Rogue One: A Star Wars Story

Těžko se k prvnímu oficiálnímu spin-offu ze Star Wars universa zaujímá nějaký výrazný postoj - sám film totiž nijak výrazný není. Zamrzí absence vlastního podpisu, přestože právě tím se spin-offy mohly - podobně jako se to daří marvelovkám - od ostatních SW filmů oddělit (a že jen ztmavíte obraz a vynecháte rolovací úvod vážně nestačí). Největším prohřeškem je každopádně to, že má film přes dvě hodiny, za celou dobu řeší JEN onu triviální zápletku (o nic jiného tu vážně nejde, absentují i vedlejší mikropříběhy) a i přesto nedokáže vykreslit hlavní postavy. K čemu je pak poměrně odvážné finále, když jsou nám charaktery ukradené a nic o nich nevíme. Pokud to byl záměr (vytvořit příběh vojáků, jejichž "činy nebudou zapomenuty, i když jména ano"), ok, ale třeba Černý jestřáb sestřelen to samé dokázal podat způsobem, že jsme cítili jejich bolest. To se tady vážně nedostaví. Finále je velmi slušné, posledních 20 minut svou úderností takřka výborných. Ale v celém filmu není jediná scéna, kvůli které musel vzniknout. A digitální omlazování o dvě třídy horší, než třeba v Ant-Manovi. (15.12.2016)

Během závěrečných titulků jsem si hned řekla, že tohle muselo vypadat úžasně na papíře. Tohle mohlo být taaak dobré, jenže Edwards znovu natočil film, který se sice tváří velkolepě, epicky a osudově, ale uvnitř prázdný. Vůbec jsem se do filmu nemohla dostat a prakticky po celou dobu mě vůbec nezajímalo, co se na plátně děje. Už celý úvod, kdy se nám představují všechny postavy, působil velmi nesourodě. Skáče se z místa na místo během několika minut, divák dostává jen útržky a nemá tak prakticky šanci si vybudovat k postavám jakýkoliv vztah. Celý film lehce zachraňuje docela povedený závěr, ale jako celek Rogue One jednoznačně zklamal a už dlouho mě to u filmu tak nemrzelo. (15.12.2016)

Očkem jsem jen nepatrně zavadila o první větu Toma_Lachtaního komentáře a musím s ním jednoznačně souhlasit. Srdce mé zaplesalo v posledních minutách filmu nad zvukem, který lze spojit jen s jediným ... se světelným mečem a s jeho majitelem! Napadlo mě, jestli nejsem tak trochu magor, když se ve svých letech tetelím nad takovou MALIČKOSTÍ, ale co už. Tak, co na tohle říct ... vizuální paráda! Napínavé dobrodružství nesourodé, avšak báječné party, které nezničilo žádné slabé nebo hluché místo či milostná zápletka. Od začátku to jelo jak namydlený blesk a ústa jsem měla patrně otevřená celou dobu neb napínavá akce, gigantická meziplanetární válka, se střídala s vkusným humorem a s hláškami, které mě dostávaly do mých artrotických kolen ... No řeknu vám, že není mnoho filmů, u kterých jsem si řekla, že bych je chtěla vidět v kině znovu. Nicméně přesto všechno se cítím smutně a zklamaně nad pro mě zásadním obratem. Čekala jsem, že to dopadne jinak, ale to je jen můj problém. (29.12.2016)

Dospělejší? Nenechte se vysmát, pouze o poznání špinavější a infantilností prosté. Je pravda, že první hodina je do značné míry nadbytečná a film by se bez ní snad i obešel. Nedá se rovněž popřít, že popsat postavy jako jednorozměrné znamená jim jeden rozměr přidat. Na druhou stranu zrovna tohle o Star Wars platilo tak nějak vždy. Přetáčky místy rozpoznáte a to není dobře. A to co provedli chudákovi Cushingovi je na obracení se v hrobu po nejednu desetiletku. Zároveň však platí, že závěrečná půl hodina má na tuto sérii nebývalé grády, že si to jde svou vlastní cestou a že Edwards působivě pracuje s prostorem i měřítkem (minimálně tedy v Imaxu to v tomto ohledu funguje výtečně). Ano, není to nic více než blockbusterová vypalovačka na jedno použití. Ovšem je to zdařilá vypalovačka na jedno použití, která se sympaticky nesnaží být ničím jiným; nikoli událostí a už vůbec ne popkulturní modlou jako jiné do sebe zahleděné příspěvky do tohoto univerza. PS: Giacchinův doprovod sice není tak kvalitní a ani vděčný/vhodný na samostatný poslech jako Williamsův, ale i přesto je paradoxně lepší, jelikož oproti němu na sebe nestrhává pozornost a plně slouží jen a pouze filmu. (15.12.2016)

Chtěl bych křičet "je to skvělé, chci víc!", ale vlastně nemůžu. První dojmy jsou silně rozporuplné a ani den po projekci si ještě pořádně nesedly. Edwards je skvělý režisér a ona závěrečná dvacetiminutovka na Scarifu dokáže pěkně zvednout ze sedačky, ale jeho Rogue One není ani zdaleka tak strhující, jako Abramsova Epizoda VII, ať už jde o vyprávění či samotné postavy. Nehledě na odpudivého digitálního Petera Cushinga a... a další; v tomto případě ne vždy účel světí prostředky. Nebetyčným zklamáním je pak Giacchinovo neinvenční, nudné score. Pořád si ale myslím, že veškeré zmiňované nedostatky (s výjimkou Cushinga) jsou způsobené předně tím, že jsme pořád mimo rámec hlavního vyprávění a některé mikrosvěty holt nejsou tak epické. Teda alespoň napoprvé. Doufám... Druhá projekce snad všechno napraví. Snad... (15.12.2016)