Chlieb, láska a žiarlivosť

Druhé a ďalšie pokračovania úspešných filmov spravidla nedosahujú úroveň prvotiny. Sú aj výnimky, ako Terminátor a nie sú zriedkavé ani prípady, že si pokračovanie zachová úroveň prvej časti. To je aj prípad filmov Chlieb, láska a ... Ide o typické pokračovanie, v ktorom sa rozvinie predchádzajúci dej, postavy sa pomenia iba minimálne a divák má pocit, že ide o jeden film rozdelený na dve časti. A tieto časti k sebe patria ako siamské dvojčatá. (05.09.2020)

Pokračování, které je stejně nenáročné a zároveň příjemně zábavné a poutavé, jako díl první. Zdánlivá idyla na konci první části dostává obrovské rány za ranou. Velitel karabiniérů Antonio Carotenuto (skvělý Vittorio De Sica) se nejdříve dozvídá, že jeho vyvolená snoubenka Annarella Mirziano (Marisa Merlini), pro kterou byl připraven opusti svůj post, má nemanželské dítě. Nakonec se objeví i otec toho malého dítěte a odvádí velitelovu snoubenku z města pryč. Maria De Ritis, zvaná Střela (půvabná Gina Lollobrigida) je žárlivou populací města hanebně pomluvena a neodvratně o tom zpraví svého snoubence Pietra Stellutiho (Roberto Risso), který byl přeložen na jiné místo. Pietro pomluvám uvěří a k usmíření dochází až na samém závěru. Maria je tak zklamaná z těžkostí života a usmíření přichází až na poslední chvíli. Další zajímavé postavy: farář Don Emidio (Virgilio Riento), který se tak zasadil o Annarellinino nové štěstí ve jménu katolické morálnosti, nešťastný potulný prodavač Don Vincenzino (Nino Vingeli), principál potulných komediantů Don Nicola (Saro Urzi), který kvůli Marii byl ochoten podplatit její matku a samozřejmě velitelova služebná Caramella (Tina Pica). (08.03.2011)

...Ako snáď už samotný titul priamo napovedal, tak tentoraz išlo najmä o žiarlivosť, ale zároveň i o sequel: Chlieb, láska a fantázia, keď prvé dve pomenovania opätovne platili, a tak teda napokon len fantáziu, vystriedala "žiarlivosť", a to konkrétne so štandardným kvartetom postáv z pôvodného príbehu v nasledovných podobách: vrchný strážmajster Antonio Carotenuto a pôrodná asistentka Annarella, ktorí predstavovali prvý pár; zatiaľ čo Mária "La Bersagliera" De Ritis a carabinier Stelluti, zase ihneď ten nasledujúci, pričom, medziľudské vzťahy medzi týmito ústrednými postavami, vrátane i medzi samými sebou; akosi začínali dostávať menšie trhliny... • Na režisérskej stoličke znovu zasadol tento taliansky režisér Luigi Comencini, rovnako sa vracajú i Vittorio De Sica a Gina Lollobrigidová, kedy sa mi poňatie ďalšieho dielu ukazovalo byť oproti tomu predchádzajúcemu, ako povedzme v oveľa „vážnejšom tóne”, súčasne i v mierne chaotickejšom ukotvení, no i napriek tomu, kladné dojmy ostávajú opäť zachované. • Príchod „nemanželského dieťaťa” Ottavia ku jednej z týchto postáv, môže automaticky predznamenávať určité komplikácie zo strany opačného pohlavia, nakoľko i to bolo jednou zo scenáristických noviniek, s ktorou prišla práve táto skúsená štvorica scenáristov, keď sa mi občasne zdalo, že sa miestami už nemali kam pohnúť. • Výtržníčka ma ešte našťastie dokázala v mnohých ohľadoch veľmi príjemne prekvapiť, i keď sa mi zas javilo, že teraz nemala až toľko hereckého priestoru, ako tomu bolo predtým, alebo sa mi to skrátka možno iba  zdá? • Asi úplne najväčšia výhoda podľa mňa spočívala snáď predovšetkým v tom, že obidva tituly sa nakrútili v tesnej nadväznosti hneď za sebou, a tak už samotné [filmové] dianie začínalo zhruba po 48 hodinách odkedy vlastne skončilo to predošlé, z čoho vyplývala akási nefalšovaná autenticita, proste; taký pocit, že postavy "takmer" vôbec nikam neodišli... (02.10.2023)

Zatímco Chléb, láska a fantasie byla ještě buranská selanka, Chléb, láska a žárlivost je uřvaná hystérie (úplně stejně jako Slunce, seno a pár facek), kde se nikdo nediví tomu, že největší frky obstarává jeden takovej nezdvořilej harant usmrkanej. A samozřejmě dvě hlavní protihráčky, které si rozbíjejí vztahy. A Vittorio? Ten je tu jen od toho, aby se pořádně nacpal až k prasknutí, jinak by totiž urazil. Já prostě pro ty Taloše nemám cit. (09.03.2014)

Víte ... pamatovala jsem si ji - "Výtržnici", kterak jede malebnou kamenitou krajinou na svém oslíku. Nic víc z jejího příběhu mi v paměti nezůstalo. Pravda - když to tak počítám, od našeho seznámení uběhlo už stěží uvěřitelných 40 let ... ne-li více. Nicméně tady a teď se ke mně vrátila - to aby se mi připomněla ... aby se s vrozenou zvědavostí nenápadně a trochu koketně pozeptala, zdali jí to sluší tak jako tehdy - i když má na sobě jen prostý a chatrný šat. Což o to - co se jí samotné dotýká, nezestárla ani o jednu jedinou vteřinu: Zůstala pěkná a svěží a prostořeká a nevinná ... její půvab má zvláštní kouzlo, nezávislé na čemkoli pozemském a reálném - snad kromě lásky. Se zápletkou je to ovšem o něco horší: Není tak důvtipná ani tak osobitá, aby se dokázala oprostit od okovů času. Snad že je trochu afektovaná ... snad že některé její nápady (jakkoli neotřelé a zábavné) zůstávají jaksi nedotažené - nevyuživé scénářem ani režií postávají bezradně a trochu rozpačitě někde v půli své cesty, aniž by dostaly příležitost dokázat divákovi i sobě, co v nich je. Neboť jsou bez uvážení střídány nápady novějšíma, které se zdají být lepší a mladistvější a originálnější a přitažlivější ... alespoň zpočátku, nežli se střetnou s realitou filmového průmyslu a dostihne je osud jejich předchůdců. A tak jsem ve výsledku trochu na rozpacích ... 3,5* (18.11.2021)