Báječná Angelika

Tentokrát je film o pomstě z lásky. Angélique, nyni de Peyrac (půvabná Michéle Mercier) se už naučila dostatečně ovládat a využívat muže ve svůj prospěch. Nejdříve Nicolas (Guiliano Gemma), vůdce jedné pařížské zlodějské bandy, se za Angeliku mstí a plní její každé, byť i nesmyslné přání, které jeho bandu přivedlo do problémů. Až za to zaplatil vlastním životem. Pak přišel na řadu Bourjus (Noel Roquevert), hostinský, díky němuž začala Angelika legální dráhu hospodské. Pak Claude le Petit, básník Špína (Jena-Louis Trintignant), jehož básněmi se mstila na těch, kteří byli účastníky krvavého večírku v její hospodě, a které se mimo jiné účastnil věvoda Filip Orleánský (Robert Porte). Samozřejmě Desgrez (Jean Rochefort), nyní šéf královy osobní policie, který je vše ze staré známost promíjel a jehož prostřednictvím získala patent potřebný k provozování čokoládovych barů. Ten jediný po ní nepožadoval sdílení lože. A pak samozřejmě její bratranec Phillippe de Plessis-Belliéres (Claude Giraud), sice arogantní a zadlužené hovádko, když zatoužila se prostřednictvím sňatkem s ním dostat se zpět na královský dvůr. A i když Phillippe vztekle odolává, tak Angelika už má zaseklý drápek a docílila svého plánu. Takže z Angeliky se stala žena, která prostřednictvím svého půvabu a chlípnosti mužů dosahovala toho, co chtěla. (19.12.2010)

Ano, sociální skok vpřed, od lůzy ke král. dvoru, zde byl trochu rychlý, ale to se může stát i lepších rodinách, ne? Tak proč to řešíte?:) Příjemným oživením, tedy alespoň pro mne, byla epizodní role J.L.Trintignanta, jehož výkon mne nadchnul. 4* za Trintignanta a za věrné vykreslení dobových reálií. (30.07.2004)

Báječná Angelika se nese ve stejném duchu a kvalitě jako předchozí díl. Bohužel jen hrabě de Peyrac v podání Roberta Hosseina chybí. Nijak to však nemění můj názor, že Angelika patří mezi TOP francouzské kinematografie. Napětí, krása a vášeň se prolíná snad každým záběrem. A mimochodem kulisy jsou skvělé. (22.12.2020)

No, to už je horší. Po relativně stravitelné jedničce, kde pro samou roztomilost ti hezcí lidé místy zapomínali hrát, ale motivaci postav přesto šlo uvěřit, scénář měl celkem hlavu a patu a s přimhouřeným okem se na to dalo koukat jako na stylizovanou sociálně laděnou dobovku, přechází dvojka mnohem víc na troškovsky lidově-zábavnou notu všelijakých těch směšně se ksichtících neohrabaných hrabátek, policajtů, hostinských a trpajzlíků, atraktivních prostředí čokoládových salónů a šílených dějových zvratů – nahoru, dolů, nahoru, dolů, jen aby se toho co nejvíc stalo, chlapi kolem kapou jako mouchy, jen aby mohli nastoupit další, a z hlavní postavy se rychle stává ta těžko přijatelná amorální zrůdička, jako kterou ji mám odjakživa zařazenou. Dost špatně se mi v tom hledá něco, čeho bych se chytil, ale něco tam přece jen je – asi ta dobová atmosféra, trocha napětí a tu a tam trocha hodně přeslazeného, ale přece jen poetična. Jsem vážně zvědav, jestli se tím medovým královstvím prokoušu až k Sultánovi. (17.10.2011)

Doutnající zbytky Jeoffreyho ještě ani nebyly smeteny na lopatičku a už vzplane vášeň k Nicolasově bambitce u pasu. Připustit, využít, teatrálně oplakat jejich smrt. To je postup, při kterém muži slouží jako příčky žebříku, po kterém markýza čokoládového byznysu (osobně bych ji spíš viděl na provozovatelku sítě vykřičených domů) stoupá za mocí a mstou a pro samé přemýšlení nad tím, komu dát, aby z toho něco káplo, ani nemá čas na své vlastní děti. Myslím, že označení čachrářka či kramářka jsou od bičem práskajícího bratrance de Plessis-Bellière zbytečnými eufemismy.. Druhému dílu romantické modly mimo jiné zoufale schází nějaká gradace a jediný její přínos spatřuji v tom, že může stimulovat představivost Škopkových, když na ně jednou za kvartál vleze starý Škopek.. (12.08.2019)