pokud se vám poetika filmu líbila, doporučuji googlit jméno Jan Moštěk – ta podoba s jeho texty o malířích je neuvěřitelná. (11.10.2009)